Why you?

Kapitola 21.

Po dlouhé době jsem otevřela oči a pohlédla tak na vyděšeného Liama, který třepal s mým ramenem a mával mi rukou před obličejem, div mě nepropleskl. Párkrát jsem zamrkala a rozhlédla jsem se kolem.

Voda nikde. Byli jsme v klidové zóně u lehátek. Seděla jsem na klíně mého modrookého zachránce, který na mě hleděl se strachem a proviněním. Držela jsem ho pevně za paži a přes ramena jsem měla hozený ručník.

,,Konečně, jsi v pořádku?" oddechl si hlasitě Li a já na něj nechápavě koukala. Chvíli se nic nedělo, než jsem si spojila dvě a dvě dohromady a konečně si začala uvědomovat situaci kolem sebe.

Slzy se mi začaly drát do očí a já se odtáhla od Owena, sedajíc si tak vedle něj. Dech se mi opět zrychlil a já začínala panikařit při všech těch čerstvých vzpomínkách. 

,,Hej, klid, nepanikař. To by se nám teď úplně nehodilo," položil mi dlaně na kolena Liam a pokoušel se mě uklidnit.

,,Nechám vás o samotě radši, můžeme si promluvit později," řekl jemným hlasem Owen a než jsem se nadála, byl pryč. 

Hypnotizovala jsem prázdné místo vedle sebe, než jsem po chvíli promluvila: ,,Co se vlastně stalo?"

,,No, normálně jsme šli spolu na tobogán, ale bohužel se to neobešlo bez toho, abychom potkaly naše zázračné trio." protočil oči než pokračoval: ,,Já jsem normálně jel dolů, když jsem se dostal na řadu a pak čekal na tebe. Dlouhou chvíli se nic nedělo a já začal nervóznět. Chtěl jsem se jít podívat nahoru, jestli se něco nestalo a pak jsem jen viděl, jak tě Owen tahá z vody. Nevím, co se tam stalo, ale on tě zachránil. Donesl tě až sem a byl jako vyměněný," vychrlil na mě a já si pomalu začala vybavovat všechny detaily.

,,Jak jako vyměněný?"

,,On...nevím jak to říct. Ale bylo vidět, že se o tebe dost bál. Co bál, byl přímo strachy bez sebe. Takového ho neznám," pokroutil hlavou a jemně se usmál. ,,Lou, co se stalo nahoře poté, co jsem odjel?" 

,,No-o...oni se taky rozhodli, že pojedou. Ale samozřejmě všichni dokupy, protože nějaká bezpečnostní pravidla jim jsou úplně jedno. Myslela jsem si, že od nic bude už pokoj. Jenomže Owen mě chytl za ruku s tím ať jedu taky," nervózně jsem se podívala na Liama a ten mi pokýváním hlavou naznačil, ať pokračuju. ,,Snažila jsem se vysvětlit, že nemůžu, ale nenechal se odbýt. On to myslel dobře a já nebyla schopná nic říct. Než jsem se nadála, jeli jsme dolů a zbytek už znáš," sklopila jsem pohled a zavřela oči, abych tak zahnala slzy.

,,Bože můj, tak moc mě to mrzí, Lou," sedl si vedle mě na lehátko a obejmul mě.

,,Vždyť tys nic neudělal, za všechno si můžu sama," povzdechla jsem si.

,,Ale ne, jen si byla na špatném místě ve špatnou chvíli. Jsem rád, že jsi v pořádku," vydechl tiše a já byla vděčná, že tu je se mnou.

V tichosti jsme seděli dalších několik minut. Dokonce za námi přišla i jedna z učitelek, která si nejspíše incidentu všimla. Jen se ujistila, zda jsem v pořádku a zda něco nepotřebuji. Když jsem ji vše odsouhlasila, odešla pryč.

,,Jak to jde vůbec s Annie?" prohodila jsem jakoby nic, když si Liam sedl vedle mě na lehátko.

,,Co by, je skvělá. Je s ní sranda a píše úžasný články do novin. Ta holka má talent asi tak jako ty na fotbal," uchechtl se bylo poznat, že to myslí smrtelně vážně.

,,Takže se ti líbí?"

,,Cože?!" vykřikl a já se musela zasmát, když mu zčervenaly uši.