Why you?

Kapitola 13.

Nebudu vám lhát, že mě to nemrzelo. Ze začátku to opravdu vypadalo, že bychom byli schopni se normálně bavit. Možná jsem trochu i věřila, že si nakonec padneme do noty a tento projekt povedeme až do konce v naprostém klidu. 

Pořád mě ale trápila spousta otázek, na které jsem bohužel neznala odpověď. Nebo snad bohudík? Sama nevím. Jak dokázal tak rychle změnit náladu z naprosto pohodové až k aroganci, kterou tak moc nedokážu vystát? Ani jeden z těch úsměvů, co mu před chvílí hráli na tváři jsem nikdy předtím neviděla. Nebyly tak falešné a umělé jak na veřejnosti.

Jsem přesvědčena, že Owen Austin má tajemství. Možná jich má více, ale rozhodně nechce, aby se o tom dozvěděli jeho přátelé. 

Něco tají a já jsem se rozhodla, že zjistím co. 

Z komody před postelí jsem vytáhla deník na zápisky a z pouzdra jsem vyštrachala propisku. Nalistovala jsem volnou stránku a nadepsala ji jednoduchým nadpisem, který obsahoval pouze jméno mého spolubydlícího. Dlouho jsem neotálela a začala jsem si vypisovat všechny drobnosti, které o něm vím. 

S každou další odrážkou jsem zjišťovala, že toho o něm vím docela dost a to jsme se spolu pořádně bavili jen jednou. Nezapomněla jsem vynechat ani setkání po zápase či modřiny z rána. Přes fakta, že nenávidí zimu, rád čte detektivky a vždy má na vše odpověď, jsem se dostala až do poloviny druhé strany. 

Zděšeně jsem se podívala, kolik toho o něm vím. Ale rozhodně to není vše a já to jen tak nevzdám.

Píšťalka mi dala najevo, že polední klid končí. Schovala jsem deník a šla jsem najít Liama. 

Ten postával s Annie už u učitelky a nadšeně ji něco vyprávěl, přičemž rozhazoval rukama na všechny strany. ,,Pozor, ať ji nevypíchneš oko při tom povídání," řekla jsem mu hned jak jsem k nim došla a musela jsem se zasmát nad jeho uraženým pohledem.

,,Hele, nech toho nebo tady začnu vyprávět tvoje trapný momenty všude kolem a udělám z toho takový drama, že to opravdu nechceš," nakrknutě odpověděl.

,,Co bys tady vyprávěl? Zas tak dlouho se neznáme."

,,To, že se známe týden a něco mě nezastaví. Neznám totiž jen tebe, ale taky Jasona. Ani bys neřekla, jak je ukecaný, prozradil mi o tobě tolik peprností, že bych mohl napsat román," založil si ruce a pozvedl hlavu s jasným důkazem nadvlády v této konverzaci.

,,Co ti o mně Jas povídal? To si s ním ještě vyřídím," pokroutila jsem nevěřícně hlavou. Nakonec jsme se jen zasmáli a věnovali pozornost učitelce, která po spočítání všech došla k výsledku, že jsme všichni. Ne nadarmo to je matikářka.

,,Takže máme před sebou odpolední program. V tom dopoledním jste byli v menších týmech, které teď zmenšíme ještě víc. Budete totiž ve dvojicích s vašim partnerem na projekt. Do dvojice dostanete tuhle kartičku," zvedla nad hlavu bílý papír na ukázku a pokračovala: ,,nahoru napíšete svá jména. Od volejbalového hřiště až po bazén budou nejrůznější stanoviště, na kterých budete mezi sebou soutěžit v drobných hrách. Na kartičku se vám vždy zapíší body a po večeři si vyhlásíme ty nejlepší z vás. Těch stanovišť je celkem šest, na každém bude někdo z nás nebo z místního personálu, který jsme poprosili o pomoc, tak se chovejte slušně. Je jasné, že dvojic je mnohem více, někdo tedy vždy budete muset čekat. Neberte to jako ztrátu času, ba naopak. Můžete si spolu povídat a zjistit tak o tom druhém mnoho informací," dokončila svůj popis následující aktivity a já se potěšeně usmála.

Soutěžit proti tomu zatracenému černovláskovi je výzva. A dokonce budu mít spoustu času ho nenápadně zpovídat. Vyhledala jsem ho v davu. Právě se díval na Nicka a krčil obočí. Třeba si konečně uvědomoval, s jakými exoty se vlastně baví.