Why you?

Kapitola 16.

Ráno mě vzbudili kapky deště bubnující na okno. Se zamručením jsem otevřela oči a pohlédla na prázdnou postel naproti. Urychleně jsem si sedla a po protření očí jsem zjistila, že na posteli skutečně nikdo nebyl. 

Nejspíš jsem spala déle, ale učitelé nás nebudili. Možná kvůli dešti zrušili program, protože podle hodin na mobilu nebyl ještě ani budíček.

Zvedla jsem se na nohy a protáhla jsem si ztuhlá záda, stejně už neusnu a navíc to na čtvrt hoďky ani nemá cenu. Přešla jsem ke skříni a vytáhla jednoduché tepláky a pruhované tričko s dlouhým rukávem. Když už prší, proč se neobléct jako námořník?

Děkovala jsem bohům, že jsem si s sebou sbalila holínky. Přehodila jsem si přes ramena nepromokavou bundu s kapucí, popadla jsem toaletní kabelku a vydala jsem se do umýváren za účelem ranní hygieny.

Zavřela jsem dveře a pak leknutím vykřikla, když jsem narazila do něčeho měkkého. Přede mnou visela mikina a ne leda jaká. Byla Liamova, poznala jsem ji hned.

Zalapala jsem po dechu když jsem se podívala před sebe na tu spoušť. Všude byly rozházeny věci majitele mikiny, kterou jsem svírala v rukou. Některé byly přehozené o plůtky chatek, jiné visely na stromech, které byly po krajích, visely dokonce i na hlavní budově a jiné se zase jen tak válely po zemi v blátě. 

Okamžitě jsem věděla, čí to je práce. Proto není v posteli. Sbírala jsem pár věcí cestou k umývárnám a nadávala si pod nosem. Až ho potkám, roztrhnu ho jako hada. 

Vyčistila jsem si zuby s takovou vervou, že všechny štětinky z kartáčku málem vypadaly. Vyplivla jsem pastu a opláchla si obličej. Tohle mu nedaruju, všem třem. 

Vyšla jsem ven i s kopou oblečení, které se mi podařilo posbírat. To ostatní zběsile sbíral Li, který venku běhal pouze v boxerkách. Rozeběhla jsem se k němu.

Po tvářích mu tekly potoky slz a koukal se na mě s čirým zoufalstvím. Beze slov jsem mu pomohla posbírat zbytek oblečení a pak jsem ho odvedla k nám.

,,Pojď, sedni si na mou postel," pokynula jsem mu a zavřela dveře. Podala jsem mu ručník, do kterého se zabalil. ,,Svlíkni si ty spodky, nebo nachladneš," otočila jsem se a nechala mu trochu soukromí. Nebyl by asi zrovna nadšen, kdybych ho očumovala. Sedl si na postel a já mu přes ramena přehodila peřinu. Podala jsem i tu Owenovu a udělala s ní to stejný.

,,D-děkuj-ji," drkotal zuby. Musela mu být šílená zima. Další a další slzy opouštěly jeho oči.

,,Shh Li, to bude dobrý," snažila jsem se ho konejšit. Sundala jsem si bundu a objala ho. Klekla jsem si před něj a stírala mu slzy z tváří.

,,C-co teď m-mám děl-dělat? Všechno j-je mokrý a špinavý a-a," popotahoval nadále. Potřeboval se uklidnit, ne mi tady kolabovat a propadat panickému záchvatu.

,,Li, bude to dobrý, to se nějak vyřeší, ano? Jsou to kreténi, že ti to udělali a slibuji ti, že si to s nimi osobně vyřídím, jasný?" hleděla jsem mu upřeně do očí.

,,Ne, ned-dělej blbosti. Oni ti něco ud-udělají," strachoval se, ale já ho nenechala. Navíc s sebou máme učitelský dozor, takže by si snad nic moc netroufli.

,,Neboj, nic mi neudělají, to si piš, hlavně-" chtěla jsem pokračovat, ale zarazily mě hlasy, které se přibližovaly za dveřmi. Ti tři se smáli na celé kolo a o něčem horlivě diskutovali. Někdo rozrazil dveře a já se postavila před nebohého Liama.

,,Hele, naše pradlena. To už si měl vše špinavý, že se to před chvíli válelo venku v tom lijáku?" posměšně se zeptal Dave a ti dva jen přitakali.