Why you?

Kapitola 56.

Owen

Úlevně jsem vydechl, když jsem se v předsíni vyzul a pověsil teplou zimní bundu na věšák. Svazek klíčků jsem hodil do keramické misky na botníku a rozešel se do svého pokoje. Zapřel jsem se o futra a zkoukl místnost přede mnou. 

U protější stěny stojí postel s pohodlnou matrací natolik, že i vězni jsou více rozmlsaní. Občas si říkám, že spát na zemi by bylo komfortnější. Bílé přikrývky byly ustlané bez jediného záhybu či promáčknutí. Polštář načechraný více jak v zámeckých ložnicích přímo vybízel k tomu, aby si na něj někdo složil hlavu. Noční stolek se může pyšnit maximálně lampičkou a knihou kterou mám zrovna rozečtenou. Je to ta od Louisy a její řádky pročítám již potřetí. 

Dokonalost nenarušuje ani pracovní stůl, který stojí v levém rohu ode dveří. Tužky jsou vzorně v kelímku a lampa je jediná další věc, co na stole leží. Vše ostatní je složeno v šuplíkách a knihovně, přesně jako oblečení ve skříni. Jedinou nedokonalostí je snad nástěnka visící nad pracovní deskou. Fotky na ní, úsměvné vzkazy či sloupky z novin jsou na ni ledabyle připíchlé. Zprostřed na mě hledí překvapená Louisa z fotografie, kterou jsme pořídili na celoodpoledním výletě.

Miluju její výraz. Zbožňoval jsem ho už tehdy, když jsem se jí nenápadně vytratil. Ten den jsem se ztratili a já věděl, že budu muset zůstat při smyslech kvůli ní. Kdyby jen tušila, že jsem byl strachy bez sebe. Tenkrát na mě valila své obrovské modré oči, které se zaplnily vyděšením, když začala bouřka. A jak jsme tam tak čekali pod skalním převisem, vzájemně se snažili podržet. Něco se ve mně pohlo a já od té doby věděl, že jednoho dne nebudu schopen bez Louisy fungovat.

Proč vlastně všechna ta čistota a perfekcionismus? Odpověď je jednoduchá, zkrátka nechci být jako otec. Bytem nevládne takový chaos jako v jeho pokoji, kde se věci válí naprosto všude. A je jedno zda jde o láhev od chlastu nebo použitý spodky. Nad zbylými místnosti mám naštěstí aspoň nějakou kontrolu, i když nejlepší by bylo, kdyby se vše vybílilo, vyházelo a věci nakoupili nové. 

S povzdechem jsem se svalil do postele a zničil tak tu dokonalost. Jsem unavený jako nikdy a to jsem byl na brigádě jen hodinu přesčasu. Poslední dobou je toho hodně. Silvestr uběhl jako voda a já jsem vděčný za každý den, víkend, či hodinu strávenou s Louisou. Jenomže pokud chcu z téhle díry vypadnou, potřebuju prachy. Nechutně moc peněz, díky kterým bych dokázal zajistit sám sebe. A to na brigádách jen tak nenaspoříte, pokud zrovna neprodáváte drogy.

Lekl jsem se, když zařinčel zvonek. Otec má dojít až tak za dvě až tři hoďky ne-li později, pokud se zdrží v hospodě. To on moc rád, ale myslím, že po Silvestrovských radovánkách mu toho v peněžence moc nezbylo. 

,,Paní Lawrencová, dobrý den," vydechl jsem překvapeně, když jsem spatřil naši sousedku z bytu o patro výše. Ano, ona také ví, co se u nás doma děje. Ví to všichni. Ale mimo důchodce tu je jedna smažka vedle druhý a rozhodně bych od nich ani pomoc neočekával. Možná ani nechtěl.

,,Chlapče, ahoj. Promiň, že ruším, ale porouchala se mi televize a já bych potřebovala pomoct."

,,Jasně, zkusím co umím, ale nic nezaručuju." Uchechtl jsem se a vzal si do kapsy klíče. Mobil jsem pro jistotu nechal doma, stejně mě jen Nick s Davem bombardovali zprávami a já je hodlal ignorovat.

,,No, minule se ti to povedlo, snad to stihneme do šesti, mně pak totiž začíná seriál," žbleptala celou cestu jak jen důchodci to umí. ,,A napekla jsem jablečný koláč, tak doufám, že si dáš," spiklenecky na mě mrkla a loktem mě dloubla do žeber.