Why you?

Kapitola 15.

,,Ahoj mami," řekla jsem do telefonu hned, co jej volaná po pár zazvonění zvedla.

,,Ahoj Lou, jakpak se máš? Počkej zavolám na tátu, ať tě taky slyší," zvolala nadšeně a už jsem jen slyšela, jak jde do tátovy pracovny.

,,Mám se dobře, není to tady zas tak špatný," uznala jsem po chvíli a podívala jsem se po ostatních chatkách. Seděla jsem na schodkách před tou naší a užívala si poslední paprsky slunce tohoto dne.

,,To je skvělá zpráva, co děláte? Jste na chatce s Liamem? Jsou tam čisté sprchy a vaří dobře?" chrlila na mě jednu otázku za druhou než ji táta uklidnil, že máme času dost. Zasmála jsem se a pozdravila znova i jeho.

,,Hráli jsme nějaké hry a samozřejmě jsem hájila jméno naší rodiny a snažila se vyhrát téměř vše. Nevaří tu zle, vlastně mnohem líp než ve škole, ale na tebe to nemá mami, neboj," zasmáli jsme se a pak jsem pokračovala: ,,Li se mnou bohužel na chatce není. Oni nás rozdělili po těch dvojících, takže musím být s Owenem," povzdechla jsem si a nervózně si potáhla rukáv šedého svetru.

,,Cože? To jako jste holka a kluk spolu a navíc se ani neznáte? To nejde, to přeci-" rozčiloval se taťka na všechny strany.

,,Klid, vždyť Liam je taky kluk. Navíc neboj, nemyslím si, že polovina holek přijede těhotná. Teda aspoň ne, pokud se baví stejně jak já s Owenem."

,,No jo, ale to je tvůj kamarád. Teda doufám, že jen to, budu si ho muset pořádně proklepnout jako správný starostlivý otec dospívající dcery," poznamenal taťka a já nad ním musela jen pokroutit hlavou. 

,,A jak to jde s Owenem, zlato? Je to tak moc příšerný nebo snad ještě horší jak si hlásala celý týden před odjezdem?" zeptala se pobaveně pro změnu mamka a cítila jsem ten zájem z jejího hlasu. Je nějaká až moc podezřele natěšená.

,,Jde to, vlastně...To není zas tak špatný jak jsem si myslela," přiznala jsem po chvíli a zkousla si ret. ,,Občas jsme spolu prohodili i pár slov, ale teď šel někam za ostatními."

,,To je dobrá zpráva, ne? Třeba se to ještě zlepší a příště nebudeš mluvit o ničem jiném!" Úplně jsem viděla, jak by na mě spiklenecky mrkla.

,,No to neví, si z něj nějaká nadšená mami, mám se začít bát?" 

,,Tvoje matka jen chtěla říct, že jsme-" pustil se ke slovu taťka, ale spojení se přerušilo. Kruci, ten signál tady stojí opravdu za starou belu. Zprávy to jo, ale jen co chcete někomu zavolat, tak nic.

,,Bože, proč!" křikla jsem, když se mi ani na popátý nepodařilo vytočit číslo. Vždycky to spadlo. Napsala jsem teda krátkou zprávu, že zavolám později, protože teď to nejde. Položila jsem mobil vedle sebe a prohrábla jsem si krátké blonďaté vlasy.

Dá se říct, že to je takový náš rodinný znak z mamčiny strany. Všichni máme blonďaté palice a každý nás tak pozná. Mamka měla asi nějaké silné geny, protože bráchové po ní mají i oříškové oči. Jen já jsem se trochu potatila a zdědila jsem jeho modrozelené velké oči, kterými jsem právě sledovala dění okolo. Některé dvojice seděli na teráskách u chatky a povídali si. Ostatní byli zřejmě zalezlí uvnitř. 

Seděla jsem venku dlouho i po večeři, kde jsme se dozvěděli celkové výsledky a světe div se, oba dva jsme byli mezi nejlepšími. Owen byl stále v trapu, ale nevadilo mi to. Zašla jsem si do sprchy, abych to měla za sebou a umyla jsem si rovnou i vlasy. Jestli to takhle bude pokračovat dál, nebudu dělat nic jiného než se sprchovat. A na to nemám k dispozici takové zásoby mýdla.

Rozhodla jsem se, že se zajdu podívat za Liamem. Přetáhla jsem si přes hlavu teplou mikinu, kterou jsem našla na posteli a vydala jsem se hledat tu jeho zázračnou chatku, která má údajně tak geniální pozici. Dokážu si představit babičku, která by teď vyšilovala, že jdu ven s mokrou hlavou, úplně ji slyším.