Why you?

Kapitola 31.

Došla jsem dolů do kuchyně za doprovodu mlaskání bosých chodidel. Pravou rukou jsem si unaveně protřela oči a zjistila tak, že mamka cosi tvoří v kuchyni a Adrien sedí za stolem a snídá.

,,Dobré ráno," popřála jsem oběma a nahlas si zívla.

,,No dobré, zlatíčko, co že si tak brzo vzhůru?" zeptala se mě mamka hned energicky. No jo, určitě se skvěle vyspala. Šťastlivec.

,,Nemůžu dospat," zamrmlala jsem a z poličky si vzala hrneček na čaj. ,,Navíc s tebou musím ještě něco probrat."

,,A co?" nadzvedla zvědavě obočí a otočila lívance na pánvi. Mňam, to bude zase dobrá snídaně.

,,Hm, pamatuješ jak jsme se tudleva bavili u večeře, jak tady byl Liam?" nadhodila jsem a ona jen přikývla s tím, že ví. ,,Říkala si, že bychom Owena mohli pozvat na večeři. Přišlo mi to jako blbost, ale...nešlo by to?" vyhrkla jsem najednou.

,,Oh, no samozřejmě. Jen teda zítra to nepůjde, mám noční, tak co v pátek? Na šestou?" okamžitě navrhla a já byla vděčná, že to dál nerozvádí.

,,Super, vážně s tím nebude problém?" ujistila jsem se.

Mamka na mě pohlédla stylem, zda si myslím, že doteď vtipkovala, a dál se věnovala rozpálené pánvičce. ,,Kdyby s tím byl problém, ani bych to nenavrhovala."

,,Děkuji," vděčně jsem se usmála a zalila hrneček s připraveným čajovým sáčkem horkou vodou, která zrovna dovařila.

Sedla jsem si naproti bratrovi, který zaklapl jakousi učebnici a věnoval mi pozornost. Nebezpečně se ušklíbl a zajiskřilo mu v očích, až jsem se lekla, co jsem zase provedla. ,,Takže nám tvého nového šamstra představíš, jo?"

,,Hele, není to žádnej můj šamstr, jen kamarád," odsekla jsem mu a zamíchala čajem.

,,Jen aby Lou, jen aby," mrkl a usrkl ze svého hrníčku.

,,Jak to vůbec jde teď s Tess, hm? Když si tak zvědavej, tak se nejdřív pochlub svým milostným životem," usmála jsem se na něj a nenechala se rozdráždit hned po ránu. Ještě bych pak nad tím uvažovala celej den, to tak.

Adrien se ale najednou zarazil v půli pohybu. V tváři úplně pobledl a nervózně polkl, než se konečně pustil do řeči: ,,Asi není nic, čím se právě chlubit."

,,Jakto, co se stalo?"

,,Ale nic, jen to je teď takové prazvláštní mezi námi. Nelámej si s tím hlavu, to nějak dopadne," mrkl na mě a jemně se usmál. Bylo na něm i nadále poznat, že to jen tak v pořádku není.

Raději jsem však držela jazyk za zuby a poděkovala mamce, která před nás postavila plný talíř. Najedla jsem se k prasknutí a odešla si nahoru pro věci, které jsem si včera nachystala. Převlíkla jsem se z pyžama a s rozloučením a přáním pěkného dne vyrazila do školy.

Dneska byl až podezřele hezký den. Slunce už vyšlo a hřálo mě svými paprsky. Rozhodla jsem se proto si dnešní cestu krapet urychlit a vytáhla z garáže kolo. Musím využít každého takového rána, za chvilu tu máme zimu a to už bude pase. Protože na zledovatělé silnici se opravdu klouzat nechci.

Dojela jsem až ke školnímu parkovišti, kde jsem své kolo zamčela ke stojánku k ostatním. Času jsem měla na rozdání, takže jsem nemusela nijak spěchat.  Ovšem nepřekvapilo mě, když jsem v klidu došla do třídy a v lavici na mě už netrpělivě čekal Liam. On tady snad musí i spát.

,,Ahoj, co ty dneska tak brzo?" nadhodil ten svůj zářivý úsměv a sundal mi židli dolů z lavice jako pravý gentleman.

,,Jela jsem na kole, takže proto. Jak se máš?" zeptala jsem se a sedla si.