Why you?

Kapitola 27.

Užívala jsem si každičkou kapku teplé vody, která padala na mé po dnešku dost zubožené tělo. Pomalu ale jistě jsem se uvolnila a smyla ze sebe všechnu špínu. Musím říct, že ta za nehty chvíli trvala, než jsem ji vydrbala, ale taky se povedlo.

V oblaku vůně pramenící z mého ovocného sprchového gele a vanilkového šamponu, jsem vyšla ven, kde na mě čekal Liam.

,,Toto trvalo, ty naše mydlinko," řekl až přehnaně nahlas a protočil očima. Posbíral si své věci v podobě toaletní taštičky a ručníku a rozešel se pryč.

,,Jako kdybych byla nějaká brzda, ty kecko," drkla jsem ho pěstí do ramene, když jsem ho dohnala. ,,Určitě jsem tam nebyla o moc dýl jak ty a kdybych si nemusela umýt i vlasy, předběhla bych tě a pak nekonečné hodiny čekala na to, až se ty vypucuješ," mrkla jsem uličnicky na něj a on se jen naoko zamračil.

,,Naštěstí sis ty svoje pačesy umyla, kdyby ne, zítra by z toho zjevu lidé omdlívali," oplatil mi to. Takhle jsme se pošťuchovali celou cestu až k jeho chatce, kde jen odložil své věci a vyrazili jsme dál.

,,Jo, než jsme šli do tý sprchy, mluvila jsem chvilku s našima a ten zítřek platí. Dokonce si i pozván na večeři," usmála jsem se společně s touhle radostnou novinou. Byla bych moc ráda, kdyby byl u nás na večeři a třeba i přespal. Přeci jen, oblečení má a nic jinýho na následující den, což bude neděle, ani nepotřebuje.

,,To jsem rád. Moc děkuji, ale s tou večeří nevím. Jako ne, že bych odmítal kuchyni tvé maminky, která je perfektní, ale nechci otravovat," prohrábl si nervózně vlasy.

,,Li, nebuď natolik slušný a prostě to neřeš. Dáme si něco dobrýho, zkouknem film a můžeš u nás i přespat. Budu ti vděčná," řekla jsem mu narovinu a bylo vidět, že povolil.

,,Tak jo, ale film vybírám já. Doufám, že večeře bude i s předkrmem a hlavně dezertem. pokud nemáš saténové povlečení, na které je má jemná pokožka zvyklá, bohužel tě zklamu a nikde spát nebudu," udával si vtipné pokyny a vysokým hláskem tak dokonale imitoval panenku barbie. Do toho se ke mně otočil čelem tak, že šel pozadu a předváděl přehnaná gesta jako mrkání a špulení rtů.

Smáli jsme se hodnou chvíli, ovšem potom z ničeho nic Li klopýtl, když do někoho vrazil. Byl zády, takže ani neměl šanci si dotyčného všimnout. Ten se nakvašeně otočil a já věděla, že je zle. Dave byl naštvaný obvykle už jen tím, že nás jen zahlédl, ale nyní bylo vidět, že jsme ho dokázali vytočit do běla.

,,Co si to dovoluješ ty spratku mrňavej!" rozkřikl se a ohnal se pěstí, které se naštěstí Liam stačil včas vyhnout.

,,O-omlouvám se, já nechtěl, vždyť-" začal koktat, ale byl přerušen Nickem, který se hned vzápětí objevil po boku svého kumpána.

,,Tobě ještě nedošlo, že nemáš zbytečně kecat? Zavři tu svou nevymáchanou klapačku," plivl nám před nohy. Díky bohu, že ne na nás, to bych se musela otočit na patě a nanovo se osprchovat.

,,Hele, vždyť se toho zas tolik nestalo. On do tebe nevrazil schválně, byla to drobná nehoda. Tak to neřešme," snažila jsem se vyjednat nějaký kompromis na tomhle bitevním poli, ale ti dva měli zřejmě zatemnění mozku.

,,Ty taky drž hubu," strčil do mě Dave, až jsem musela udělat pár kroků vzad, abych neskončila na zemi. Lehce vyděšeně jsem se rozhlédla kolem, zda nás někdo náhodou nezaregistroval.

Bohužel. Stáli jsme moc daleko od světel hlavní budovy a záři plamenů ohniště, kde již začínal táborák. Panovala tma a já si začínala uvědomovat, že tohle nejspíš nedopadne dobře. Jen ať prosím mám ty modřiny tak, aby nebyly vidět, už nevím, co všechno si vymyslet jako výmluvu. Snad bych se měla dát na modlení.