Why you?

Kapitola 18.

,,Jsme rádi, že konečně přestalo pršet a my můžeme pokračovat v našem projektu," začal učitel mluvit přede všemi při snídani. Dokonce si stoupl i na židli aby ho všichni viděli, protože jinak se kvůli své maličkosti ztrácel. To znám.

,,Jak si určitě vzpomínáte, pár dnů zpět jsme hráli nějaké hry a soutěžili mezi sebou. Dnes budeme pokračovat, ale vezmeme to trochu z opačného konce," usmál se a nechal nás chvíli přemýšlet, co asi budeme dělat. To jako nejdřív zvítězíme a pak nám teprve řeknou pravidla hry, nebo co tím myslel? Nerozumím tady těm jejich dramatickým řečím.

,,Ve dvojicích, v kterých jste minule soupeřili o post vítěze, budete i nadále," mrkl na nás a já si musela povzdechnout. Minule jsem vyhrála, takže by to nemusel být problém. ,,Jenomže budete muset spolupracovat a vašimi soupeři budou ostatní dvojice," dokončil svou myšlenku a po oznámení času srazu po snídani a začátku her seskočil ze židle dolů a sám pokračoval ve snídani. Po sobě zanechal rozruch, kdy celá jídelna začala vzrušeně štěbetat mezi sebou.

Málem jsem vyprskla snídani na Liama sedícího naproti mně. Mé prvotní nadšení, že budu moct opět tomu zmetkovi dokázat, že nemá šanci, vystřídala mnohem jiná směsice pocitů. Třeba dopálení, protože to není možný, abych někdy byla schopna spolupracovat a rozumět si s někým jako je on. Div jsem nerozdrtila hrnek, ze kterého jsem zrovna upíjela čaj.

,,Li, oni mi to snad dělají naschvál," odfrkla jsem si naštvaně ke svému spolusedícímu, který se zrovna ládoval tvarohovou buchtou. 

,,Lou, věř mi, že to nedělají zrovna tobě naschvál. Snaží se nám jen pomoct, když už si vymysleli něco takovýho. Takže nad tím nepřemýšlej, dneska si to užiješ ať tě štve sebe víc," odpověděl ještě s plnou pusou a já nakrčila nos.

,,No jo furt," přiznala jsem, ,,Příště aspoň odpověz s prázdnou pusou, prosím," dodala jsem a dopila čaj.

Má pravdu, nemohli tušit, že mezi námi bude panovat taková nevraživost. Ve své podstatě je ten projekt dost dobrý, akorát jsem neměla štěstí na partnera. Ale co už.

,,Promiň, když ono je to tak dobrý a já zkrátka potřeboval odpovědět, však mě znáš. A strč si tu svou špatnou náladu radši rychle pryč."

,,Jakou špatnou náladu?" podívala jsem se něj nevěřícně, ale Liam se jen zasmál.

,,Jsi opravdu roztomilá, když se hněváš, ale prober se. Venku svítí slunko, takže nalaď ten svůj úsměv, chtěl bych zpět tu starou Lou, která neřeší pořád nějakýho kluka. Beztak se ti líbí," zamrkal laškovně na mě a hned se přikrčil, když jsem po něm hodila jablkem.

,,Liame! Jak můžeš něco takového vypustit z té tvé nevymáchané pusy, hm? Vždyť víš moc dobře, jak ho nenávidím," zavrčela jsem, ale koutky mi cukaly smíchem.

,,To jsme to dopracovali, házet po mně jablka. Taková neúcta k jídlu, že se nestydíš!" zvolal jako kdyby mi právě vyhlásil válku a já už se kompletně složila smíchy. Nakonec jsme se oba nechali unášet vlnami hlasitého smíchu a někteří na nás jen nevěřícně hleděli.

Otřela jsem si slzy smíchu a rozešla se vrátit nádobí. 

,,Musím si ještě skočit pro tenisky, tak se uvidíme za chvilu na nástupu," mávla jsem na mého kamaráda, který jen přikývl a šel za Annie. Ta holka má setsakramentský štěstí, že má jeho jako partnera na projekt. 

Došla jsem až na chatku, která překvapivě nebyla prázdná. 

,,Je, promiň, nechtěla jsem sem takhle vtrhnout. Jen si vemu tenisky a jsem pryč," vychrlila jsem ze sebe rychlou odpověď když jsem si všimla černovláska, který si právě přes hlavu přetahoval tričko. Tváře mi zrudly, tak jsem si hned dřepla ke spodní poličce skříně pro pestrobarevné tenisky a snažila se ignorovat přítomnost polonahého kluka stojícího za mnou. Doufám, že se obleče než budu odcházet, protože bych jinak koktala ještě i ze spaní.