Why you?

Kapitola 47.

Adrienovo přiznání mě skutečně překvapilo. Když má váš bratr dokonalou přítelkyni, ani nečekáte, že na vás z ničeho nic vybalí, že to vlastně není ono a je tak trochu na kluky. Upřímně mě tím zaskočil a nejdřív jsem přemýšlela, jestli si ze mě jen neutahuje. Bohužel to myslel smrtelně vážně.

Sám musí být zmatený. Obávám se, že nevěděl co dělat, když se mu zalíbil Liam. Třeba to ze začátku bral čistě kamarádsky a pak, když si místo Tiny začínal představovat jeho, šlo to z kopce. Můžu být jedině vděčná právě Tině, že ho podržela a neopustila ho při první zmínce o jeho skutečné orientaci. Musel to být pro ni šok. Nedokážu si představit, že by se najednou můj přítel začal otáčet za hezkým klukem s pěkným zadkem, než za holkou na podpatcích s výstřihem až po pupík. Ale ona to podle všeho vzala s klidem a ještě mu nabídla pomoc.

Na druhou stranu, nemůžu mu přát nikoho lepšího než je Liam. Takové ukecané sluníčko vám hned zlepší den a ani nevíte jak. Abych ještě nezačala žárlit na to, že si ho můj bratr bude častěji odvádět a já pak zkejsnu zase sama. No snad se Jason nebude natolik ochomejtat kolem toho svého nového objevu, o kterém mi včera Li pověděl, a bude mít čas i na mě. 

Když už jsme u Jasona, zrovna došel do třídy a já jsem odhodlaná ho podrobit výslechu. 

,,Ahoj Lou, co jste tady včera vyváděli s Liamem?" zeptal se hned, co si přisedl.

,,Ahoj, my nic moc. Ale ty si prý měl program nabytý k prasknutí," řekla jsem a spiklenecky se ušklíbla.

,,Ehh, co tím myslíš?" Nervózně se usmál.

,,Prý si měl rande."

,,Liam se prořekl?"

,,Neee, vrabci na střeše mi to řekli." Protočila jsem oči a pak se jen uchechtla. ,,Jistěže Liam, kdo jiný. Každopádně mě zaráží, že o tom nic nevím já."

,,Nevím, nechtěl jsem to říkat ani jemu, ale nakonec to ze mě vypáčil. Tak nějak jsem předpokládal, že ti to pak vyštěbetá, takže jsem to neřešil víc." Pokrčil rameny a vytáhl si sešit na první hodinu.

,,A jak to dopadlo?" zeptala jsem se s očekáváním.

,,Líp ani nemohlo," vydechl spokojeně.

,,A prozradíš mi tu slečnu úžasnou?"

,,Nevím."

,,Ale já vím, že určitě. Tak šup, vyklop o koho jde." Ťukla jsem ho pěstí do ramene, abych ho trochu popohnala, protože minutová ručička se na hodinách nebezpečně přibližovala času, kdy nám začíná hodina.

,,Nedáš si pokoj, že?" zeptal se se smíchem.

,,Hmm...dej mi chvilku," zamyslela jsem se hraně. ,,Ne."

,,No dobrá. Jmenuje se Becky," řekl a nervózně se na mě podíval.

,,Neznám," přiznala jsem se, když jsem si nedokázala nikoho spojit s tímto jménem.

,,Holka, co se mnou byla i na projektu. Chodíme spolu na kresbu." Usmál se od ucha k uchu a tváře mu zrůžověly.

,,Ajo, tak to nás budeš muset představit." Oplatila jsem mu zářivý úsměv a též sáhla do batohu pro pouzdro, abych měla vůbec čím psát zápis, který bude zas extra dlouhý, protože náš dějepisář by si to neodpustil. 

,,Možná někdy. Teď mi ale řekni, proč Liam leží v nemocnici s nohou v sádře." Zamračil se lehce ze starosti. ,,Nemůže být takový nemehlo jako ty."

,,No prosím? Já nejsem žádný nemehlo."

,,Jsi, ale nikdy si to nepřiznáš, protože tvoje ego by moc trpělo. Co ten Liam?" zeptal se nanovo.