Why you?

Kapitola 35.

K nohám mi spadla opět drobná obálka. S velkým úsměvem, který jsem rozhodně nehodlala skrýt jsem ji zvedla ze země. Tentokrát však byla oranžová. Že by každý den jiná barva nebo mu snad nevyšel papír?

Otevřela jsem ji a opět jsem vytáhla malý složený papírek. Tentokrát však v obálce nebyl napsaný žádný další text. Rozložila jsem psaníčko, které bylo protentokrát podobné tomu ze včera.

"16:00-hoď na sebe něco sportovnějšího a těš se. O"

Sportovnějšího? To vypadá na nějaký výšlap. Možná bude chtít oprášit své zkušenosti na bruslích. Problém však byl, že jsem nevěděla, kde mám ve čtyři být. Nejspíš to místo bude dál, protože já dneska výjimečně končím už o půl druhé.

Zabouchla jsem skříňku a i s učebnicemi a tou prokletou obálkou, která mi nehodlala prozradit nic více než čas srazu, do třídy. Jako normálně byl Liam už na svém místě a horlivě listoval v nějakém sešitu.

,,Nazdar, Li, jak to, že si tak nervózní?" opřela jsem batoh o nohu lavice a sedla si vedle něj.

,,No ahoj Lou, já mám dneska takovej divnej pocit, že mě někdo bude zkoušet. A včera jsem se stejně jako poslední týden vykašlal na učení a mám výčitky. Budu zas za blba a ještě dostanu špatnou známku, to je den," začal si stěžovat můj nebohý kamarád a roztomile se čertil.

,,Klid, určitě tě nevyvolá. Je tu dalších pětadvacet lidí, kteří maj na zkoušení stejnou šanci jako ty, takže to nehroť," mrkla jsem na něj povzbudivě.

,,Určitě to budu já. Špatně jsem se vyspal, zdál se mi hnusný sen, taťká má v práci přesčasy, protože jim odpadlo pár lidí, kvůli jakési nemoci, takže je taky jak na ostří nože. Samozřejmě mu to nemůžu dávat za vinu. Po cestě jsem srazil jednu paní, která spadla a seřvala mě takovým způsobem, že jsem tam ještě hodnou chvíli stál a půlky mám stažený doteď. No a teď ani nemůžu najít zápis z poslední hodiny, psal jsem ho na nějaký papír," povzdechl si Liam a nadále listoval stránkami tak, až jsem se bála, že je vytrhá.

,,Na, tady máš ten zápis," podala jsem mu svůj sešit, ,,a teď se jen zhluboka nadechni a zkus se aspoň trochu uklidnit, ano? To ti přestal psát ten tvůj chalan nebo co, že si tak mimo?"

,,Nepřestal. Nebo vlastně, já nevím. Bojím se, že se se mnou už nechce bavit, vybalil jsem na něj totiž jednu otázku, která ho možná vylekala a byla dost nemístná. Já prostě nevím, bojím se, že jsem to pokazil Lou," hlesl tiše a vložil si obličej do dlaní.

,,Ať už si napsal cokoliv a věřím, že mi to teď nejspíš nechceš říct, protože jinak už bych to dávno věděla, ono se to urovná. Dej tomu čas a zbytečně se nestresuj," pohladila jsem ho po zádech a dala mu tak najevo, že tu pro něj jsem a budu.

,,Děkuji," šeptl po chvíli.

,,Není za co, však od toho tu jsem. A teď si aspoň přečti ten zápis, ať nenervuješ v hodině," zasmála jsem se a podívala se před nás. Mou pozornost upoutal nápis v pravém rohu tabule. Ne, že bych se nijak výrazně zajímala, co tam kdy je napsáno, ale tohle bylo jiný.

Naše třída totiž snad nikdy za svůj mrzký život neviděla barevné křídy. A ta směsice čísel byla napsána zrovna oranžovou. Proto jsem přešla blíž. Šlo opět o změť čísel, značících souřadnice.

Spadl mi kámen ze srdce a jen jsem se divila, co vše Owen nedokáže vymyslet. Sáhla jsem po houbě, abych nápis smazala, když jsem si ho uložila do mobilu. Nepotřebuji, aby pak měla učitelka zbytečné poznámky o tom, kdo to tam načmáral a o co jde.