Why you?

Kapitola 51.

,,Takže mi chceš říct, že na Vánoce odjíždíš pryč? Slyšela jsem dobře?" zeptala jsem se překvapeně Jasona, který mi zrovna oznámil tu úžasnou novinu o rodinné dovolené, kterou podnikají přes svátky.

,,No, jo." Povzdechl si. ,,Mamka dostala v práci nějaké bonusy a chtěla si vybrat zbytek dovolené za tento rok. Tak jsme naplánovali moře. Bude to divný slavit Vánoce na pláži na horkým písku, v plavkách a s koktejlem v ruce," uchechtl se.

,,Zní to šíleně. Tím pádem odpadá naše každoroční oslava šestadvacátýho."

,,Mrzí mě to, Lou. Hele Liam tady taky nebude, říkal přeci, že jede za svou rodinou. Tak to přesuneme a aspoň oslavíme všichni dohromady, co ty na to?"

,,Však jo. Určitě se pak potkáme. Jen...bude to změna po těch letech," přiznala jsem poněkud zklamaně. Sklopila jsem raději hlavu a zadívala se do poloprázdného hrnku horkého čaje. 

,,O to to bude lepší, slibuju," řekl Jas, přičemž mě chytl za ruku. Podívala jsem se na něj a usmála. Jeho rozzářená tvář dávala jasně najevo, jak je z té dovolené nadšený. Nemohla jsem být přeci tak sobecká a myslet jen na svoje potřeby. Zkrátka budu letos trčet doma sama a poslouchat inteligentní řeči svých starších bratrů, kteří se pokouší o mou převýchovu pomocí důležitých rad do života. Spořádám k tomu talíř vánočního cukroví, že budu ráda, když potom oběhnu fotbalový stadion, a pohádky budu sjíždět od rána do večera.

,,Nejlepší." Souhlasila jsem a přestala nad tím vším přemýšlet. Nemá cenu se s tím teď zalamovat. Nechám to na později. Vidím to tak, že nebudu moct usnout a v ten moment bude nejlepší chvíle tohle téma vytáhnout a uvažovat o tom až do rána. Navíc budu muset ještě vyrazit do města na nějaký nákupy dárků. 

,,Půjdeš na tu party?" Změnil téma můj kamarád sedící naproti mě v pohodlném křesílku této skromné kavárničky. 

,,Jakou party?" Podívala jsem se na něj nechápavě, protože o žádný nevím. A to je co říct, tyto informace se ke mně většinou dostanou.

,,Nevíš o ní? Nějaká Stella, či co. Je to třeťačka a uspořádala party pro svýho kluka, který měl narozeniny. Tak pozvala celou školu."

,,Nevím, jestli mám na to náladu," zamručela jsem. ,,Ani nevím, kdo Stella je."

,,Hele a není to jedno? Bude tam chlast zadara, zatancujem a pobavíme se. Myslím, že by ti to jen prospělo, poslední dobou se nám nestává moc radostných věcí."

,,Možná. Popřemýšlím o tom, ale spíš ne. Kdyžtak ti dám vědět. Kdy to má být?" Zeptala jsem se čistě ze zvědavosti, neplánuju tam jít. Stačí si představit, jak tančím s naraženými žebry, do kterých jsem dostala pár nehezkých ran dva dny nazpět. Nepotřebuju, aby to kluci zjistili, dokonce jsem musela sáhnout i do mamčin zásob šminek, abych zamaskovala tu fialovou modřinu na tváři. Svědilo to tak neskutečně, že jsem měla chuť si celý obličej vymáchat pod proudem vody. 

,,Dneska večer. Někdy od osmi to myslím bylo, adresa je nějak Fielsova? Riedsova? Netuším. A číslo už tuplem ne, ale tak to poznáme z dálky, ve kterým baráku je kalba." Pokrčil jakoby nic rameny a vypnul telefon, na kterém to hledal.

,,Roudssova? Není to taková ta ulice zbohatlíků blíž k lesu?" Ano, přesně takovouhle ulici tu máme. Někteří si hold potřebují dokazovat majetek i v obydlí, proto si postaví nejluxusnější vilu. A proč na to nemít vyhrazenou celou ulici, že? Myslím, že i pošťák, který tam roznáší poštu, má větší plat než ti ostatní chudáci, co chodí s dopisy k nám. 

,,No nejspíš jo. Celkem to odpovídá, pokud tam ta holčina pozvala celou školu. Ta by se totiž třeba k nám dom nevešla," uchechtl se a já s ním. Oba jsme si určitě vybavili, jak bychom se u nich mačkali jako sardinky před krbem se soškami andílků a rodinných fotografií.