Why you?

Kapitola 54.

Prázdným domem se ozval zvonek. Dotyčný měl vcelku štěstí, že jsem ho slyšela, protože jsem si zrovna sundala sluchátka, když jsem se rozešla do kuchyně pro něco k snědku. Jinak bych ho zaručeně nezaregistrovala, protože hlasitá hudba dostatečně zaměstnala mé uši.

V břiše mi znovu zakručelo, ale cizí návštěvník byl neodbytný a zvonil znovu. S povzdechem jsem teda místo kuchyně zamířila do chodby k hlavním dveřím. Beztak si zas Adrien něco objednal a nechává si to s radostí posílat poštou domů. Nebyl by to první ani zdaleka poslední balíček, který bych mu vyzvedávala. 

,,Tylere?!" vykřikla jsem překvapeně, když jsem dveře otevřela. Za nimi nestál nebohý poslíček s balíčkem, který se snaží vydělat nějaké peníze před Vánoci, nýbrž můj nejstarší bratr, který se obtížil nás navštívit alespoň na Vánoce.

,,Sestřičko moje nejmilejší, já věděl, že ty nezklameš a budeš se válet doma," řekl a zazubil se na mě. Moji bratři toho nemají moc společného, ale utahování si ze mě je nedílnou součástí obou.

,,Co tady děláš? Měl si přece přijet až po svátcích a navíc, kde máš Leu?" ptala jsem se a ustoupila mu z cesty, by mohl vejít dovnitř.

,,Má problémy doma. Její táta na tom není nejlíp, takže chtějí oslavit Vánoce společně. Možná to jsou jeho poslední," zabručel smutně. Nejspíš se těšil na společný čas se svou přítelkyní, ale bohužel mu to nevyšlo. ,,Uvidíme se po svátkách, máš se na co těšit, protože tady budu oxidovat rovnou na Štědrý den," řekl a prohrábl mi vlasy. 

,,Nevadí, aspoň tu nebude nuda jen s našima a Adrienem." Pokrčila jsem nezaujatě rameny a konečně se rozešla do kuchyně s Tylerem v zádech.

,,A ta jeho nedojde? Tess?" Zamrazilo mě v zádech, když jsem si uvědomila, že o té skvělé novině o orientaci mého bratra vím jenom já. Zajímalo by mě, kdy s tím přijde.

,,Ne, něco se mezi nimi děje, možná už spolu ani nechodí." V hlavě jsem se poplácala po rameni za milosrdnou lež, kterou jsem mu naservírovala. 

,,Škoda, byla to fajn holka," konstatoval Tyler a já uznale pokývala hlavou.

,,To jo, ale my s tím nic nenaděláme. Dáš si něco k jídlu?"

,,Jo, prosím. Umírám hlady, myslím, že bych snědl i toho křečka, kterýho si chovala jako malá."

,,Hej, s takovou ti nic nenachystám." Ušklíbla jsem se na něj a otevřela lednici s nadějí, že najdu něco dobrýho. S úsměvem jsem sáhla po dvou jogurtech a z šuplíku pod linkou vytáhla dvě lžičky. Jeden jsem podala Tylerovi a sama se pustila do toho svého.

,,To ses teda vytáhla, čekal jsem aspoň pokrm o pěti chodech." Protočil oči. Jak typické, není věty, kdy by si ze mě tu srandu nedělali.

,,Buď rád, že si něco dostal."

,, Furt lepší než nákyp od babičky, to je vždycky boj to do sebe nacpat a tvářit se, jak moc ti to chutná. Od ní se prosím neuč vařit, jinak by tvůj budoucí manžel podával žádost o rozvod hned po líbánkách," řekl a zasmál se. Já nemohla jinak než s ním, protože s babiččiným nákypem má pravdu. Je to horší jak školní jídelna, ale nikdy nemáte to srdce ji říct, že vám to nechutná.

,,Neboj, zrovna tomuhle jídlu se budu vyhýbat obloukem."

,,No vidíš a ty si někoho přivedeš na ty Vánoce, když mužské potomstvo zklamalo?" zeptal se se zájmem a já si jen představila, jak moc mi tváře zrůžověly.

,,Ne," špitla jsem. Kdybych promluvila nahlas, zčervenala bych ještě víc.

,,Jasně a proto mi teď rudneš před očima? Tak pověz, kdo to je," pobídl mě.