Why you?

Kapitola 33.

,,Takže ta holka kecala?" nadzvedl Liam překvapeně obočí, když jsem mu ve zkratce popsala včerejší odpoledne. Jen možná záměrně jsem vynechala tu část, kdy si Owen doslova vylil srdíčko, to by si pak totiž ještě ze mě utahoval a prohlašoval by se za pana dokonalého, protože měl pravdu. Jako vždycky.

,,Jo, jen si ze mě chtěla vystřelit," pokrčila jsem rameny a zastavila na přechodu, kde jsme měli červenou.

,,Nána jedna, to si s ní ještě vyřídím," zakroutil rozzuřeně hlavou. Jen jsem se zasmála, jeho ochranářské a pomstichtivé choutky byly dokonalé. 

Semafor přeblikl na zelenou a my tak mohli pokračovat v cestě domů. ,,Hele zase klid, přeci nebudeme dráždit hada bosou nohou nebo jak se to říká. Nechala bych to plavat."

,,Hm, jak myslíš. Já být tebou, tak se ji pomstím. Můžeme něco vymyslet," spiklenecky na mě mrkl a já začínala uvažovat, že zas tak marný nápad to není.

,,Dobře, budeme to muset promyslet. Nechci, abychom zas na sebe strhli zbytečnou pozornost a další z učitelů na mě řval u sebe v kabinetu."

,,No jo, neboj. A ještě jednou se ti omlouvám, za ten děják. Když já si prostě nemohl pomoct, tak moc mě to zajímalo," povzdechl si zoufale.

,,Však já tě znám a nic se neděje. Jen mě seřval. Naštěstí hned nerozdával poznámky," uchechtla jsem se. 

Liamovi cinkla po chvíli zpráva, a tak si vytáhl mobil z kapsy, aby si ji přečetl. Nejdříve se zamračil, ale pak se až přeslazeně uculil. Naklikal rychlou odpověď a s narůžovělými tvářemi pokračoval v cestě.

,,Kdopak ti píše?" zeptala jsem se zvědavě po chvíli, co se neměl ke slovu.

,,Jen babička jak se mám," mykl rameny.

,,Jo tak babička? Ta je ale hodná, že? Kdy ti napsala naposled?"

,,Uhm, asi před týdnem, proč tě to zajímá?" polkl nervózně a já věděla, že mám vyhráno.

,,Já jen, jestli sis náhodou tak týden či dva zpátky nestěžoval, že si na tebe ani nevzpomene. Vždycky ti jen pošle pohled či dopis na narozeniny nebo Vánoce, nepamatuješ?"

Liam zbledl a nervózně se na mě usmál. ,,Huh, to je druhá babička, tahle je od taťky."

,,Kecko, ta už je mrtvá, to si totiž taky pamatuju," drkla jsem ho do ramen. ,,Tak to vyklop, kdo ti psal?"

,,Toho neznáš," vyhrkl a myslel si, že mě tím odradí. Šeredně se pletl.

,,Takže to je on? Hmm, nějaký nový objev?" zapřemýšlela jsem jako Sherlock Holmes. Bylo až neskutečné, v jakých rozpacích nyní můj kamarád byl. Nervózně si skousl ret a ošil se. Normálně je sebejistý, usměvavý a nesmírně ukecaný. Ale teď? Ten někdo mu napíše obyčejnou textovku a jen z toho je natolik rozhozen. Musí to být někdo zcela výjimečný a mě dosti zajímá kdo.

,,Dá se to tak říct," prohodil nakonec. ,,Jen jsme se párkrát viděli a teď si píšeme."

,,No vidíš, že to jde. Znám ho?" pokračovala jsem v drobném výslechu a v hlavě přemýšlela, které kluky znám. A že jich je dost.

,,Jo, ale neřeknu ti, kdo to je," uzemnil mě a já si jen zmučeně odfrkla.

,,Zkusím hádat, někdo z týmu?"

,,Neřeknu ti nic, nemáš šanci, Lou," okřikl mě a jen bezradně pokroutil hlavou.

,,Když myslíš, stejně to z tebe jednou dostanu."