Why you?

Kapitola 23.

,,Takže podle tebe jsem namyšlený idiot?" ozval se za mnou můj spolubydlící, když jsem vstala z postele. Budíček byl opravdu posunut a dokonce žádný program na dopoledne. Nejspíš nám chtěli dopřát trochu odpočinku.

,,Cože?" lekla jsem se a s otevřenou pusou se na něj otočila čelem. Vlasy měl rozcuchané, ale pobaveně mě sledoval. ,,Tys mě slyšel?" zeptala jsem se, i když bylo dost očividné, že jo.

,,Přesně tak. Když už se o mně někdo baví, proč bych neposlouchal?" nadzvedl obočí, jako by to byla samozřejmost.

,,Myslela jsem, že se bavíš se Stelou," odsekla jsem.

,,Ne. Teda tak trochu, ale s ní se snad ani bavit nedá. Váš rozhovor byl mnohem zajímavější," zaculil se a já jen pokroutila hlavou sama nad sebou.

,,Nemyslela jsem to tak, jen jsem..." netušila jsem jak se z tohohle vykroutit.

,,Jen si myslela, že jsem idiot, v pořádku," dokončil za mě a zmizel pryč i s ručníkem. Stála jsem na místě jako opařená a nestačila se divit. Netušila jsem, co si o tom myslet, předpokládala jsem, že bude vyvádět. A on se jen smál.

Pozdější snídaně byla dost příjemná, ale Liama jsem nepotkala. Nejspíš ještě spal. Přisedla jsem si ale za Alyou s pár dalšími lidmi. Jeden kluk vyprávěl jak se ztratili někde na jakési louce než zjistili, že chodí pořád dokola a jen špatně odbočili. Jiní zase potkali srnku, ale nakonec to dopadlo dobře, protože první reakce byla, že tam na ně čeká sériový vrah. Moc se koukají na televizi, ale chápu.

Dopoledne bylo plně volné a prý se chystá program až navečer. Což jsem s radostí uvítala.

Na obědě jsem u našeho společného stolku konečně zahlédla Liama. Měl kruhy pod očima a vypadalo, že nespal týden a ne jen pár hodin.

,,No dobré ráno, co se stalo?" zasmála jsem se jeho unavenému výrazu.

,,Řekněme, že to nebyla úplně nejlepší noc," mykl rameny a div obličejem nespadl do rajské polívky. ,,Jak to, že ty si tak v pohodě?"

,,No, my měli celkem fajn cestu, vrátili jsme se asi za dvě hodiny, za to ty nevypadáš, že by to byl krásný zážitek," podotkla jsem vzhledem k jeho unavenému zjevu.

,,Bylo to strašný," zaúpěl a snědl trochu polévky. ,,Ztratili jsme se a bohužel až po nějaké době jsme zjistili, že jdem špatným směrem. Ach bože, pak jsme zabloudili do nějakýho bahna, bylo to šílený. Vrátili jsme se až ráno, prý nás už chtěli jít hledat," pokroutil hlavou, kterou si podepřel.

,,Chudáku," zasmála jsem se, když jsem si představila všechny ty nadávky po zjištění, že zabloudili.

,,Hele, nesměj se. Tohle byl snad nejhorší zážitek. Takhle nás budit v noci a odvézt někam pryč. Maj jediný štěstí, že zrušili program, představa, že bych teď měl běhat, je jak noční můra," zaskuhral a mně nezbývalo nic jiného než se opět zasmát. Jo, bylo mi ho líto, ale to prostě nešlo se nesmát.

Liam byl jednoduše nepoužitelný. Takže se hned po obědě, kdy jsem za něj musela odnést špinavý nádobí, protože on by údajně už ani vidličku v ruce neudržel, se odtrmácel zpět na chatku s úmyslem dospat.

A já nevěděla, co dělat. Většina šla spát, jiní si vypůjčili některé ze společenských her, které s sebou učitelé vzali. Na naší chatce nikdo nebyl a já se pomalu ale jistě začala užírat nudou. 

Po chvilce přemýšlení a zvažování pro a proti jsem otevřela šuplík nočního stolku, který patřil mému spolubydlícímu. Vytáhla jsem jeho knihu s úmyslem se alespoň trochu zabavit. No co, není tady. Pak ji vrátím a určitě si toho nevšimne.