Why you?

Kapitola 17.

Tiše syknu, když mi ošetřovatelka přitiskne kapesník na roztrhlý ret. 

,,No moc sebou nemel, můžeš si za to sama," napomene mě a já jen s těží potlačím protočení očí. 

Pozoruji postarší dámu sklánějící se nade mnou s dezinfekcí v ruce. Její vrásčité ruce pracují s překvapivou jemností a ladností. Ta by zvládla vyšít tapisérii bez jediné chybičky i se zavřenýma očima.

 Vedle mě na posteli sedí Nick. Celou dobu si jen ironicky odfrkává a s každou další jeho stupidní poznámkou mám chuť sebrat nůžky z lékárničky a bodnout mu je mezi oči. 

Oběma nám maže modřiny a prohmatává nás ve snaze najít nějakou zlomeninu či naraženinu. Jenomže jsme z toho oba vyvázli jen spár podlitinami. I když by si zasloužil mnohem víc.

,,Chlapče, přestaň se chovat jako hormonálně rozhozený puberťák a spolupracuj trochu," okřikla Nicka, když měl další poznámku a nechtěl si nechat zalepit natrhlé obočí. Na to obočí jsem dost pyšná. ,,Doufám, že si oba dva uvědomujete, co jste provedli. Teď se to nejspíš řešit nebude, ale hned po příjezdu obeznámíme rodiče. Ještě jednou se vy dva k něčemu jen nachomýtnete, jedete domů, jasný?" promlouvala nám do duše a já měla tendenci se před ní přikrčit.

Oba jsme ji vše odsouhlasili a mohli jít pryč. Nařídila nám na dnešek klid. Stejně pořád pršelo a nevypadalo, že jen tak přestane. 

Snídaně už skončila a tak jsem se rovnou vydala do chatky s úmyslem sundat ze sebe tohle špinavý oblečení a převléct se. Možná se ještě prospím.

Otevřela jsem dveře a v tu ránu mě někdo objal div jsem nespadla na zem.

,,Panebože, Lou! Jsi v pořádku?" odtáhl se ode mě Liam a vyděšeně na mě hleděl. Na sobě měl volné kalhoty a triko s dlouhým rukávem. Nejspíš se někdo slitoval.

,,Nic mi není ty trdlo jedno," zasmála jsem se a vyzula se z holínek. ,,A teď se otoč," střelila jsem pohledem k Owenovi stojícímu za Liamem, ,,oba se otočte, ráda bych se převlíkla, díky."

Udělali tak, jak jsem chtěla, a já jsem se po přesvědčení, že se opravdu nedívají, převlékla do suchého a hlavně čistého. Přelezla jsem si na postel do tureckého sedu a přehodila přes sebe peřinu. Vedle mě si hned dřepl Li a Owen se stáhl na svou postel.

,,Tady máš něco k snídani, nevěděl jsem jestli dojdeš, tak jsem pro jistotu něco vzal," podal mi namazaný rohlík a jablko. Spokojeně jsem si to od něj převzala a hladově se zakousla. Mám bezvadný přátelé, nenechali by mě s prázdným žaludkem.

Seděli jsme v tichosti. Ozývaly se pouze kapky dopadající na sklo a mé chroupání. Zrovna když jsem okusovala ohryzek, ticho přerušil klučina sedící vedle mě.

,,Proč si to dělala vůbec? Vždyť ti mohl ubížit a-a-" málem se rozbrečel Liam.

,,Protože jsem musela. Nenecháme  si od nich přeci srát na hlavu. Promiň, že mluvím takhle, ale to už jinak nejde. A jak sám vidíš, nic mi neudělal."

,,Ale udělal, si celá omlácená a s modřinami skoro všude, dokonce máš i roztrhlý ret a to všechno jen kvůli mně."

,,Však to on je taky, a za to to stálo. Doufám, že teď si alespoň uvědomil, že by si s námi neměl tolik zahrávat. Klidně se mu příště postavím znovu. A ty se uklidni, nemůžeš za to," ujistila jsem ho a dívala se mu přesvědčivě do očí.

,,Louiso, já-"nadechl se černovlásek a chtěl pokračovat, ale já ho nenechala říct nic dalšího.

,,Nemluv na mě!" křikla jsem. ,,Budeš si zase hrát na hrdinu nebo co? Myslím, že ti teď uvěřím nějaký sladký omluvy? Nevěřím ti ani nos mezi očima, Owene."