Slabina Petera Pana

Démoni

Pan znovu začal hrát na svoji flétnu, ale náš smích byl daleko hlučnější. Přišel za námi Devin a zeptal se. ,,Kat, nechceš nám zazpívat?" Překvapeně jsem se na něj podívala a on dodal. ,,Máš krásnej hlas." Usmála jsem se, vyskočila na nohy a moje oči se mi rozzářili. Začala jsem zpívat a po pár vteřinách mi z hrudi vystřelil k nebi obrovský paprsek světla. Všechno kolem ohně oslnilo jasné světlo. ,,Co to bylo?" Zeptal se zaraženě Felix. Když světlo zmizelo, vznášela jsem se ve vzduchu. Zářili mi oči a z hrudi mi pořád tryskalo světlo. Byla jsem v divném transu, nemohla jsem s tím nic dělat. Vracely se mi vzpomínky na Rampelníka, jak zabil toho rybáře. Na vodopád, na Hooka. Začala jsem křičet. ,,Pane, co se s ní děje?" Ptali se kluci. Křičela jsem tak vysokým tónem, že to trhalo uši. ,,Felixi, udělej něco!" Štěkl Devin, ale nemohl ho slyšet. Všichni si drželi uši. ,,Katrin! Jsem tady!" Vykřikl najednou Pan. V tom momentu jsem se probrala, přestala jsem křičet a snesla se na zem. Pamatuju si jak ležím na zemi a pomalu se probouzím. Viděla jsem vystrašené kluky, jak mě s hrůzou sledují. ,,Co jsem to sakra udělala?" Zeptala jsem se a chytila se za hlavu. Přiskočil ke mě Felix a pomohl mi vstát. ,,Co se stalo?" Zeptala jsem se ho, přišel ke mě Pan a řekl. ,,Probudila jsi svou úplnou moc. Nad kterou ještě nemáš kontrolu." Vyplašeně jsem se na něj podívala a řekla. ,,Nemůžu tady s vámi zůstat, někomu ublížím." Felix mě držel, ale vycukla jsem se mu a běžela pralesem pryč. ,,Tohle jsi čekal Pane?" Ptal se Felix, Pan se usmál a řekl. ,,Nečekal, ale je to o dost lepší." Vyměnili si významné pohledy a Pan se za mnou vydal do pralesa. Seděla jsem na kraji skály a dívala se do moře. Z očí mi stékali slzy, vyčítala jsem si to. Ohrozila jsem lidi na kterých mi záleží. Nemám nad sebou kontrolou, zase se mi vracela ta nejistota. 

,,Kat, jsi v pohodě?" Ozval se za mnou Pan, ani jsem se neotočila a jen řekla. ,,Neměl bys tu být Petere. Jsem nebezpečná pro všechny." Pan mě chytil za rameno a řekl. ,,Mě se nebezpečný věci líbí." Podívala jsem se na něj a zeptala se. ,,Jak jsi věděl, co se mi stalo?" Pan se usmál a řekl. ,,Zažil jsem něco podobnýho. Tvoji démoni se ozvali a ovládli tě." Oba nás přesunul na pláž. Odtrhla jsem se od něj a zmateně se rozhlížela. ,,Proč jsme zase tady?" Zeptala jsem se, Pan se usmál a řekl. ,,Musím tě naučit to ovládat." Tázavě jsem se na něj podívala a zeptala se. ,,To měl, ale udělat Rampelník." Pan protočil oči a řekl. ,,Jak tě to mohl naučit, nikdy jsi mu to neukázala. Nevěřila jsi mu. Nám věříš, proto jsi se probrala až tady." Podívala jsem se na Pana a řekla. ,,Pomůžeš mi?" Pan se usmál, stoupnul si za mě a chytil mě za pas. ,,Tak teď, se soustřeď. Mysli na ty démony a zjisti, co jsou zač!" Rozzářili se mi oči a cítila jsem, jak chci znovu stoupat do vzduchu. Pan mě víc sevřel a držel mě u země. Viděla jsem je všechny, moje démony. Smrt rybáře, kruté učení kouzel, osamělost pod vodopádem. Začala jsem se Panovi vysmekávat a on řekl. ,,Kat, nepoddávej se tomu." Dívala jsem se na ty scény a objevovala v nich tu svoji sílu. Vnitřní sílu, začala jsem celá zářit a vznesla jsem Pana do vzduchu. ,,Kat, musíš to ovládnout. Já tě nepustím!" Vykřikl Pan. Klesla jsem zpět k zemi a otočila se na něj. ,,Prosím, nechci ti ublížit." Pan se mi podíval do očí a řekl. ,,Kat, jsme stejní. Oba nás pronásledují démoni." Podívala jsem se Panovi do oči a řekla. ,,Věř mi." Pan mě pustil a odstoupil. Znovu jsem se vznesla do vzduchu a oči se mi rozzářili. Pana oslnilo světlo a odvrátil se ode mně.  Znovu se mi přehráli všechny vzpomínky, všechno světlo kolem se vsáklo zpět do mě a Pan se otočil zpět. Ležela jsem v písku, byla jsem celá mokrá a třásla jsem se. ,,Kat!" Vykřikl Pan a přiběhl ke mě.

Kleknul si mě a zvednul mi hlavu. ,,Kat, no tak." Vykřikl Pan a zatřásl se mnou. Neprobouzela jsem se a jen jsem zašeptala. ,,Potřebuju tě." Pan vytřeštil oči a odhrnul mi vlasy z tváře. Najednou jsem přestala dýchat a Pan vykřiknul. ,,Nevzdávej to. Taky tě potřebuju!" Potom prudkým pohybem spojil naše rty. Když se ode mně odtáhnul, zhluboka jsem se nadechla. ,,Jsi zpět." Řekl Pan s úlevou. ,,Mám v sobě příliš moci a neměla jsem kotvu na kterou se můžu soustředit." Řekla jsem s blaženým úsměvem. Pan se na mě s údivem díval a zeptal se. ,,Jakou kotvu?" Usmála jsem se a řekla. ,,Kotvu, díky které se dokážu ovládat. To ty jsi moje kotva, s tebou vím že mi nic nehrozí. S tebou tady cítím nový pocit, bezpečí. A právě se cítím sama sebou a nemusím nic skrývat." Pan se usmál a řekl. ,,I já jsem v tobě našel něco co jsem dávno ztratil." Usmála jsem se a oba jsme se postavili na nohy. ,,Petere myslím, že jsi rozmrazil moje srdce." Řekla jsem a dotkla se hrudníku. Pan se na mě podíval a řekl. ,,A ty jsi ve mě probudila city, co jsem kdysi pohřbil." Dlouze jsme se dívali do očí a pak Pan prudkým pohybem spojil naše rty. Začali jsme se líbat, Pan byl vášnivý a po chvilce jsme si podlehli úplně. Odtáhli jsme se od sebe a jen se dotýkali čely. Dívali jsme se vzájemně do očí a obklopovala nás rudá mlha se třpytkami. ,,Co to je?" Zeptala jsem se a Pan řekl. ,,Pouto. Teď jsi Katrin Pan." Usmála jsem se a znovu Pana políbila. Pan mě chytil za ruku a řekl. ,,Nikdy bych nevěřil, že se ještě najde někdo, kdo mě pochopí." Položila jsem mu hlavu na rameno a řekla. ,,Ono je těžký tě pochopit, nejsi zrovna otevřená kniha." Pan se usmál a řekl. ,,Je nebezpečné mě pochopit." Jenom jsem se ušklíbla a dodala. ,,Nebezpečný věci jsou hrozně sexy!" Pan se usmál, chytil mě za bok a společně jsme se vraceli do tábora.

Mezi Panem a Kat se vytvořilo velmi mocné pouto. Kat už teď ví jakou moc má a díky němu ji už umí i ovládat.