Slabina Petera Pana

Tanec s ďáblem

Vyšla jsem ven z krámu na prázdnou ulici, se mnou vyšli i Pan a Rufio. ,,Kat co chceš dělat?" Zeptal se Pan, luskla jsem prsty a oba drželi v ruce sáček se semínky. ,,Co to je?" Zeptal se  Rufio, usmála jsem se a řekla. ,,Já za Hádem nemůžu, tak musí on za mnou. Jsou to semínka Kopretin, neškodný kytky, který zmizí až když já odejdu do té doby se nedají zničit. A Háda to vyláká z jeskyňky." Pan se usmál a řekl. ,, Hodně pěkný!" Podívala jsem se na něj a mrkla. Rufio a Pan se rozešli do města a začali rozhazovat semínka. Vrátila jsem se do krámu a stoupla jsem si doprostřed prodejny. Oči se mi rozzářili a nad dlaněmi se mi rozzářila červená záře. ,,Tak Felixi, kdepak tě mám?" Řekla jsem a celý krám oslnilo rudé světlo. Když světlo uhaslo, stál přede mnou Felix. ,,Kat, jak jsi to udělala?" Zeptal se Felix a rozhlížel se po krámu. ,,Felixi, mým chlapcům nebude nikdo ubližovat!" Řekla jsem a vzala si do ruky Felixův náhrdelník. ,,Tenhle náhrdelník mají všichni moji chlapci, mají ho abych je mohla přemístit." Felix se podíval na symbol runy a usmál se. Vrátili jsme se dozadu za závěs a Felix se natáhnul do postele. Během pár minut se vrátili i Pan s Rufiem. Seděli jsme vzadu a já Rufiovi a Felixovi vyprávěla, jak se v Neverlandu žije. ,,Kat, co tě trápí?" Zeptal se Pan, když se Felix s Rufiem zapovídali. ,,Co by mě mělo trápit?" Zeptala jsem se nechápavě, Pan tázavě zvedl obočí a řekl. ,,Poznám, když tě něco trápí. Tvoje oči mi nikdy nelžou." Povzdechla jsem si a řekla. ,,Zabili mi otce. Slíbila jsem mu, že se pro něj vrátím a že budeme konečně spolu." Najednou se mi oči naplnili slzami a Pan si přisedl ke mě. ,,No tak Kat, to bude dobré." Utěšoval mě, podívala jsem se na něj a v jeho očích neviděla nic jiného, než soucit. Oči mi krátce problikli, podívala jsem se Panovi do myšlenek. Byli to jen výčitky, osamělost, ale taky láska. Věčná láska. Usmála jsem se a dala Panovi pusu, Pan se prvně zarazil, ale potom se podvolil a znovu jsme splynuli.  Tuhle krásnou chvilku vyrušilo cvaknutí dveří. ,,Katrin!" Štěkl Hádes, Pan mě chytil za ruku a společně jsme vešli do prodejny. ,,Co si přeješ Háde?" Zeptal jsem se ironicky Pan. ,,Co to má být? Ten plevel venku?" Štěkal Hádes, usmála jsem se a řekla. ,,To jsou kvítky naděje." Hádes se zamračil a řekl. ,,Zničím je, jeden po druhém!" Usmála jsem se a řekla. ,,Víš, ty kvítky zmizí až po mém odchodu. Já jsem si sem nepřišla hrát!" Hádes se zarazil a sykl. ,,To ten blonďáček nemusí vydržet!" Pan se culil a já se začala smát. Felix vešel zpoza závěsu a Hádes zůstal stát s otevřenou pusou. ,,Ty to nechápeš, vždycky najdu kličku!" Hádes se zamračil a zmizel.

 ,,Kat, Rufio s tebou chce mluvit." Řekl Felix, kývla jsem a vešla zpět za Rufiem. ,,Co se děje?" Zeptala jsem se, Rufio se na mě podíval a řekl. ,,Když jsem viděl tebe s Panem, došlo mi co jsem Felixovi neřekl." Usmála jsem se a řekla. ,,Tak skvěle, řekni mu to a můžeš odsud vypadnout." Rufio sklonil pohled a řekl. ,,Bojím se, co mi na to řekne." Přiblížila jsem se k němu a položila mu ruku na srdce. ,,Rufio, někdy musíš riskovat a vrhat se do neznáma." Mávla jsem rukou a všichni čtyři jsme stáli na kamenném převisu. ,,Kat, co tu děláme?" Zeptal se Felix, chytila jsem ho za ruku a přivedla ho k Rufiovi. ,,Dokonči to." Řekla jsem a odstoupila od nich. Rufio se podíval na Felixe a váhavě začal. ,,Felixi, v den kdy jsem zemřel. Jsem ti chtěl něco říct, Kat mi pomohla uvědomit si, co to bylo. Neskutečně se bojím, i tehdy jsem se bál. Felixi od doby, co tě znám jsem věděl, že nechci aby jsme byli jen přátelé." Pan mě chytil za ruku a mě se naplnili oči slzami. Rufio vzal Felixe za ruce a pokračoval. ,,Poslední co jsem ti chtěl říct bylo, že tě miluju." Felix zůstal stát jako opařený, nad dlaní se mi objevila temná mlha. Felix najednou Rufia objal a jejich rty se spojili. ,,Já tebe taky." Vydechl Felix když se odtrhli. Na druhé stěně skály se objevilo jasné světlo a Rufio se se slzami v očích usmál. Podíval se na mě, mávla jsem rukou a Rufiovi se na krku objevil taky náhrdelník s runou. Rufio s Felixem se objali a Rufio řekl. ,,Počkám na tebe Felixi." Pomalými kroky se vzdaloval do jasného světla. Než světlo zmizelo Rufio nám jěště zamával a potom už nám zmizel. Temná mlha nad dlaní se rozjasnila a když jsem se do ní podívala poslední obraz se změnil. Rufio to tehdy Felixovi dořekl a naposledy se usmál. Mávla jsem rukou a utlumenou vzpomínku vrátila Felixovi. 

Felix se na nás otočil a znovu jsem viděla v jeho blankytně modrých očích slzy. Nemusel nic říkat, oba jsme k němu přišli a pevně ho objali. ,,Felixi, bude to dobré. Oba se zase uvidíte." Řekl Pan a Felix se ho zeptal. ,,Ty jsi to věděl?" Pan zakroutil hlavou a řekl. ,,Do doby, než Killian přivezl Kat jsem o city nezavadil." Felix se trochu oklepal a všichni jsme se vrátili na Panova krámu. Pan se mi zdál taky otřesený, oba se posadili na pohovku a těžce oddechovali. ,,Co se děje kluci?" Zeptala jsem se zmateně, Felix i Pan se na mě podívali a Pan řekl. ,,Celou tu dobu, jsem ho měl na očích a nepoznal jsem to." Usmála jsem se a řekla. ,,Petere dost ti toho uniká, znáš fakta nikoli prožitky." Felix se jen pousmál a já se posadila vedle něj. ,,Felixi pojď sem." Řekla jsem a rozpřáhla náruč, Felix mě pevně objal a začal vzlykat. Utěšovala jsem ho a ani jsem si nevšimla, že Pan odešel. Začalo se stmívat, položila jsem Felixe na pohovku a přikryla ho dekou. ,,Odpočiň si Felixi, potřebuješ to." Řekla jsem, Felix zavřel oči a zhluboka oddechl. Vešla jsem do prodejny a uviděla Pana, jak sedí na pultu a hledí naprázdno do podlahy. ,,Petere? Co se děje?" Zeptala jsem se a položila Peterovi ruku na stehno. ,,Jak to zvládáš?" Zašeptal Pan, zvedl hlavu a podíval se na mě. ,,Co myslíš?" Zeptala jsem se nechápavě, Pan si otřel oko a řekl. ,,Tohle všechno. I přes to co jsem udělal mě zachraňuješ." Usmála jsem se a řekla. ,,Ohledně tvé záchrany nemám na výběr. A co je asi horší, miluju tě i když bych tě měla nenávidět." Pan se mi díval přímo do očí a chytil mě za ruku. 

Rufiovi se podařilo odejít na druhou stranu. Pro všechny je těžké přijmout jeho odchod.