Slabina Petera Pana

Storybrook

Obloha se rozjasnila a mě probudilo jasné sluneční světlo. Protřela jsem si oči a rozhlédla se po palubě. Všimla jsem si Rampelníka, jak míří k přídi. Zastavil se na okraji lodi a natáhl před sebe ruku. Vyšel z ní bílí paprsek, uletěl pár metrů před loď a vrazil do ochranné bariéry. Ta se rozplynula a loď začala strmě klesat. ,,Představení začíná." Zazněl mi Panův jedovatý hlas v hlavě. Podívala jsem se spiklenecky na Felixe a ten se jen ušklíbl. Loď přistála na hladině a z přístavu se ozýval bouřlivý pokřik. Pan v Henryho těle vystoupil jako první, za ním Emma a ostatní. ,,Musíš to hrát dobře, buď malý kluk co se vrátil domů." Pomyslela jsem si, Pan se na mě otočil a jen tázavě zvedl obočí. Vím že hrát takovou roli pro něj bude těžké. Když stál na pevné zemi všichni se k němu vrhli a začali ho objímat. Stála jsem s Felixem u zábradlí a jenom jsme ho pozorovali. ,,Podívej na něj." Řekla jsem posměšně, Pan na mě hodil jeden naštvaný pohled, ale nic víc udělat nemohl. ,,Tak pojď, jdeme." Řekl Felix, nepatrně do mě strčil a v čele chlapců vystoupil na břeh. Ostatní chlapci stáli na kraji toho davu, kolem hrdinné výpravy, s Felixem jsme šli na kraj mola a dívali se na dav šťastlivců. Sledovala jsem Wendy a její bratry, problikli mi oči a oba bratři se zarazili. ,,Počkej, Pan je pryč. Ale co ta jeho holka?" Ptal se Michael a John ho doplnil. ,,Jo té co září oči. Vyměnila skříňky." Wendy se rozhlédla a řekla. ,,Kat? Nevím, asi zůstala v Neverlandu." Ušklíbla jsem se a řekla. ,,Jedině v tvých sned drahá." Felix se na mě podíval a jen se culil. ,,Takhle ti to sluší." Řekl a podíval se na Pana. Ten k nám mířil rychlými kroky, stoupnul si vedle Felixe a ten se zeptal. ,,Co teď máš v úmyslu Pane? Co když někdo tu skříňku otevře a vypustí toho kluka?" Pan se podíval na Felixe a řekl. ,,To nebude problém, věř mi. Od toho je tady Kat." Zvedla jsem obočí a Pan dodal. ,,Prozatím se ztrať v noci až budou všichni v míru usínat, začneme." Kývla jsem a mávla rukou, aniž by si toho někdo všimnul jsem zmizela. ,,Co bude dál?" Ptal se Felix polohlasem. ,,Musíš dostat trest!" Sykl Pan, pak se otočil na hlouček hrdinů a vykřikl. ,,Mami! Tati! Co bude s Felixem? Je volný!" Felix se naklonil k Panovy a zeptal se. ,,Co to děláš?" Pan řekl polohlasem. ,,Musej mi důvěřovat!" 

K Felixovy přišla Regina, Emma, Neal a David. ,,Henry má pravdu, nemůžeme ho přece jenom tak pustit." Řekla Regina pohrdavě. ,,Žádný problém volných cel tady máme dost!" Sykl David, pevně sevřel Felixovy paži a vedl ho pryč. Emma chytila Pana a řekla. ,,Neboj teď už jsi v bezpečí." Jen jsem se ušklíbla a nepozorovaně odešla pryč. Šla jsem kolem chlapců a všimla jsem si Devina. Byl smutný, jako bez života ostatní chlapci taky nevypadali nějak nadšeně, aspoň většina z nich. Rvalo mi srdce, že nemůžu říct Devinovi, že jsem v pořádku, ale bylo lepší že to neví. Mávla jsem rukou a všichni se zastavili v čase, stoupla jsem si před Devina. ,,Něco zkusím, promiň Devi." Řekla jsem oči se mi rozzářili, dívala jsem se přímo do jeho očí a pronikala hluboko do jeho mysli. ,,Snad je Kat v pořádku. Celý den jsem ji neviděl, odvezli nás z ostrova, který se právě díky ní stal naším domovem. Většina kluků si myslí to samé, jen se bojíme to říct. Už ji asi nikdy neuvidím." To byli myšlenky co jsem zaslechla v Devinově hlavě. Dál tam byl jen šum, oči mi zhasnuli a všechno se zase rozpohybovalo. ,,Neboj Devi, jsem s tebou." Zašeptala jsem Devinovi do ucha zamířila pryč. Šla jsem rovnou k policejní stanici, kam odvedli Felixe. Hned jak se za mnou zavřeli dveře jsem  luskla prsty a kolem mě se objevil modrý dým. Znovu jsem vypadala normálně a vydala se za Felixem. Mávla jsem rukou a kamery se vypnuli, opřela jsem jsem se o zeď a řekla. ,,Co tak smutně Felixi?" Zeptala jsem se, Felix se na mě otočil a řekl. ,,Dostaň mě odsud!" Přistoupila jsem k němu a řekla. ,,Nemůžu Felixi, aspoň zatím ne. Ale neboj přijdeme pro tebe. Než se to stane, budu ti tady dělat společnost." Felix se usmál a řekl. ,,To budu rád." 

Odemknula jsem celu a vešla dovnitř, sedla jsem si vedle Felixe a opřela se o mříže. Felix položil hlavu na moje stehno a zavřel oči. Dělala jsem Felixovi společnost pár hodin, než se setmělo. Jak mile padla tma a Felix spokojeně oddechoval, pomalu jsem mu položila hlavu na lavici, přikryla ho dekou a odešla z cely. Kouzlem jsem ji zamknula a zamířila na náměstí pod hodiny. ,,Omyl, kouzla jsou řešení. Je čas!" Slyšela jsem hlas v hlavě. Oči se mi rozzářili, na dlaních se mi objevili červené mlhavé obláčky. Vznesla jsem se do vzduchu, asi pět metrů nad zemi mi z hrudi vyšlehl mohutný paprsek. Vyletěl vysoko nad město a tam se roztrhnul a utvořil bariéru. Podívala jsem se směrem k Reginině domu, do otevřeného okna, odkud na mě koukal Pan. Jen se ušklíbl a zmizel v okně. Rozletěla jsem se k přístavu a přistála na molu před Jolly Rogerem. ,,Tak pojď kamaráde." Řekla jsem napřáhla ruce k plachtě, vystřelil z nich zelený paprsek a obklopil celou, černou plachtu. Černá z plachty mizela a během pár vteřin byl stín volný. Stín mě chytil a odnesl mě zase na náměstí k hodinám. ,,Najdi tu kryptu a zdroj kouzel tady." Sykl hlas v hlavě, ušklíbla jsem se a pomalým krokem jsem se vydala k radnici. Stín celou dobu letěl vedle mě, byl Panovi oči a uši. Potichu jsme se vkradli do radnice, kde museli být záznamy o městě. Vešli jsme do kanceláře a já řekla. ,,Hledáme nějakou mapu města." Během chvíle jsem sykla. ,,Mám to. Kryptu i ten zdroj magie." Rozložila jsem mapu na stůl a když si ji stín prohlédl uklidila jsem ji zpět do šuplíku. Vyběhla jsem před radnici a rozhlédla se, jestli mě nikdo neviděl. Stín mě chytil a vznesl se se mnou do vzduchu. Mířili jsme rovnou do středu lesa, kde bylo na mapě vyznačené místo.

Představení začíná a zatím jde vše podle plánu, ale opět je to závod s časem. Je ho málo a o to rychlejší musí Pan a Kat být. Zvládnou druhý pokus?