Slabina Petera Pana

Spojení temnoty a světla

Pohádka mého života se začala psát, aspoň co si pamatuju, u jednoho chudého rybáře. Byli mi tři roky a byla jsem normální dítě. To si aspoň všichni mysleli. Občas jsem chodila s otcem na ryby a pokaždé, co jsem se dotknula blyštivé vodní hladiny nám do člunu skočila ryba. Sama od sebe. Vždy jsem se tomu smála, ale otec zůstával v údivu. Když jsem se začala otce ptát, proč se to děje? Neuměl mi odpovědět. Tehdy mi bylo osm, otec mě čím dál víc zavíral doma a nedovoloval mi nikam chodit. Trvalo to dva roky. Tu noc byl překrásný úplněk, sledovala jsem obrovský měsíc, který mi oslňoval tvář. Najednou se rozletěli dveře od mého pokoje, ale nebyl v nich můj otec. Byla to malá osoba zahalená v kápy. ,,Ahoj drahoušku." Pozdravila mě postava. ,,Dobrý večer." Odpověděla jsem zdvořile a s trouchu rozklepaným hlasem. Postava si sundala kápy a měsíční světlo osvětlilo jeho obličej. Byl děsivý, prázdné oči, pleť jako krokodýlí kůže a mastné vlnité vlasy. ,,Kdo jste?" Zeptala jsem se a přitiskla se ke zdi. ,,O nemusíš se mě bát. Jsem Rampelník, ale lidé mi říkají Temný." Strachem jsem vykulila oči a ptala se dál. ,,A co po mě chcete?" Rampelník vycenil zuby a řekl. ,,Po tobě nic. Přišel jsem ti pomoct." Když viděl, že se pořád tlačím ke zdi dodal. ,,Ten rybář ti na tvoje otázky odpovědět neuměl. Já ti, ale odpovědi dám." To upoutalo moji pozornost a já se zeptala. ,,Jak o tom víte?" Rampelník se znovu usmál a řekl. ,,Jako Temný vycítím jakoukoliv magii. Čarovala jsi, i když o tom nevíš. Tohle ti rybář nikdy neukázal, ale já ti to ukážu." Rampelník sáhl pod kápy a vytáhnul složený pergamen. ,,Já ale neumím číst." Podotkla jsem, Rampelník mi dal pergamen a řekl. ,,Zkus to, umíš mnohem víc než tušíš." Rozložila jsem pergamen a opravdu, uměla jsem číst. -Prosím, přineste toto dítě Temnému. Jmenuje se Katrina.- Stálo na pergamenu. ,,Je to vzkaz od tvé matky. A tohle mi dal tvůj otec. Je to nějaká šifra, kterou žádným kouzlem nerozluštím." Řekl Rampelník a podal mi pergamen. 

-Drahá Katrin, píši to jako tvůj otec v naději, že ti tento vzkaz Temný předá. Musí být zašifrován, aby ho on sám nemohl přečíst. Jsi čarodějka, stvořená spojením světla a temnoty. Jsi samou podstatou magie. Jsi bezmocná pouze v noc kdy nesvítí měsíc. Pokud ti tento vzkaz Temný předal mám pro tebe jeden úkol. Nesmíš mu věřit, naučí tě ovládat tvoji moc. Ale je si moc dobře vědom, že jsi mocnější. Buď opatrná, mám tě rád. Merlin.- Tohle bylo napsané šifrou a v momentě, kdy jsem odtrhla oči od pergamenu, inkoust se roztekl a písmo bylo nečitelné. ,,Takže vy mi máte pomoct?" Zeptala jsem se nechápavě. ,,Pokud si necháš pomoct drahoušku. Můžeš dokázat velké věci, ale musíš se vše naučit." Odpověděl Rampelník mile. Odložila jsem pergamen na postel a znovu se zeptala. ,,A co můj otec?" Rampelník se otočil a řekl. ,,Ten už tě trápit nemusí. Půjdeme?" Ta naděje, že jsem konečně mohla zjistit co jsem a co dokážu, mě hnala do Rampelníkovi temné náruče. Zároveň mě znepokojoval dopis od matky a tak jsem jen váhavě vstala z postele. Rampelník mi nabídnul ruku, podívala jsem se na jeho hrozivý obličej a chytila se ho za ruku. Vyšli jsme z mého pokoje a když jsme procházeli chalupou všimnula jsem si otce, jak leží na podlaze v sednici. Vyšli jsme na měsíční světlo a najednou se kolem nás objevil tmavě fialový dým. Když dým zmizel, stáli jsme před zámkem. ,,Tady bydlíte?" Zeptala jsem se hned. ,,Jo tady bydlím." Odpověděl Rampelník a vedl mě do dveří. Uvnitř to bylo ještě hezčí než z venku, stěny z mramoru, závěsy z hedvábí. ,,Vítej v mém sídle. Chovej se tady jako doma." Řekl Rampelník pyšně. ,,Děkuji vám." Odpověděla jsem zdvořile a neustále si v úžasu prohlížela výzdobu. ,,Prosím říkej mi Rampe drahoušku." Řekl Rampelník a sedl si ke kolovratu. ,,Tvůj první úkol je najít svoji komnatu, támhle na stole máš hrníček s vodou." Dodal a začal příst, přešla jsem ke stolu a vzala do ruky porcelánový hrníček. ,,Jak mi to pomůže najít můj pokoj?" Zeptala jsem se nechápavě. ,,Ovládáš magii, vytvoř proud vodu a ta tě povede." Řekl Rampelník, aniž by odtrhnul oči od předena. 

Položila jsem hrníček zpět na stůl a natáhla nad něj ruku. Zatnula jsem zuby a pevně sevřela víčka. Ale nic se nedělo. ,,Vodu nemůžeš ovládnout silou drahoušku, jdi s proudem a potom té síly využij ve svůj prospěch." Podotkl Rampelník, svěsila jsem ruku zase podél těla a začala přemýšlet. Soustředěně jsem sledovala hladinu průzračné vody v šálku potom mi to docvaklo. Jestli mám sledovat proud, nemůže se mi to podařit na nehybné hladině. Mávla jsem rukou a vodu vylila na stůl. ,,Co to děláš?" Vykřiknul Rampelník a vyskočil od kolovratu. Jak voda tekla po stole položila jsem do ní ruku. V ten okamžik se mi rozzářili oči, jasným modrým světlem. Voda co se rozlila po stole se shlukla do kuličky nad mojí dlaní. ,,Podívala jsem se na Rampelníka a s úžasem a jistou řekla. ,,Učím se!" Vyhodila jsem kuličku do vzduchu, vytvořil se z ní pramínek, plující vzduchem. Mířil rovnou ke dveřím. ,,Výborně!" Vydechl Rampelník s obdivem a dveře se přede mnou otevřeli. Došla jsem do svojí komnaty a tam se pramínek vody vypařil. Přestali mi zářit oči, zůstala jsem stát ve dveřích a popadala dech. Na stolku byl další pergamen se vzkazem. -Našla jsi svůj pokoj. Vykoupej se, ve skříni máš nové šaty a až budeš převlečená přijď do jídelny. Dovede tě tam další šálek.- Odhodila jsem svoje oblečení i nejistotu a šla se vykoupat do vedlejší místnosti. Konečně jsem si mohla užít horkou vodu. Když jsem si připadala už dost čistá, osušila jsem se a vybrala si nové šaty. Upnuté kalhoty, bílou košili a vysoké boty. Přistoupila jsem zpět ke stolu a zvala do ruky hrníček. Cukla jsem s ním a voda vyletěla do vzduchu. Rozzářili se mi oči a zase se voda přeměnila do tenkého pramínku, co mě vedl spletitými chodbami. Po cestě jsem si všimla obrazu ženy s chlapcem. Byl ze všech obrazů největší a proto mi tak utkvěl v paměti. Pohybovala jsem se s jistotou a strach jsem nechala daleko za sebou.

První kapitola jednoho pohádkového života. Snad se vám mé dílo bude líbit. Psaním se zavírám do svého pohádkového světa, kde neexistuje nic jiného než tyhle příběhy. Máte taky nějaký svůj svět?