Slabina Petera Pana

Peklo

Dívala jsem se, jak voda ubíhá k moři. Zhluboka jsem se nadechla a vzdychla. ,,Tak jdem na to." Vytáhla jsem z kapsy lahvičku se světelnými kuličkami a položila ji vedle sebe. Řízla jsem se do dlaně a mávnutím ruky z řeky vytáhla doušek vody. Směs vody a mé krve jsem držela v dlani a ani si neuvědomila, že mi do dlaně dopadla slza. Druhou rukou jsem vzala lahvičku a do dlaně si vysypala kuličky. Spojila jsem obě ruce, oči se mi rozzářili a všechny přísady se spojili v rudou tekutinu. Navedla jsem ji do lahvičky a pečlivě zavřela špuntem. Trochu se mi zamotala hlava, protože jsem byla fakt unavená a ještě mě oslabovala ta runa. ,,Notak Katrin, seber se. Teď už cesta zpět není." Řekla jsem a držela se za hlavu. Druhou rukou jsem po sebou vytvořila portál a skočila do něj. Dopadla jsem na tvrdou zem, vyschlou a řekla bych až spálenou. Ten dopad mi vyrazil dech, zůstala jsem ležet na zemi a snažila se nadechnout. Přetočila jsem se na záda a podívala se na červenou oblohu. Všechno tady bylo s nádechem do červena. Po chvilce jsem se sebrala a posadila se. Seděla jsem uprostřed hřbitova, zvedla jsem se a řekla. ,,Musím najít Panův hrob." Pomalým krokem jsem procházela celý hřbitov, hřbitovní kameny byli pořád stejné, celé v pořádku nebo prasklé a ještě jsem potkala pár spadených. Už jsem prošla skoro celý hřbitov, zbývali mi poslední dvě uličky s náhrobky. Do očí mě udeřilo jedno jméno. ,,Oscar Merina. To je ten rybář, co mě měl jako malou. Je tady." Řekla jsem a z kapsy vytáhla pivo Šoneit. Ale zarazila jsem se. ,,Ne musíš najít Pana, jeho najdu postaru a pomůžu mu z tohohle místa." Řekla jsem a schovala lahvičku zase zpět do kapsy. Prošla jsem uličku a vešla do poslední, co mi zbývala. Uprostřed ní stály tři náhrobní kameny, odděleny od ostatních. Na všech rostla jediná kopretina. ,,Peter Pan, Felix, Rufio." Přečetla jsem jména na kamenech a vytáhla z kapsy Šonejt.

Prohlížela jsem si lahvičku v dlani a odhodlávala se. Nevěděla jsem, jestli se zvládnu podívat na Pana, po takové době. ,,Ještě počkej." Ozval se za mnou chladný hlas, pomalu jsem se otočila a kousek ode mne stál muž v kabátu. ,,Vím kdo jsi a i proč tady jsi. Povím ti, kde najdeš Petera Pana." Řekl muž a úlisně se usmál. ,,Jak jsi mě tady našel Háde?" Zeptala jsem se, Hádes se usmál a řekl. ,,Lichotí mi, že mě znáš. Do mé říše přijde čarodějka, co může oživit mrtvé a já bych o tom nevěděl." Pousmála jsem se a řekla. ,,Víš, že chci jen jeden život." Hádes přišel blíž ke mě a řekl. ,,Ano oživit chceš jen Pana a dostat z podsvětí tyhle dva a toho rybáře. Jestli se nepletu to už jsou čtyři dušičky." Ustoupila jsem o krok zpět a Hádes dodal. ,,Rád bych ti někoho představil. Tvoji matku Mimue." Vedle Háda se objevila drobná postava v kápy. ,,Drahoušku ráda tě vidím." Řekla Mimue mile. ,,Kéž bych mohla říct totéž." Řekla jsem ironicky. ,,Katrin, takhle by ses k matce chovat neměla." Řekl Hádes, pousmála jsem se a řekla. ,,Neměla bych hodně věcí." Otočila jsem se a přede mnou stál další Temný. ,,Přivedla sis kamarády, na svoji dceru? Moc hezký." Řekla jsem a otočila se zpět k Mimue. ,,Katrin, odejdi." Sykl Hádes, zvedla jsem obočí a řekla. ,,Myslím že nepůjdu." Hádes sklonil zrak a Mimue po mě hodila pulzující kouli energie. Po ní to udělali všichni Temní, kteří stáli kolem mě. Nedokázala jsem se vyhnout jediné ráně. Snažila jsem se držet na nohou, ale nemohla jsem. Každá rány mi způsobovala bolest, a krvavá zranění. Po chvíli jsem spadla na zem, moje šaty se barvili krví a krev mi vytékala i z pusy a nosu. Omdlela jsem a dýchala jen velmi slabě. Temní a Hádes mě nechali umírat na hřbitově a zmizeli.

Katrin ležela na hřbitově a jen náhoda na hřbitov zavedla Felixe, který Kat našel. ,,Kat! Co tady pro všechno na světě děláš?" Vykřikl Felix a přiběhl k ní. Otočil ji tváří k sobě, nebyla mrtvá, ale kdyby ji tu nechal dozajista by umřela. Vzal ji do náruče a nesl do bezpečí. Do Goldova krámu, který v podsvětí patřil Panovi. Položil ji opatrně na postel a pohladil ji po tváři. ,,Rufio, dones mi hadr s kyblík studené vody." Řekl Felix, za chvilku přišel Rufio s kyblíkem. Felix Kat opatrně otřel krev z obličeje a Rufio se posadil na židli. ,,Kdo to je Felixi?" Zeptal se po chvíli. ,,To je Kat, Hook ji přivedl do Neverlandu, po té bitvě. Aby mohl odejít pryč. Byla snad jediná, kterou bych řekl že i Pan miloval. Pomohla mu získat srdce, toho kdo věří nejvíc, ale potom se to zvrtlo." Rufio jen poslouchal a pozoroval Kat. Felix očistil Kat od krve a přikryl ji dekou. Sedl si vedle ní a sledoval ji. ,,Vypadá pořád stejně, byla úžasná. Byla jako ty, vyslechla tě, pomohla ti. Byla přesně to, co Pan nebyl. Najednou klaply dveře od krámu a z prodejny se ozval Pan. ,,Felixi, Rufio jste tady?" Pan rozhrnul závěsy a uviděl Felixe sedícího na posteli, za ním někoho pod dekou. ,,Felixi, kolikrát jsem ti říkal aby jsi sem ty děti netahal?" Řekl Pan vyčítavě, Felix se postavil a řekl naštvaně. ,,Možná by ses měl podívat, kdo to je než začneš křičet!" Pan přistoupil k posteli a podíval se, kdo je pod dekou. Jeho oči se hned naplnili slzami a zakoktal. ,,Katrin." Pan nad ni natáhnul ruku a pomalu nad Katrin mávl. Její zranění zmizela a Kat se nadechla. ,,Katrin? Prosím prober se." Řekl Pan a držel Kat za tvář. Kat pomalu otevřela oči a vydechla. ,,Petere?" Potom zase upadla do bezvědomí. Pan se s úlevou usmál a dal Kat pusu na čelo. ,,Pane, co s ní je?" Zeptal se Felix, Pan aniž by od Kat odtrhnul oči odpověděl. ,,Je vyčerpaná, musí si odpočinout. Kde jsi ji našel?" Felix se pousmál a řekl. ,,Na hřbitově celou od krve." Pan se zamračil a podíval se na Felixe. ,,To byl Hádes a Temní, nepřekvapuje mě, že po ní šli." Řekl a Felix odpověděl. ,,Asi by sis měl připravit odpověď, než se probere." Pan se zamyslel a řekl. ,,Máš pravdu, postarejte se o ni, nesmí zůstat sama. Potom se Pan zvedl a zase někam odešel.

Kat se dostala do podsvětí a nepřivítali ji urovna mile. Jak jí asi odpoví Pan na její otázky až se probere?