Slabina Petera Pana

Tajemství země Oz

Babka si klekla na zem a chvíli zhluboka popadala dech. ,,Tak dělej!" Štěkla jsem, babka se na mě podívala a pomalu se zvedla na nohy. Přistoupila ke skříni a vytáhla malinkou ozdobnou lahvičku. ,,Není to trochu málo?" Zeptala jsem se podezíravě. ,,Stačí pár kapek na hrob." Řekla babka a podala mi malou lahvičku. Vzala jsem si ji a měla se k odchodu. Oči mi najednou problikli a cizí síla mě donutila uhnout do strany. Těsně kolem mého boku prolétl ostrý nůž, minul mě a zasáhl dveře. Prudce jsem se otočila a natáhla proti babce ruku. ,,To byla chyba!" Sykla jsem a babka se zase začala svíjet v bolestech. Když jsem se dívala na její utrpení sevřela i mě palčivá bolest, oči mi přestali zářit a já se chytila za hrudník. Podívala jsem se na ruce a ta černota se zase přiblížila k rameni. ,,Zatraceně, sykla jsem a vyběhla z chaty. Ztratila jsem v lese a když už jsem byla dost daleko sedla jsem si ke stromu a opřela se o kmen. ,,Kat jsi v pořádku?" Ozval se mi hlas v hlavě, sykla jsem bolestí a řekla. ,,Jo, snad jo." K mému překvapení se Pan už neozval. ,,Musím hned do země Oz!" Řekla jsem a s námahou se zvedla zpět na nohy. ,,Tady je! Chyťte ji!" Ozval se odněkud z lesa král Artuš. ,,Tenhle už ne." Vzdychla jsem a vzlétla do vzduchu. ,,Měj se ubožáku!" Zakřičela jsem na něj a zmizela mezi mraky. Letěla jsem k západu a postupně cítila jak mě přemáhá únava. ,,KAT!" Vykřikl Pan v mé hlavě a trochu mě probral. Letěla jsem nad oceánem a po několika minutách se pode mnou objevila zelená země. ,,Konečně!" Řekla jsem a snesla se k zemi. Dosedla jsem na cestu a když jsem se podívala k obzoru přede mnou se tyčil obrovský palác. ,,Tak asi tam bude to tajemství." Řekla jsem a chtěla udělat krok, ale oči mi zase změnili barvu a Panův hlas řekl. ,,Ne, musíš si odpočinout!" Zatřásla jsem hlavou a sykla. ,,Proč se tak staráš?" Panův hlas v hlavě řekl sklesle. ,,Kvůli tobě." Protočila jsem oči a zašla do lesa. Vykouzlila jsem si postel a zachumlala jsem se mezi deky a polštáře. Mávla jsem rukou a vytvořila krycí kouzlo.

Se setměním jsem vylezla z postele a nechala ji zmizet. S nocí byl všude i větší klid a nehrozilo, že by si mě někdo všiml. Vyšla jsem na cestu a pokračovala rychlím krokem k zámku. Země Oz byla zvláštní a jediné co jsem chtěla být co nejdřív pryč. Plížila jsem se městem nikde jsem nikoho neviděla. Přišla jsem přímo pod zámek a vysoko na věži se tyčil balkón. ,,Tam to bude!" Řekla jsem a odrazila se od země. Vylétla jsem na balkón a zarazila se, balkón vedl do místnosti, kde měl být král. Ale nikdo tam nebyl, pomalu jsem vešla dovnitř a vše si pečlivě prohlížela. Od dveří vedl zelený koberec podél kterého byli sloupce. Bublala v nich zelená voda, koberec vedl k několika schodkům. Na jejich vrcholu byla místnost, ale místo stěn tak vyseli závěsy. ,,Tady měl někdo hodně rád zelenou." Řekla jsem a vyšla na schodky. Na stolcích ležely knihy a všude byli poházené poznámky. Postupně jsem je procházela a po hodině jsem přišla na to, o co šlo. Cestování časem a Regina. To se v poznámkách objevovalo nejčastěji. Ale asi čistá náhoda mě přinutila podívat se za stůl, tam jsem našla malý zmuchlaný papírek se jmény. ,,Hádes a Zelena." Vydechla jsem překvapeně. ,,To snad ne, ale tak Zelena je dost ambiciózní a prohnaná. Nedivím se mu." Otočila jsem se do sálu, natáhla jsem ruce a oči se mi rozzářili. Z dlaní mi vyletěli bílé pramínky světla a vytvořila přede mnou obraz z minulosti. Byl tu stůl s hostinou, který Hádes připravil. ,,On se do ní zamiloval." Vydechla jsem, obraz se však pohyboval. Hádes vyznal své city k Zeleně a požádal ji, aby šla s ním. Zelena zaváhala a odmítla. Hádes mávl rukou a zmizel. Nechal na stole jen ten papírek. ,,No to je mi, ale pikantní tajemstvíčko. V každé říši je nějaké." Řekla jsem a znovu nasála světlo zpět do dlaní. ,,Tohle mi, ale stačit nebude. Jestli to vytáhnu v podsvětí je spíš jisté, že se nevrátím. Potřebuju něco dalšího, větší páku, nějaké eso. Cokoli." Dodala jsem a sedla si na schody.

Oči mi po chvilce ticha zase změnili barvu a Pan sykl. ,,Henryho kniha, Hádes je pohádková postava. A všichni máme slabinu." Usmála jsem se a řekla. ,,No jistě, a nebo to půjde jinak." Oči se mi rozzářili, sepnula jsem všechny prsty a soustředila všechnu energii. Když jsem oči otevřela stál přede mnou muž ve sněho-bílé tóze. ,,Katrin vyrostla si. Byla jsi u nás jako miminko." Usmála jsem se a řekla. ,,Už si to nepamatuji, ale otec mi něco málo prozradil. Ty jsi Zeus?" Muž kývl a řekl. ,,Ano jsem, dal jsem ti moc nad životem a smrtí. Budoucnost vidím jasně a věděl jsem, že to zvládneš. Vím i proč jsi sem přišla." Pousmála jsem se a podotkla. ,,Je něco, co nevíš?" Zeus se usmál a řekl. ,,Ne vím všechno a to je hrozný pocit, ale stěžovat si nebudu. Otec ti prozradil vše o návratu Petera Pana, ale když se vrátí, ty hodiny se znovu začnou sypat. Aby přežil potřebuje to, co mu chybí." Zeus mi ukázal na hrudník, zvedla jsem tázavě obočí a řekla. ,,Moje srdce?" Zeus se mi díval přímo do očí a řekl. ,,Jen jeho polovinu, tvé srdce je mocnější než myslíš. Když mu polovinu věnuješ dojde tak k rozpůlení runy a zachráníte se oba." Podívala jsem se na své dlaně a zeptala se. ,,Dobře a teď mi prosím prozraď jak mám zastavit tvého bratra?" Zeus si povzdechl a řekl. ,,Je jedna možnost. Olympský křišťál, má ho schovaný v podsvětí a pečlivě ho stráží." Usmála jsem se a řekla. ,,Stačí že o tom vím, myslím si že se nakonec domluvíme." Už jsem se chystala znova sepnout prsty, ale Zeus mě zastavil. ,,Kat půjdeš do pekla, jsi si jistá, že se s ním chceš dohodnout?" Usmála jsem se a řekla. ,,Když chceš z pekla ven, musíš tancovat s ďáblem." Zeus se usmál a spiklenecky řekl. ,,Myslím že si poradíš." Kývla jsem a když jsem otevřela oči zase jsem seděla na schodech v zeleném sále. ,,Rychlá zastávka doma a pak hurá do pekla." Řekla jsem a vyskočila z okna, těsně nad zemí jsem to vybrala a vyletěla vysoko k nebi.

Kat zná Hádova tajemství a konečně má páku, aby je Hádes z podsvětí propustil. Ale v podsvětí se setká i s dalšími problémy.