Slabina Petera Pana

Sobec

Klábosili jsme až do večera, každou volnou chvíli jsem se důrazně dívala na Felixe, aby už Panovi řekl to co mě. Felix vždy jen zakroutil hlavou. Protočila jsem oči a lusknula prsty, Pan se svalil na pohovku a spal. ,,Kdy mu to řekneš?" Zeptala jsem se Felixe, Felix se podíval na Pana a odpověděl. ,,Katrin ve vší úctě ho znám nejlíp a jsem si jistý, jak by reagoval. Naštval by se a udělal něco hrozného. Dal by mi ultimátum, buď s ním do Neverlandu a nebo do ohnivého pekla. Kat já mu to říct nemůžu." Protočila jsem oči a řekla. ,,Felixi řeknu ti to, co mi řekl Devin, když jsem se rozhodla přivést Pana zpět. Řekl mi, Kat buď na chvíli sobec a zachraň se." Felix se na mě podíval a řekl. ,,Já ale nevím, jak mu to říct." Za mými zády se ozval Pan. ,,Co říct a komu?" Zeptal se, Felix vykulil oči a já se zarazila. ,,Tak mluvte!" Štěkl znovu Pan, Felix naprázdno polkl a polohlasem řekl. ,,Nechci se vrátit." Pan se zamračil a sykl. ,,Cože!?" Felix zopakoval. ,,Nechci se do Neverlandu vrátit." Pan vyskočil na nohy a nahlas řekl. ,,Jak jako že se nechceš vrátit? Felixi já jsem tě sem poslal! Je mojí povinností přivést tě zpět! Udělám to, ať to stojí cokoli!" Felix uhnul pohledem a po každém Panově slově sebou nepatrně cuknul. Pan se chytil za hlavu a začal rychlým krokem obletovat místnost. ,,Jak tě to mohlo napadnout! Nevrátit se s námi." Dívala jsem se na Felixe a jen sledovala, jak ho každé Panovo slovo ubíjí. ,,Tak dost!" Vykřikla jsem a Pan se zastavil a překvapeně na mě zíral. ,,Nenapadlo tě, že ho osud v Neverlandu neláká!" Křičela jsem na Pana, Pan přiskočil přede mně a sykl. ,,To je mi jedno! Musím napravit svoji chybu!" Vykulila jsem oči a naštvaně skřípla zuby. Propnula jsem prsty na pravé ruce a Pan strnul. ,,Co to zase děláš?" Štěkl Pan, přistoupila jsem k němu a začala mluvit. ,,Petere je to tvoje chyba a právě proto to musíš napravit. Felix měl srdce pro tebe nejcennější, tak udělej dobrou věc pro něj! Ne pro sebe!" Pan se mi podíval přímo do očí a řekl. ,,Felix musí zpátky! Nezvládnu to bez něj!" Ustoupila jsem o krok, mé oči zavalili slzy a propnuté prsty jsem povolila. Pan se na mě podíval a řekl. ,,Ne Kat. Já to tak nemyslel."

Udělal ke mě rychlí krok, natáhla jsem proti němu ruku a řekla. ,,Petere myslel jsi to tak. Myslel sis přesně to, co jsi řekl. Jsi sobec!" Pak jsem mávla rukou a zmizela. Pan se podíval na Felixe a Felix řekl. ,,Tohle jsi pěkně podělal. Katrin má pravdu." Felix se zvednul z pohovky a odešel do patra, do pokoje. Pan zůstal stát u krbu sám a jen sledoval plameny. ,,Zatraceně!" Sykl Pan a bouchnul pěstí do stěny. Já jsem se objevila na molu, sedla jsem si na okraj mola a nohy spustila nad vodu z řeky duší. ,,No jo, vaše vztahy jsou největší slabina." Ozval se za mnou chladný Hádův hlas. ,,Vztahy a city jsou slabina všech. Přece proto jsi otevřel ten portál?" Odpověděla jsem, aniž bych se ohlédla. ,,Nezapomeň na naši smlouvu!" Sykl Hádes, pokrčila jsem rameny a odpověděla. ,,Nemám v plánu naši smlouvu porušit. Nemám v plánu vůbec nic." Hádes zmizel v modrých plamenech a já se položila na záda na molo. Dívala jsem se do rudé oblohy. Zase se mi v hlavě ozvali ty hlasy, hlasy které jsem si myslela, že už jsou navždy pryč. Asi jen zázrakem se mi podařilo usnout, ráno jsem se probrala a vydala se pomalím krokem k bistru. Přišla jsem tam a posadila se k pultu. ,,Jeden burbon!" Řekla jsem, ježibaba ke mě přišla a řekla. ,,Nezletilým nenaléváme." Prudkým pohybem jsem ji chytila za límec a přitáhla ji k sobě. ,,Nalij mi, nebo bude podsvětí tvůj nejmenší problém!" Pak jsem ježibabu odhodila a znovu se posadila na židličku. Chvíli jsem seděla a pak jsem se otočila. Za mnou stál David s lukem a šípem. ,,Myslela jsem, že tohle je zbraň tvé ženy." Řekla jsem, ježibaba mi donesla burbon a já se konečně napila. David pustil tětivu a šíp letěl přímo ke mě. Natáhla jsem ruku a šíp se zastavil, zvedla jsem dlaň ke stropu a šíp se zabodl hned vedle světla. ,,Co sis myslel Davide?" Zeptala jsem se znova. David se napřáhl, pustila jsem skleničku na zem a zvedla ruce nad hlavu. David mě udeřil do předloktí a odstoupil. ,,Mám tě Katrin." Sykl David, podívala jsem se na předloktí a řekla. ,,Inkoust z olihně!" Podívala jsem se na Davida a v tu chvíli jsem ztuhnula. 

Vedle Davida se najednou objevil Hádes. ,,James!" Sykla jsem, James se usmál a Hádes řekl. ,,Malý překvapení." Přistoupil ke mě a z levé kapsy mi vytáhl upravenou Mrtvou vodu. ,,Tohle si sem tahat neměla." Řekl Hádes a odšpuntoval víčko. ,,Petere! Petere!" Vykřikla jsem zoufale, pořád jsem měla naději, že mu na mě záleží. ,,Ten ti nepomůže!" Řekl Hádes a nalil mi vodu do pusy. Držel mi ruku na rtech dokud jsem nepolkla. Inkoust z olihně přestal účinkovat a já sevřela ruku v pěst. Potom jsem bezvládně svalila na zem mezi střepy a rozlitý burbon. ,,Dobrá práce šerife." Řekl Hádes a poplácal Jamese po rameni. James se usmál a řekl. ,,Chtěla pomoct bráškovi, to jsem jako šerif nemohl dovolit." Hádes se usmál a mávl rukou. Kat zmizela a na zemi zůstali ležet jenom střepy od Katiny krve, protože při pádu pořezala. ,,Teď se ztrať." Sykl Hádes a zmizel stejně rychle, jak se objevil. Felix seděl u krbu a Pan se díval z okna na příjezdovou cestu. Najednou sebou Pan trhnul. V hlavě se mu ozval Katrinin hlas, jak volá o pomoc. V jejím hlase byla slyšet panika. Pan se otočil a řekl. ,,Kat?" Felix se podíval na Pana a zeptal se. ,,Co se stalo?" Pan se zamračil. ,,Kat se něco stalo!" Řekl Pan a rozešel se je dveřím. Chytil za kliku, ale hned ji pustil. Chytil se za ruku a sykl bolestí. Vyhrnul si rukáv, na předloktí měl modřinu. ,,Inkoust z olihně." Štekl Pan a znovu chytil za kliku. Otevřel dveře a za prahem stál Hádes. ,,Zdravím Petere." Řekl Hádes s potutelným úsměvem.

Pan s Kat se oddělili a Kat na to doplatila. Hádes dosáhl své pomsty a uvrhnul Kat do věčného spánku. Pan je s Kat poutem propojen a může tak cítit to co ona. Podaří se to, co provedl Hádes nějak zvrátit?