Slabina Petera Pana

Krutá pravda

Když jsem se probrala u mě seděl Felix. ,,Felixi!" Vykřikla jsem a vrhla se mu do náruče. ,,Kat! Jsem rád, že jsi v pořádku." Řekl Felix se pevně mě sevřel. ,,Rád bych ti někoho představil." Dodal, když se odtáhl a ukázal na kluka sedícího na židli. ,,Tohle je Rufio, Rufio Katrin." Představil nás Felix. ,,Ahoj Rufio, hodně jsem o tobě slyšela. Ráda tě poznávám." Řekla jsem a usmála se. Rufio byl hezký kluk s velkýma hnědýma očima a dlouhými černými vlasy, sepnutými do culíku. ,,Taky jsem toho dost slyšel, rád se s tebou konečně potkávám." Potřásli jsme si s Rufiem rukou a já se obrátila zpět na Felixe. ,,Kde je Pan?" Felix nestačil odpovědět, protože v tu chvíli akorát Pan rozhrnul závěs. ,,Ahoj Kat." Řekl Pan provinile, podívala jsem se na Felixe a ten řekl. ,,Necháme vás o samotě." Oba i s Rufiem se zvedli a odešli. ,,Kat já..." Začal koktat Pan. Postavila jsem se a řekla. ,,Věděl jsi o té vizi mého otce?" Pan se na mě překvapeně podíval a řekl. ,,O jaké vizi? Jediné co jsem o budoucnosti věděl, bylo že nesmíš v hrudi nosit srdce pro mě nejcennější. Když jsem chodil do začarovaného lesa, našel jsem vědmu a ta se podívala do mé budoucnosti." Podezíravě jsem se na něj dívala a on pokračoval. ,,Ta vědma mi řekla, že oči nejjasnější, nemůžou mít srdce nejcennější. Ty oči napraví mé chyby. Když jsem poznal, že jsi pro mě nejcennější, vzpomněl jsem si na to. Proto jsem se začal chovat jako sebestřednej idiot. Kdybych to neudělal, musel bych obětovat tebe a všechno by bylo ještě horší." Přistoupila jsem k Panovi a řekla. ,,Nechtěl jsi mě ohrozit? Podívej se teď, musela jsem sem. Protože jinak umřu. Bojuju o vlastní život a zachránit se můžu jedině tak, že zachráním i tebe! Zabil jsi Felixe a mě jsi jen využil!" Panovi oči se naplnili slzami a řekl. ,,Kat snažil jsem se tě chránit. Napravit všechno co jsem podělal. Musíš mi věřit." Zvedla jsem obočí a zeptala se. ,,A ty bys tomu věřil, kdybys byl na mém místě?" Pan se podíval do země a řekl. ,,Ne, nevěřil." Zhluboka jsem se nadechla a řekla. ,,Vidíš, nevěřil. Vím jak se odsud dostat, ale pořád nevím jestli to chci udělat." Pan kývl a viděla jsem jak po jeho tváři stéká slza. 

Vyšla jsem z krámu a venku stáli Felix s Rufiem. ,,Felixi, ty jsi mu odpustil?" Zeptala jsem se, Felix se trochu zamračil a řekl. ,,Že mě zabil? To se asi nedá odpustit, ale já jsem blb. Jo odpustil jsem mu to. Taky jsem se díky tomu setkal zase s Rufiem."  Podívala jsem se na Rufia a ten pokrčil rameny. ,,Pomohli by jste mi s něčím? Potřebuju najít rybáře a dostat ho odsud." Felix i Rufio kývli a vydali jsme se městem. Byl to Storybrook v divný, zkažený, spálený formě. Přišli jsme k přístavu, ale rybář nikde nebyl. ,,Když se rozdělíme, najdeme ho rychleji." Řekl Felix, podívala jsem se na něj a řekla. ,,Ale sami jsme zranitelní, Hádes si nás vychutná jednoho po druhém." Rufio se naklonil ke mě a řekl. ,,Tak půjdeme ve dvojicích. Stejně nás Pan celou dobu sleduje." Otočila jsem se a skutečně za sloupem stál Pan. ,,Tak fajn, já půjdu s Rufiem a Felix s Panem." Rufio i Felix kývli a rozdělili jsme se. Šli jsme městem a Rufio řekl. ,,Kat, jak odtud chceš toho rybáře dostat?" Podívala jsem se na něj a řekla. ,,Je to vlastně jednoduché, každý tady má nějakou nedořešenou věc. Když ji vyřešíme, jeho duše může odejít." Rufio se zamyslel a řekl. ,,Takže i já mám nedořešenou věc?" Usmála jsem se a řekla. ,,Ano. Ty, Felix, všichni." Vešli jsme do bistra a za pultem byla slepá čarodějka. ,,Máme tady něco nového. Něco mocného, že se toho i Hádes bojí." Rozhlédla jsem se po bistru, ale nikde jsem rybáře neviděla. ,,Hledám rybáře, nevíš kde je?" Zeptala jsem se, najednou se otevřeli dveře a rybář vešel do dveří. ,,Chodí na oběd, přesně v tuhle dobu." Řekla čarodějka, otočila jsem se ke dveřím a rybář vydechl. ,,Kat? Holčičko moje!" Vyskočila jsem a pevně ho objala. ,,Co tady děláš? Ty jsi mrtvá?" Usmála jsem se a řekla. ,,Ne nejsem. Mám tady jeden úkol. Musím tě odsud dostat." Vyšli jsme z bistra a rybář se tázavě zeptal. ,,Kat, jak to chceš udělat?" 

Rufio hned řekl. ,,Vaše nevyřešená věc, ta vás odsud dostane." Rybář se na mě podíval a řekl. ,,Já ale nevím, jaká je moje nevyřešená věc." Usmála jsem se a řekla. ,,Ale já to vím. Měl jsi mě ochránit před Temným a to se ti povedlo. Nemůže mi nic udělat, neodváží se." Najednou se za mými zády ozvala Mimue. ,,Kat, je obdivuhodné, co děláš." Otočila jsem se a řekla. ,,Přišla jsi sama?" Mimue kývla a řekla. ,,Jsem tvoje matka, chci tě chránit a proto tě prosím abys odešla. Dokud je čas." Podívala jsem se na Rufia a řekla. ,,Jednou se zachovej jako matka a prozraď mi, kde je to místo. Kde může rybář odejít?" Mimue se krapet zamračila a mávla rukou. Všichni čtyři jsme stáli na začátku kamenného převisu, který spojoval dvě skály. Uprostřed něj byla díry a pod ním děsivé plameny. ,,Díky." Řekla jsem a Mumie zmizela. ,,Kat, myslíš že to bude fungovat?" Zeptal se rybář nejistě. ,,Nevím, ale věřím. Měl jsi mě ochránit před Temným a díky tobě jsem mu nikdy nepodlehla." Řekla jsem a drobně se pousmála. Rybář vešel na převis a došel až na jeho okraj. Z protilehlé skály se vylilo jasné světlo a kamenný převis se spojil. ,,Co to je?" Vyjekl Rufio. ,,To je ráj. Dokázal jsi to!" Řekla jsem a rybář se zasněně díval do světla. ,,Kat, jsem na tebe hrdý. Mám tě rád." Řekl rybář a já dodala. ,,Já tebe taky a teď už běž." Rybář se rozešel a jasné světlo ho pohltilo. Oči mi zalili slzy a objala jsem Rufia. ,,To je skvělé. Chci tam taky." Držela jsem Rufia a řekla. ,,Neboj se, dostaneme tě tam." Odtáhli jsme se a společně šli zpět k Panovi do krámu. ,,Ale já fakt nevím, co jsem nestihl. Zabili mě v bitvě o Neverland, jako ztraceného chlapce nestihl jsem toho docela dost." Mumlal Rufio, drcla jsem do něj a řekla. ,,Neboj se, mi na to přijdeme." Rufio se usmál a potom jsme si vyprávěli o Neverlandu. 

Kat se podařilo najít svého "otce", kterého zabil Rampelník přes x-lety. Pomoc se jí dostala z nečekané strany, ale ze strany Mimue to chápu. Zkuste uhádnout, jaká je Rufiova nedořešená věc?