Slabina Petera Pana

Zelena

Pan se asi po hodině vrátil za Rampem. Ráno jsem se podívala z okna a řekla. ,,Zůstaň tu Felixi." Felix se na sedačce otočil a zeptal se. ,,Co chceš dělat?" Usmála jsem se a řekla. ,,Krýt Panovi záda." Otevřela jsem dveře a vyšla ven. Přesně jsem věděla kde Pan je, v bistru s Rampelníkem a Zelenou. Zneviditelnila jsem se a vešla zadním vchodem dovnitř. Hádes stál čelem ke dveřím a polohlasem řekl. ,,Ukažte se!" Předemnou se objevili dva rudé oblaky dýmy, když se rozplynuli stáli přede mnou Pan se Zelenou a vedle nich Ramp. ,,Jsem rád, žes poslech a přišel sám." Pronesl ostře Pan. ,,Zeleno?" Vydechl Hádes. ,,Chtěla jsem utéct, ale." Zvedla ruku a na zápěstí měla ten kožený náramek. ,,Nemůžeš za to, to oni." Řekl Hádes rozklepaným hlasem. ,,Opravdu? Nebyli bychom tu, kdybys smlouvu roztrhal, jak jsem tě žádal." Hádes zvednul ruku a v ní držel smlouvu. ,,Tys neměl eso!" Procedil mezi rty, Ramp se usmál a řekl. ,,Ale teď mám! Tak zůstaň tam a ani hnout. Leda že roztrháš tu smlouvu, pak bude tvoje!" Hádes rozmotal papír a po celé délce ho roztrhnul. ,,Hotovo. Teď mi ji vrať." Řekl Hádes pokorně. ,,Klidně si ji vem." Prohodil Ramp a Pan dodal. ,,O jejím srdci nebyla řeč že?" Zelena se zarazila a Pan pokračoval. ,,Mý tělo by zas rádo chodilo po zemi, ale chybí mi živý srdce. Tak když dovolíš." Zelena se poodtáhla a řekla. ,,Moje srdce, chrání ochranné kouzlo!" Pan se ušklíbl a řekl. ,,Kouzlit sice umíš, ale já líp!" Napřáhl ruku, ale najednou ho odmrštila bílá vlna. ,,Seš si jistej!" Řekla Emma, která stála vedle mě. Pan znovu chytil Zelenu a Hádes řekl. ,,Začínal jsem se bát, že nepřijdeš!" Emma si stoupla vedle Háda a řekla. ,,Se zámkama nemám problém. Smlouvu roztrhal, tak můžete jít!" Pan se zamračil a syčel. ,,Odkdy zachránkyně slouží smrťákovi?" Emma ho probodla pohledem a řekla. ,,Co nám slíbil, že se vrátíme domů." Rampelník hleděl na Emmu a řekl. ,,To sis vybrala špatný tým, od něj se toho nedočkáš." Emma tázavě zvedla obočí a řekla. ,,Vážně? Ty ses dočkal! Proto se divím, co tu ještě chceš." Rampelník se pousmál, Pan se na něj podíval a on do vzduchu prohodil. ,,Jo na tom něco bude." Ramp mavnul rukou a v červeném oblaku zmizel. Pan vykulil oči a sykl. ,,Rampe!" Pak se otočil na Zelenu a ta řekla. ,,Zdá se, že si tvůj synáček přišel na to své!" Pan se podíval na Emmu a ta řekla. ,,Ty to štěstí mít nebudeš!" Pan pustil Zelenu a zmizel v dýmu. Hned jak zmizel jsem se za Zelenou objevila já. 

Hádes vykulil oči a vydechl. ,,Katrin!" Naklonila jsem hlavu na bok a řekla. ,,Zdravím Háde." Zelena se ke mě otočila a řekla. ,,Co chceš?" Usmála jsem se a řekla. ,,Jenom ten kožený náramek." Emma cukla rukou a z její dlaně vyletěla bílá záře. ,,Ale no tak!" Vyhnula jsem se kouzlu. Chytila Zelenu za ruku a strhnula ji náramek. Potom jsem zmizela. Objevila jsem se v chatě s koženým náramkem v dlani. ,,Co to máš?" Ptal se Felix, najednou se vše otřáslo. ,,A tohle je co?" Ptal se vystrašeně. ,,Hádes, jeho vyhnanství skončilo. To znamená, že se za chvíli vytvoří portál. Ale jen do soumraku." Felix vstal a řekl. ,,Co to znamená?" Usmála jsem se a řekla. ,,Všichni živý budou do soumraku pryč, Pan to nestihne. Ale my možná taky ne. ,,Musíme vyřešit, jak tě odsud dostat." Felix mě objal a řekl. ,,Tak můžeš zrušit tu bariéru." Usmála jsem se a řekla. ,,Pan nemá nic, jedině." Sáhla jsem si do kapsy a naštvaně vydechla. ,,To je neuvěřitelný!" Felix se na mě překvapeně podíval a já řekla. ,,Vzal mi Pandořinu skříňku. Má na Rampa eso!" Oči se mi rozzářili a kolem Felixe se vytvořila bariéra. ,,Co to je?" Ptal se zmateně. ,,Je to stejná bariéra, ale jen kolem tebe. Můžeš kam chceš, potřebuju hlídat Rampa. Nesmí Panovi dát to srdce." Felix kývl a vyšel z chaty. Na prahu se otočil a zeptal se. ,,Kat, proč ho chceš pořád chránit?" Opřela jsem se o rám dveří a odpověděla. ,,Protože ho miluju. Nechci o něj přijít zase." Felix se ke mě vrátil a objal mě. ,,Jsme oba dva stejní blazni." Řekl Felix a začal se smát. Odtáhla jsem se od něj a smála se taky. Felix odešel a já vzlétla do vzduchu. Letěla jsem k městu a sedla si na jednu střechu. Chvíli jsem se dívala na ulici a pak řekla. ,,Moc ti to s tím srdcem nevyšlo." Za mými zády se ozval Pan. ,,Jak o tom víš?" Otočila jsem se a řekla. ,,Byla jsem tam. Ale neviděl jsi mě."

Pan si sednul vedle mě a já se zeptala. ,,Už jsi vyměnil skříňku za srdce?" Pan sáhl pod kabát a v ruce držel skříňku. ,,Nic ti neunikne že?" Zeptal se Pan. Protočila jsem oči a řekla. ,,Schovej ji, než ti ji vezmu." Pan schoval skříňku a beze slova seděl. ,,Pořád doufám, že toho necháš. Ulevilo by se ti." Řekla jsem, Pan mi položil ruku na stehno a řekl. ,,Slibuju, že jestli se mi to teď nepodaří, Nechám toho. Nechám Felixe jít. Pomůžu ti ho odsud dostat." Podívala jsem se na Pana a ten mi podal ruku. Pevně jsem ji sevřela a zalila mě trocha úlevy. Přiletěl stín a Pan se pousmál. Oči se mi rozzářili. Natáhla jsem proti Panovi a stínu dlaně. Objevili se na nich rudé obláčky a stín jsem připoutala zpět k Panovi. ,,Proč to děláš?" Zeptal se Pan zaraženě. ,,Protože už ho nebudeš potřebovat lásko!" Pan se zamračil a v rudém oblaku zmizel. Usmála jsem se a odletěla k přístavu. Sedla jsem si na okraj mola a vykouzlila si květinu kopretin. Květ po květu jsem je házela na hladinu. Sledovala jsem, jak je ztracené duše berou a stahují pod vodu. Pozorovala jsem ty ztracené duše a přemýšlela, jak moc se vlastně liší od ztracených chlapců. Přiběhl za mnou Felix a zadýchaně řekl. ,,Kat Ramp něco chystá. Viděl jsem ho s měšcem docházet od řeky duší." Vykulila jsem oči a vyskočila na nohy. ,,Do prdele! Kde je teď?" Křikla jsem a Felix odpověděl. ,, Nejspíš šel do svýho krámu." Vylétla jsem do vzduchu a co nejrychleji se rozlétla ke krámu. 

Kat je vzhůru a přesto co Pan dělá mu kryje záda. Jak by jste se zachovali vy, být na místo Kat?