Bylo to správné?

101 6 4
                                    

Pan hrál na flétnu, kluci tančili kolem ohně. Bylo to zase jako dřív, jen potom všem. Jsem se já necítila stejně. Pan se díval na chlapce a já měla příležitost, abych se vypařila. Vyplížila jsem se z tábora a šla rovnou k místu, kde jsem ukryla Felixovo tělo. Zrušila jsem maskovací kouzlo a zase se podívala na Felixovu klidnou tvář. Oči mi zase zaplavili slzy, začala jsem potichu vzlykat. ,,Felixi promiň. Omlouvám se, mohla jsem tě zachránit." Opřela jsem se o skleněnou bednu a začala zoufale brečet. Pan, který zůstal v táboře o tom věděl. Cuknul sebou a rozhlédl se. ,,Katrin." Vydechl a rychlím krokem odešel z tábora. Stálá jsem nad Felixem a utírala jsem si slzy do rukávů. Najednou mi do dlaní spadl kapesník. ,,Petere! Tohle mi nedělej!" Vyjekla jsem a uskočila dozadu. Pan se vznášel ve vzduchu nade mnou. Klesl k zemi, podíval se na Felixe a pak se otočil na mě. ,,Kat co tě trápí?" Zeptal se a chytil mě za ruce. ,,Přemýšlela jsem, kdybych Felixovi dala polovinu svého srdce. Mohl by žít." Pan mě přitáhl blíž k sobě, podíval se mi přímo do očí a řekl. ,,Ale to bys zemřela." Uhnula jsem hlavou a polohlasem řekla. ,,Ale vy dva by jste žili." Pan mě chytil za tvář, otočil mi hlavu, abych se na něj podívala a řekl. ,,Ve světě bez tebe bych žít nechtěl. O Felixe se neboj, získáme ho zpět." Usmála jsem se a znovu Felixe ukryla kouzlem. Pan mě držel za ruku a společně jsme šli směrem zpět k táboru. Na křižovatce pěšin jsem se zastavila a Pan se na mě otočil. ,,Co se děje lásko?" Zeptal se Pan a znovu ke mě přistoupil, chytil mě za pas a trpělivě čekal na moji odpověď. ,,O tomhle jsem snila, jen ty a já. Ale teď nevím jestli je to správné?" Pan mě objal a řekl. ,, Pojď něco ti ukážu." Pak vzlétl a táhl mě za sebou.

Přistáli jsme na skále, odkud byl výhled na lebku. ,,Sem jsem chodila přemýšlet." Řekla jsem a posadila se na okraj skály. ,,Co se ti vybaví, když vidíš tu lebku?" Zeptal se Pan a kleknul si vedle mě. ,,Já nevím, asi jak si Henrymu vzal srdce. A potom mě jak jsem tady prožívala dny v bolestech. Prostě negativní věci." Pan mi položil ruku na rameno a řekl. ,,Co kdybych ti ukázal, že to je něco mnohem víc?" Podívala jsem se na něj a tázavě zvedla obočí. Než jsem stihla cokoli říct, Pan nás přemístil do lebky k hromadě písku. ,,Co tady mám vidět?" Zeptala jsem se, Pan mě otočil, položil mi hlavu na rameno a ukázal na hromadu písku. ,,Vidíš to co já?" Zeptal se, z písku rostla větvička, na které klíčilo pár lístečků. ,,Kořínek pravé lásky." Vydechla jsem a Pan dodal. ,,Ano, vyrostl tady, když jsem ti vrátil srdce a políbil tě. Tohle je místo, kde jsme dokázali že naše láska je pravá. Práva láska Kat." Otočila jsem se na něj a pevně ho objala. ,,Děkuju Petere." Zašeptala jsem mu do ramene. Pan mě vjel rukou do vlasů a políbil mě na čelo. Přemístil nás zpět do tábora a odstoupil ode mě. ,,Smím prosit má královno?" Zeptal se Pan a uklonil se. Udělala jsem pukrle a chytla Pana za ruku. Pan mě přitáhl a začali jsme zase tancovat kolem ohně. Na tváři se mi rozlil úsměv a uvolněně jsem se zavěsila do Pana. Kluci tancovali dlouho, že by protancovali troje střevíce. Sedla jsem si na padlý kmen a spokojeně hleděla na chlapce. ,,Kat, jak se cítíš?" Uslyšela jsem za sebou milí Devinův hlas. ,,Devi, je mi fajn. Jsem ráda že je Pan zpět." Devin si ke mě sedl a řekl. ,,Kat, poznám tenhle tón. O co jde?" Podívala jsem se na Devina a vydechla. ,,Felix mi chybí víc, než jsem čekala." Devin mě vzal kolem ramen a řekl. ,,Felix by na tebe byl hrdý." Usmála jsem se a ještě chvíli pozorovala plameny tančící v ohništi. Potom jsme se všichni odebrali na kutě.

My s Panem jsme vyletěli do koruny stromu a Pan nestačil valit oči. Mávla jsem rukou a celá místnost se přetvořila. Skříň se posunula, truhla pod postelí se posunula pod okno. Samotná postel se roztáhla, aby jsme se na ní pohodlně vyspali oba dva. ,,To je nádhera." Vydechl Pan a opřel se o rám dveří. ,,Hned půjdeme na kutě, ale jdeme se prvně vykoupat." Řekla jsem a oba nás přemístila na pláž zátoky. ,,Děláš si legraci?" Zeptal se Pan naštvaně a založil si ruce. Využila jsem momentu, kdy se díval jinam. Vytáhla pramen vody, vytvořila z něj kouli a hodila ji po něm. ,,Petere postřeh!" Vykřikla jsem, Pan se otočil a voda ho zasáhla rovnou do obličeje. Pan zůstal stát, jen z něj kapala voda. ,,Já prostě nikdy neminu." Řekla jsem a začala se smát. Pan se na mě mračil a po chvilce řekl. ,,No počkej!" Zarazila jsem se a začala utíkat. Pan zmizel a objevil se přede mnou. Naklonil hlavu, zvednul obočí a usmál se. ,,Mě neutečeš!" Řekl, chytil mě, hodil si mě přes rameno a vznesl se do vzduchu. ,,Ne! Petere prosím!" Křičela jsem, ale bezúčelně. Pan vyletěl nad zátoku a zastavil se. ,,Nechceš mě snad shodit?" Zeptala jsem se ironicky, Pan se ušklíbl a řekl. ,,Ne, půjdeme do vody spolu!" Zarazila jsem se a Pan začal padat. Škubala jsem sebou, ale Pan mě držel před sebou. Těsně nad hladinou mi přitiskl hlavu k jeho hrudi. Dopadli jsme do vody a celý mokří se vynořili. Začali jsme si hrát na mělčině, jako děti. Cákali jsme po sobě a honili se. V zátoce jsme byli snad hodinu, postupně jsme ze sebe navzájem strhali oblečení. Zbylo nám jen spodní prádlo, poprvé jsem viděla Pana bez oblečení. Jak byl udýchaný a celý mokrý. Vypadal skvěle, slabé měsíční světlo osvětlovalo jeho vyrýsované svaly. Cítila jsem, jak mi v břiše poletují motýlci. Oči mi problikli a uslyšela jsem Panovi myšlenky. ,,Je dokonalá, prostě dokonalá. Miluju tě." Pan se pousmál a mrkl. Usmála jsem se a hodila po Panovi další vodní kouli. Pan se přemístil za mě, popadl mě za boky a otočil mě. Přitiskl mě k sobě a vášnivě mě políbil. Líbali jsme se, po kolena ve vodě za svitu úplňku. Netušila jsem, že je Peter takový romantik. Vyšli jsme na břeh, kouzlem se usušili a oblékli. Posadili jsme se do písku a Pan mávnutím ruky vytvořil oheň. Pan mě přitáhl k sobě a oba nás přikryl dekou. Položila jsem mu hlavu na rameno a jen sledovala mihotající se odraz měsíce ve vodní hladině.

Kat stále mrzí, že nepomohla z podsvětí i Felixovi. Ale kdyby tak učinila, zemřela by a bez jejího vlivu je možné, že by Pan byl zase bezcitný. Je možné, že se Pan změnil? Nebo se tak chová jen ke Katrin?

Slabina Petera PanaKde žijí příběhy. Začni objevovat