Slabina Petera Pana

Popáleniny

Když jsem otevřela oči a pohled se mi zaostřil. Uviděla jsem, spodní část hodin byla roztříštěná a písek z ní vysypán po zemi. Horní polovina hodin vydržela a písek v ní byl zamrznutý. ,,Paráda." Vydechla jsem a chtěla se zvednout. Když jsem se opřela o dlaně, sykla jsem bolestí. Seděla jsem na zemi v písku a dívala se na mé popálené dlaně. ,,Co to má znamenat?" Řekla jsem a zvedla se na nohy. Oči se mi rozzářili a popáleniny z mých dlaní zmizeli. Přišla jsem k hromadě písku a váhavě do ní strčila ruku. Nahmatala jsem něco tvrdého a pomalu to vytahovala ven. Byla to flétna. ,,To není možné." vydechla jsem a pozorně si flétnu prohlížela. Držela jsem ji v ruce a odletěla ze skály zpět na most. Kluci byli všichni ve svých chatách, jediné co bylo slyšet bylo praskání ohně. ,,Věděla jsem, že se mi to nezdá." Řekla jsem a flétnu položila na skříň u mé postele. Lehla jsem si do postele a podivně rychle usnula. Ve snu jsem slyšela Panův hlas. ,,Kat prosím, jde ti o život, nesmíš ty popáleniny ignorovat!" Ráno jsem se probudila brzo a jen ze zvědavosti se podívala na svoje dlaně. ,,To snad ne!" Vyjekla jsem. Na dlaních se mi zase objevovali popáleniny. ,,Ne nic mi není!" Řekla jsem a omotala si dlaně kusem látky. Vyšla jsem na most a zakřičela. ,,Tak chlapci budíček!" Kluci vyběhli z chatek, ještě rozespalí. Snesla jsem se dolů mezi ně a řekla. ,,Hra začíná, Hook právě pluje k ostrovu. Má početní výhodu, ale vy máte skřítčí prach pokud ho umíte používat." Oči se mi rozzářili a každému z chlapců se na krku objevila lahvička. ,,To by mělo pro začátek stačit, kdyžtak víte kde ho najdete." Řekla jsem a mávnutím ruky otevřela bránu do tábora. Kluci s nadšeným jekem vyběhli a já zůstala v táboře úplně sama. Procházela jsem tábor a prohlížela si ty chaty co si kluci postavili. Těžko věřit tomu jak jsou šikovní. Najednou mi oči problikli a látka na mých dlaních shořela. ,,Zatraceně!" Sykla jsem, vyběhla z tábora a běžela ke studánce s pitnou vodou. 

Ponořila jsem dlaně do vody, ale nestalo se skoro nic. Jenom mě to přestalo bolet, ale popálené jsem to měla pořád. Vrátila jsem se do chaty a celý den zůstávala v chatě. Cítila jsem, jak mi oči problikávají a na mých dlaních se nekontrolovaně objevují mlhavé obláčky. Chatu chránila kouzla, ale to co se se mnou teď dělo bylo mocnější. Zhoršovalo se to každým dnem, po pár dnech jsem už ani nespávala ve své chatě, ale na jediném místě, odkud jsem chlapcům nemohla ublížit. Lebková skála. Oči mi problikávali a energie ze mě létala na všechny strany a už ne jen v noci, ale i přes den. V noci to, ale bylo nejhorší. Jako bych nad sebou ztrácela kontrolu. Po měsíci jsem už ani neopouštěla bezpečí skály. Věděla jsem co se blíží nejjasnější úplněk, noc kdy je moje moc neomezená. Poslala jsem Devinovi dopis se vzkazem. ,-Devi postarej se o chlapce, všichni musí být v táboře a nikdo se nesmí přiblížit k lebce.- S obavami jsem očekávala noc a když se slunce schovalo ucítila jsem jak mnou začíná pulzovat energie a moc. ,,Ne prosím!" Zakřičela jsem zoufale a schoulila se do klubíčka. Ale moje oči se rozzářili a na hrudi se mi zase objevila ta mocná runa. Paprsek z hrudi udělal díru do stropu skály a já vyletěla ven. Z dlaní mi vyletěla zelené záře co obklopila celý ostrov. ,,Ne tohle nedovolím!" Řekla jsem a záře z mých rukou zmizela. ,,Musím je chránit!" Zakřičela jsem a celá jsem se rozzářila stejným světlem jako slunce. Po chvilce se všechno světlo vsáklo zpět do mého těla a já vysílená klesla k zemi. Oči mi zářili a já viděla totéž, co tehdy v tom snů ve Storybrook. ,,Kat jsi silná, ale dochází ti čas. Musíš zjistit pravdu, musíš mě najít!" Řekla postava v kápy, zamračila jsem se a zeptala se. ,,A kdo jsi?" Postava odkryla tvář a řekla. ,,Tvůj otec. Merlin." V tu chvíli mi oči zhasnuli a já stála uprostřed lebky. Stála jsem a pořád nechápala. Postava v mém snu, je můj otec. Po chvíli mi bylo jasné, co musím udělat. ,,Musím vědět všechno!" Řekla jsem a ráno se vrátila za chlapci do tábora. ,,Devine, máš to tady na starosti. Musím pryč. Teď jsi velitelem ty!" Řekla jsem a vyletěla do své chaty. 

,,Tak fajn, potřebuju něco vědět a začneme tou runou." Řekla jsem a začala uvažovat. ,,Tady žádnou knihu o tom, co to vlastně je a odkud to pochází nemám, ale nějaká musí existovat." A potom mě to trklo. ,,Začarovaný les, Rampův palác, moje jeskyně, palác Zlé královny. Tam něco být musí!" Rozzářili se i oči rukou jsem nad sebou obkreslila oblouk a mávnutím ruky ho přitáhla k zemi. Stála jsem před vodopádem a na tváři se mi rozlil úsměv. ,,Tady jsem nebyla, ani nepamatuju." Řekla jsem a vodní zeď se přede mnou otevřela. Vešla jsem dovnitř a zhluboka se nadechla. ,,Je to tady pořád stejné." Vydechla jsem a šla přímo ke skříňce s knihami. Hledala jsem hodinu, ale nic. Všechny moje knihy se zaměřovali na léčení, ne na moc. Nezbylo mi nic jiného než se podívat do paláce Zlé královny. Bylo tam víc šatů a šperků, než knih. Ale i tak jsem se zabavila. Zkoušela jsem si její šaty a jedny mi padli skvěle. Smaragdové plesové šaty. ,,Trochu je poupravím." Řekla jsem a mávla rukou. Černé upnuté kalhoty se zeleným zdobením a černá zdobná košile. ,,Něco tomu chybí." Pomyslela jsem si a od pasu se mi ke kotníkům zpustila černá vlečka, které ale byla jen na zadní straně. ,,Tak perfektní, teď se podíváme k Rampovi." Řekla jsem a luskla prsty. Stála jsem přímo uprostřed jeho knihovny. ,,No sláva tady něco bude." Řekla jsem a začala celou knihovnu procházet od stropu po podlahu. A po několika hodinách jsem našla, to co jsem tak moc hledala. ,,Mocné runy!" Vykřikla jsem, když jsem si přečetla název knihy. Sedla jsem si k oknu a začala si v knize číst. Ta runa co mi světélkovala na hrudi, byla až na konci. -Runa propojení temnoty a světla. Ze svého nositele dělá strážce těchto magických sil. Je to runa čínského původu. Bohužel tato runa může svoji mocí svého nositele spálit zevnitř.- Bylo ve zkratce napsané na několika stránkách. Byl tam i složený lístek s Rampelníkovým rukopisem. ,,Nikdy se nesmí vytvořit!" Najednou jak kdyby se mi v hlavě všechno zacvaklo do sebe. Rampelník o tom věděl, proto mě chtěl tehdy zabít moji mrtvou vodou.

Kat je nucena pátrat po pravdě, aby se zbavila bolestivých popálenin. Ale co je způsobilo? Kat se na cestě za pravdou dozví ještě mnohá tajemství svého původu a osudu. Otázkou je jak se k tomu dokáže postavit.