Slabina Petera Pana

Ztracený chlapec

Objevila jsem se za Baelfirem. ,,Jde o to, že z Neverlandu není úniku. Bez mího svolení se odtud nikdo nedostane!" Syčel na Baelfira Pan. ,,Mě se to pocedlo." Odpověděl mu Baelfire odlehčeně. ,,Ano? Podívej kde seš teď, jako bys neodešel." Řekla jsem chladně a přešla vedle Pana. ,,Takže, tys mě nechal jít?" Zeptal se Baelfire zaraženě, Pan se usmál a řekl. ,,Všichni jsou tam kde chci já!" V tom se Henry začal probouzet Felixovi na ramenou a Pan sykl. ,,Přemejšlej o tom! Vy víte co s ním." Chlapci ho popadli a táhli pryč. ,,Ne! Henry!" Křičel Baelfire. ,,A neboj se. Nebude to na dlouho." Prohodil Pan. ,,Já žiju!" Překřičel ho znovu Baelfire. ,,Než rozjedeme novou hru. A ta se teď trochu změní!" Dodal Pan chladně. ,,Nevzdávej to Henry! Přijdu pro tebe! Slibuju!"Volal za námi Baelfire. Pan mě chytil za ruku a řekl. ,,Budu tě potřebovat drahá." Tázavě jsem se na něj podívala a zeptala se. ,,Takže jsi mě do teď nepotřeboval?" Pan se pousmál a řekl. ,,Potřeboval jsem tě vždycky a když jsem tě poznal, věděl jsem, že o tebe nechci přijít." Stydlivě jsem se usmála a řekla. ,,Víš, že dokážeš být i docela milý, když se ti chce." Pan se usmál a dodal. ,,Henry spí a chci, aby se probudil u tebe v náruči. Bere tě jako ochránkyni, chápeš." Drcla jsem do něj a řekla. ,,Útočíš na city, to má být ta nová hra?" Pan mě pohladil po tváři a sykl. ,,Přesně tak!" Vrátili jsme se do tábora, sedla jsem si na zem a Felix mi položil Henryho do náruče. Pohladila jsem Henryho po hlavě a drobně se pousmála. ,,Neuvěřitelný. Kat?" Sykl Pan, zdvihla jsem hlavu a otráveně prohodila. ,,Jo, já vím." Pan se na patě otočil a i s Felixem odešli k ohni. Mávla jsem nad Henrym rukou a na něj se objevila deka. ,,Tak je to lepší." Vydechla jsem a po chvíli se i mě začali zavírat oči. ,,Vypadá roztomile." Řekl Felix s úsměvem. Pan se otočil a vydechl. ,,Je úžasná." Felix se podíval na Pana a prohodil. ,,Pamatuju si, jak si se na ni s odporem díval, když jsem ti ji donesl." Pan se zamračil a prohodil. ,,Tehdy jsem se naučil jedno. Není dobrý ji podceňovat." 

Henry se začal probouzet, přišel za námi Pan i se svojí flétnou. Kluci tancovali kolem ohně a Pan před námi klečel. ,,Co se stalo?" Zeptal se Henry rozespale. Pan se pousmál a řekl. ,,Usnuli jste nám." Henry se otočil a podíval se na mě, akorát jsem si protírala oči. ,,Ano?" Vydechl Henry tázavě. ,,Neboj se, jen jste si chvilku zdřímnuli. Noc je ještě mladá." Řekl Pan podezřele klidným hlasem. ,,Počkat něco si vybavuju. Tátu. Když jsem spal, slyšel jsem jak volá moje jméno." Řekl Henry s lehkým nadšením. Pan měl chladnou kamennou tvář. ,,Vážně?" Zeptala jsem se ho. ,,Asi to byl jen sen." Řekl Henry zklamaně, Pan se na mě letmo podíval a pak se zeptal. ,,Kde bereš tu jistotu?" Henry se na mě otočil a vzdychl. ,,Protože, táta je mrtvý." Pohladila jsem ho po vlasech a Pan soucitně řekl. ,,To mě mrzí Henry. Je běžný, že sníme o věcech o který jsme přišli. Je v nich naděje. Jako že tvůj otec žije nebo že tě matka najde. Ale nakonec začneš snít o jiných věcech. A ty se ti pak začnou plnit." Henry se na Pana tázavě podíval a zeptal se. ,,Jak to víš?" Pan mě chytil za ruku a řekl. ,,Takhle jsem to měl já. A teď jsi tady. V Neverlandu se totiž rodí úplně nový sny. A ty můžeš kouzla vrátit a v nás mýt rodinu." Henry se otočil na mě a zeptal se. ,,Budeš tady se mnou?" Usmála jsem se, pohladila Henryho po tváři a řekla. ,,Henry nedovolím, aby ti kdokoli ublížil. Můžeme být tvoje rodina, když nám to dovolíš." Henry se mi najednou vrhnul do náruče a objal mě. ,,Slibuju, že ti budu vždycky pomůžu. Když budeš potřebovat." Řekla jsem mile a pohladila Henryho po hlavě. ,,Pojď zahrajeme si." Vyzvala jsem Henryho. 

Pan se postavil a pomohl na nohy i mě. Henry se zvednul sám a Pan hrdě řekl. ,,Rád bych teď něco zahrál. Písničku pro našeho hosta. Henryho." Mrknul na mě a začal hrát na flétnu, já jsem začala zpívat a po očku pozorovala Henryho. Přidal se o ostatním chlapcům. Začal s nimi tancovat kolem ohně. Oči se mi rozzářili a k nebi jsem vyslala mohutný paprsek, co roztančil oblohu. Pan přestal hrát, ale hudba zněla díky té záři na obloze dál. ,,Teď už tu hudbu slyšíš, co Henry?" Zeptal se Pan, Henry popadl dvě dřívka a vykřikl. ,,Jo!" Přestala jsem zpívat, přišla jsem za Panem, přitiskla se k němu a zašeptala mu do ucha. ,,Dokázal jsi to Petere." Pan mě chytil za pas zaklonil mě, skoro až k zemi. ,,Ne, my jsme to dokázali." Přitáhla jsem jeho hlavu k té mé a dala mu dlouhou pusu. Pan mě zvednul a protočil pod rukou. ,,Smím prosit?" Zeptal se Pan, tázavě jsem zvedla obočí a zeptala se. ,,Ty umíš tancovat?" Pan mě k sobě přitiskl a řekl. ,,Nech se vést." Usmála jsem se a řekla. ,,Tak se ukaž. Uvidíme jestli Peter Pan umí všechno." Pan udělal rychlí krok do leva a než jsem se nadechla tancovali jsme kolem ohně nádherný tanec. ,,Ještě počkej, trochu to vylepším." Řekl Pan a najednou jsem měla v ruce modrou růži. ,,Takové kvetli u mé jeskyně." Vydechla jsem nadšeně a mé srdce zaplesalo. Jednu chvíli mi očko spočinulo na Felixovi, bylo na něm vidět že ho něco trápí. Ale takových možností, třeba jen žárlí. Pomyslela jsem si a přitiskla se k Panovi ještě blíž. Položila mu hlavu na rameno a zavřela oči. Opravdu jsem se jen nechala vést, byl to ten neúžasnější pocit a já cítila jak mi srdce bubnuje v souladu s tím Panovým. ,,Nikdy tě neopustím." Vydechl Pan a políbil mě na tvář. ,,Půjdu za tebou na kraj světů." Odpověděla jsem, Pan mě pevněji sevřel a vedl mě tancem dál. 

Pan to dokázal, dostal Henryho mezi ztracené chlapce. Ale nedokázal to sám, Kat mu v tom velmi pomohla. Ale ani zdaleka nemají vyhráno, ještě před sebou mají kus cesty.