Slabina Petera Pana

Hrozba nebo výhoda

Když jsem znovu otevřela oči byli jsme u přesýpacích hodin. ,,Jsi v pořádku?" Zeptal se Pan, pousmála jsem se a s námahou vydechla. ,,Jo, budu v pohodě." Pan mě pomalu položil na zem a kleknul si vedle mě. ,,Slyšel jsem co, jsi řekla Davidovi. O tom prstenu." Řekl Pan a zněl poněkud zklesle. ,,Vezmi si hlas Neala a Wendy." Řekla jsem a Panovi do dlaně vtiskla dvě kuličky. Pan si kuličky prohlížel se zamyšleným pohledem. ,,Mrzí mě, že mi nevěříš." Řekla jsem oči se mi rozzářili, nad dlaní se objevila zeleně světélkující koule. Cukla jsem rukou a koule odletěla k hodinám. Celé hodiny obklopilo zelené světlo a písek se zastavil. Pousmála jsem se, ruka mi bezvládně dopadla na zem a po tváři mi stékala slza. Omdlela jsem, veškerá zbývající síla, kterou jsem měla, zastavila hodiny. ,,Kat! Kat!" Vykřikl Pan a zvednul mi hlavu. Kuličky mu vypadli na zem. ,,Co jsi to udělala?" Zašeptal Pan a dal mi pusu na čelo. Cítil, že mi srdce slabě pumpuje. ,,Nikdy v tom prstenu žádný jed nebyl. Lhal jsem ti. Bál jsem se. Až teď vím, že zbytečně." Zašeptal mi do ucha. Opatrně mi položil hlavu, mávnutím ruky mě přikryl dekou a ze země sebral obě kuličky. ,,Vrátím se pro tebe." Řekl a odešel. Měl namířeno rovnou za Rampelníkem. Našel ho, když se snažil nahlédnout do budoucnosti. ,,Tady budoucnost neuvidíš!" Sykl na Rampa Pan a tím ho vytrhnul z transu. Tázavě zvedl obočí a dodal. ,,Nemůžeš ji vidět někde, kde se čas vůbec nepohybuje." Rampelník jen procedil mezi zuby. ,,Budoucnost sice nevidím, ale zase ji můžu ovlivnit. Proč je tady Kat? Kde ji schováváš?" Pan zvedl překvapeně obočí a řekl. ,,Byla to hrozba, udělal jsem z ní výhodu. Nechceš snídani? Vejce na chlebu, nejsi rád? Vypadáš rozmrzele." Rampelník se podíval na Pana, vedle něj plápolal malý oheň a na něm se smažila vajíčka. ,,To nic." Odsekl Ramp, Pan se usmál a nezaujatým tónem pokračoval. ,,No jistě. Ztratil jsi syna Neala, opět. A na Henryho nemůžeš, protože bys musel porazit mě! Což jak víme, nejde." Pan udělal rychlí krok, sehnul se pro chleba a zeptal se. ,,Pořád je máš rád na hniličko?" Rampelník uskočil a zeptal se. ,,Co po mě chceš?" Pan se usmál a dodal. ,,Když si nedáš dám si já." Zakousnul se do chleba, oblíznul si rty a pokračoval. ,,Jen ti chci v tom mizerným životě ukázat trochu naděje." Rampelník se zamračil a sykl. ,,Že když tě zabiju, tak už bude po problémech?" Pan odložil chleba a s úsměvem řekl. ,,Oba víme, že to nepůjde. Šlo by to jedině tak, že bys sám zemřel. A kdyby se ti to náhodou povedlo, ty následky bys řešit nechtěl! Ty můžeš jít! Pryč z ostrova." Rampelník se ušklíbnul a řekl. ,,A opustit svého syna a Henryho? Tak to sotva." 

Pan protočil oči a řekl. ,,Koukni i kdybys je zachránil, což nejde. K čemu by to bylo? Nikdy ti neodpustí všechny ty hrůzy cos napáchal." Rampelník se prudce nadechl a sykl. ,,To nemůžeš vědět!" Pan udělal dva kroky k Rampovi a zeptal se. ,,Odpustil jsi ty svýmu otci? Už mě chápeš? Ale zpět k té naději. Ve Storybrooke na tebe čeká moc hezká holka Bell že? Tak už přestaň bláznit a chvátej za ní. Začni znova, vypadá plodně. Co třeba dítě? Oba dva víme, že ty jinou budoucnost nemáš." Rampelník se zamračil. ,,Najdu Kat a zabiju ji! Dobře vím, že teď je bezmocná!" Sykl Ramp, Pan se usmál a řekl. ,,Přiblížíš se ke Kat a nepřežije to Bell. A pak už nemáš žádnou naději! Nech si chutnat." Pan se na patě otočil a zmizel v lese. Pomaličku jsem otevřela oči a zelené světlo kolem hodin vybledlo. ,,Snad ti to pomohlo." Řekla jsem a posadila se. Pořád jsem cítila, že jsem zesláblá, ale nejjasnější měsíc se blížil a moje moc se vracela. Seděla jsem opřená o stěnu skály, když v tom jsem zaslechla kroky. Oči mi krátce problikli, ale to bylo vše. Zakašlala jsem a zaostřila pohled na vstup do jeskyně. ,,Petere?" Zašeptala jsem, Pan se usmál a sednul si vedle mě.

,,Jak se cítíš?" Zeptal se Pan starostlivě, protáhla jsem si krk a řekla. ,,Jo, je mi líp. Jdeme zpátky do tábora?" Pan vykulil oči a tázavě zvednul obočí. ,,Já tě chci chránit. Moc se ti sice vrací, ale na Temnýho s tím jít nemůžeš. On po tobě jde a myslím, že není sám." Přejela jsem Pana pohledem a zeptala se. ,,A kdo bude chránit tebe?" Pan zvednul obočí a řekl. ,,Já už si s tím nějak poradím." Ušklíbla jsem se a Pan dodal. ,,Nemůžu tě přivést do nebezpečí. Jedno z mých pravidel, nelez někam odkud nemáš jak utéct." Pohladila jsem ho po tváři a zeptala se. ,,Je pravda, to co jsi říkal o tom prstenu?" Pan uhnul pohledem a polohlasem řekl. ,,Je, v tom prstenu nikdy jed nebyl. Jen ti dal moc nad ostrovem. Ale já jsem pochyboval a pořád jsem tě považoval za hrozbu. Až když jsi zastavila ty hodiny, jsem si uvědomil že se nemám čeho bát." Odtáhla jsem se od Pana a sykla. ,,Takže jsem pro tebe byla hrozba Petere? Lhal jsi mi!" Pan se na mě díval se zaraženým pohledem. ,,Pořád všechny jen podezříváš. Nikdy jsi mi nevěřil, tak proč mě teď chceš chránit? Ne, nechceš mě chránit. Chceš mě využít!" Ječela jsem na něj, vyskočila jsem na nohy a odcházela ze skály. ,,Kat! Prosím počkej!" Ozval se roztřesený Panův hlas. Sešla jsem dolů k loďce a najednou jsem zase cítila, ten příšerný chlad. Sesunula jsem se k zemi. Pan ke mě přiběhl a chytil mě za ruku. ,,Jsi jako led!" Vyprsknul a ruku mi pustil. ,,To je tvoje práce." Řekla jsem chladně a přemístila se na ostrov na skálu. ,,Otec a syn, jak jsi jen jsou podobní." Řekla jsem, ale zároveň jsem věděla, že Pan a chlapci jsou moje rodina. A pokud nezachráním Pana budu zase sama. A to bylo horší než vědomí toho, že mě Pan nikdy neměl rád. Sice už s Panem nejsme spolu, ale cíl máme podobný. Já chci pomstu Rampelníkovi, důvodů je víc než dost! Věděla jsem, že je na pobřeží s Reginou a tak jsem se za nimi vydala. 

Panovi dochází čas i možnosti. Kat se mu ze všech sil snaží pomoct, ale on ji chce udržet dál od centra dění. Proč?