Slabina Petera Pana

Klidný den

Když nám snídaně trochu slehla rozhodli jsme se, že by jsme mohli něco dělat. ,,Co kdyby jsme si zastříleli?" Vyjekl nadšeně Pan, kluci se usmáli a prakticky jednoznačně to odkývali. ,,Ale v táboře fakt, střílet nebudeme." Řekla jsem a všechny nás přemístila hlouběji do lesa. Luskla jsem prsty všude po lese se objevili terče. ,,Vážně, to budeme dělat takhle?" Zeptal se Pan otráveně, tázavě jsem se na něj podívala a řekla. ,,Ty terče jsou pro nás, chlapci budou mít jablka." Chlapci se zarazili a tázavě se na mě dívali. Luskla jsem prsty a každému chlapci se v dlani objevilo jablko. U stromu se objevili kuše a šípy. ,,Ty šípy jsou otrávené?" Zeptal se Devin, usmála jsem se a řekla. ,,Musíte mít motivaci." Kluci se rozběhli ke kuším a Lukas se zeptal. ,,Na co máme střílet?" Usmála jsem se a řekla. ,,Na jablka, v chatkách jste ve dvojicích. Jeden střílí a druhý se modlí, aby trefil." Chlapci se začali hádat o kuše a Pan se na mě otočil. ,,Jak mi teda budeme trefovat ty terče?" Usmála jsem se a na jeden terč vystřelila modrý plamen, ale nic se nestalo a na terči nebyla ani skvrna. ,,Teď sleduj." Řekla jsem a vznesla se do úrovně terčů. Vystoupala jsem do pěti metrů a z terčů na mě začali létat moje vlastní ohnivé koule. ,,Vidíš, terč kouzlo pohltí a pošle proti tobě. Jediný způsob jak je můžeme zničit je souhra." Pan se zarazil a zeptal se. ,,A co se stane, když nás ten oheň trefí?" Zvedla jsem obočí a řekla. ,,Spálíš se." Oči se mi rozzářili temně rudou barvou a sotva jsem stačila uhýbat. Odrážela jsem plameny a posílala je dál mezi stromy. Letěla na mě další koule, vytvořila jsem portál a poslala kouli pod Panovi zkamenělé nohy. ,,Začni něco dělat." Řekla jsem nadšeně a poslala proti terči bílou pulzující kouli. Pan stál na zemi a jen se na mě díval, koule se vytvořila u jiného terče a letěla na mě. Nevšimla jsem si jí. ,,Kat!" Vykřikl Pan, napřáhnul ruce proti mě a vytvořil kolem mě bariéru, která kouli pohltila a zničila.

Podívala jsem se na Pana, jak stojí na zemi a drží bariéru. ,,No konečně něco děláš." Řekla jsem se smíchem, Pan zvedl obočí a štěkl. ,,Ty jsi o ní věděla?" Usmála jsem se a pokrčila rameny. Roztáhla jsem ruce a bariéra se roztříštila. Pan vylétl vedle mě a začal trefovat terče, vyhýbali jsme se plamenům a jenom se trefit do terčů, byl problém. Navzájem jsme do sebe naráželi a strkali se. ,,Petere ten vlevo teď!" Křikla jsem a oba jsme po terči vypálili současně. Terč se rozpadl v prach. ,,Jo!" Vykřikla jsem a v tu chvíli mě do zad trefila jedna z ohnivých koulí. Zarazila jsem se a vykulenýma očima koukala na Pana. ,,Katrin!" Vyštěkl Pan a rozletěl se ke mě. Ale na zem ho smetla další ohnivá koule, která ho zasáhla do ramene. Já jsem dopadla na zem ve stejnou chvíli jako Pan. Ležela jsem na zemi a oči mi problikávali. ,,Kat? Jsi celá?" Zeptal se Devin a přiskočil ke mě. Oči mi uhasli a já se posadila. ,,Budu v pohodě, co ty Petere?" Zeptala jsem se a podívala se na Pana, který ležel na zádech kus ode mě. Pan zvednul ruku, ukázal mi zdvižený palec a sykl. ,,Budu dobrej." Devin mi pomohl na nohy a já přišla k Panovi. ,,Vstávej bábovko." Řekla jsem posměšně a podala Panovi ruku. ,,Kdo je u tebe bábovka?" Štěkl naštvaně Pan, usmála jsem se a řekla. ,,Momentálně jsme bábovky oba." Pan vyskočil na nohy, držel se za rameno a řekl. ,,Bude to víc práce, než jsem čekal." Usmála jsem se a mávla rukou, jeho rána na ruce zmizela. ,,Být nejmocnější nemůže být jednoduchý." Řekla jsem a poplácala Pana po tváři. Pan se na mě naštvaně podíval a já se neklonila k Devinovi. ,,Devi, až budete mít dost vezmi kluky zpět do tábora. Mi tam přijdeme a budeme dál pokračovat." Devin se zamračil a zeptal se. ,,Co chceš dělat?" Mrkla jsem na něj a poslala proti Panovi pulzující kouli. ,,Jejda! Snad to nebolí?" Zeptala jsem se s úsměvem a vzala nohy na ramena. Pan se chytil za břicho, kouzlo ho posunulo o pár kroků dozadu. ,,Ty malá mrško!" Sykl a rozběhl se za mnou, běžela jsem kousek a pak se vznesla do vzduchu. 

Přistála jsem vysoko v koruně stromu a pozorovala Pana, jak běží po pěšině. Oči se mi rozzářili, na dlani se mi vytvořila další neškodná koule. Shodila jsem ji z větve, padala na pěšinu. Těsně nad zemi to vybrala a rozletěla se za Panem. Pan se zastavil na rozcestí a tam do něj koule narazila. Pan se jen otočil a čekal, že budu stát za ním. Ale nebyla jsem tam. ,,Tak kde jsi?" Zamumlal Pan a pečlivě se rozhlížel. Najednou ho z nebe zasáhla vodní bomba, Pan zase celý mokrý vzhlédl k nebi, létala jsem nad ním a jen se smála. ,,Propáníčka, já fakt nikdy neminu!" Řekla jsem škodolibě a rozlétla se pryč. Pan se pousmál a vyletěl za mnou. Letěl kus za mnou a střílel po mě neškodné energetické koule. Doletěli jsme až nad moře, natáhla jsem ruce prudce pod sebe. Zastavila jsem se, Pan se zastavil těsně přede mnou a zeptal se. ,,Už máš dost?" Usmála jsem se, založila jsem si ruce a jednou rukou Panovi ukázala dolů na hladinu. Z moře vystřelil k nebi mohutný vodní sloupec, který vynesl Pana vysoko na nebe. Uletěla jsem kousek dál, aby mě nezasáhla voda. Pan sletěl za mnou úplně zmáčený a zadýchaný. ,,Vyhrála jsem?" Zeptala jsem se, Pan se usmál a řekl. ,,Peter Pan neprohrává!" O lesa se proti mě rozletěla obrovská černá koule. Udělala jsem ve vzduchu salto a těsně se jí vyhnula. ,,To jo, ale s tou muškou bys měl něco dělat." Řekla jsem luskla prsty a černá koule se proměnila v hejno motýlů. ,,Seš hrozná." Sykl Pan, odletěla jsem ho a do ucha mu zašeptala. ,,Právě proto mě miluješ." Pak jsem do něj drcla a hejno motýlů ho úplně pohltilo. Snesla jsem se k zemi a Pan volným pádem padal do moře. Natáhla jsem ruku a nataženou ji sevřela v pěst. Pan dopadl do vody jako do peřin. Přitáhla jsem k sobě ruku a voda na pláž vyplavila Pana. ,,Peter Pan je poražen!" Zvolala jsem vítězoslavně. Najednou mě Pan chytil za kotník a shodil mě na zem. Přitáhl se ke mě a polohlasem řekl. ,,Vyhrálas bitvu, ne válku." Usmála jsem se a spojila naše rty, leželi jsme na pláži a vášnivě jsme se líbali. 

Pan a Kat se učí ovládat nově nabytou moc. Spíš jim to nejde, ale i tak to berou jako hru.