Slabina Petera Pana

Prostě jsem nemohl

Přistáli jsme u stromu myšlenek na místě, které mi ukázal Pan jako snad jediné osobě. Celá staletí se k tomu stromu mohl přiblížit jen on. Kdysi na něm rostl i skřítčí prach, ale ten už je dávno pryč. ,,Kat, překvapila jsi mě." Řekl Pan obdivuhodně. Podívala jsem se na něj a zeptala se. ,,S čím přesně?" Pan se pousmál a odvětil. ,,S tou skříňkou. Myslel jsem že temnou magii moc nemusíš." Usmála jsem se, protočila oči a řekla. ,,Ty jsi mě taky překvapil." Pan se na mě tázavě podíval a já dodala. ,,Zabránil jsi Emmě, aby mě zranila. Proč?" Pan se podíval na svoje předloktí a řekl. ,,Nemohl jsem to dovolit. Už tolikrát jsem tě viděl trpět." Zarazila jsem se a opatrně se zeptala. ,,Jak to myslíš?" Pan si sednul na kořen a řekl. ,,Můj stín tě sledoval od té doby, co jsi se dostala k synovi. Potom na Jolly Rogeru, já za tebou Felixe poslal a trpěla jsi za to ty." Klekla jsem si k němu chytila ho za rameno a řekla. ,,V pořádku Petere, je to za námi." Pan se na mě podíval a na tváři se mu rozlil úsměv. ,,Ale nezapomínám!" Dodala jsem rychle. Pan si odfrknul, ale hned se nervózně rozhlížel. ,,Jdou sem! Zachránkyně, Zlá královna a Sněhurka. Chlapci mě zradili." Syčel Pan, otočila jsem si ho k sobě a řekla. ,,S nimi si to vyřídíme potom, teď začni myslet." Pan kývl a já zmizela, nikdo mě neviděl, ale zůstávala jsem s Panem. Během pár minut se z lesa vynořili ty tři. Pan nechal nastraženou skříňku, aby je dostal tam kam chtěl a taky se schoval. Všechny přistoupili ke skříňce, Sněhurka si sundala z ramene luk a šípy, už se natahovala po skříňce, ale Regina ji zastavila. ,,Pozor! Oni ji tu určitě nenechali jenom tak." Sněhurka se podívala na Reginu a řekla. ,,David musí domů. Bez Golda ztvrdneme..." Nestačila to doříct protože ji omotala liána a přitiskla ji ke stromu. Stejně tak Emmu a Reginu. 

Všechny tři se cukali u stromu a najednou se jim za zády objevil Pan. ,,Vás to nepřešlo? Vy nevíte, že Peter Pan neprohrává!" Řekl Pan posměšně a zvednul Emmin meč ze země. ,,Nečekal bych, že mě najdete. Ale co se divím, že? Jste matky, když jde o děti jste houževnatý. Věřte nebo ne chápu to. Pokud však Henryho chcete vidět mám pro vás špatnou zprávu, to půjde jedině v záhrobí." Regina skřípala zubama a snažila se vysmeknout. Bylo to další Panovo brilantní představení. ,,Nejde se pohnout? Není divu, když jste, kde jste. Jo, vaše lítost jen urychlí váš konec." Řekl Pan a díval se vysoko do koruny. ,,O čem to mluvíš?" Zeptala se Emma. ,,U tohohle stromu se stalo něco důležitýho. - Opustil jsem tu syna." Řekl Pan s drobným úšklebkem. ,,Ty máš syna?" Zeptala se Regina zaraženě a znechuceně zároveň. ,,Vypadám mladě." Odsekl Pan, Emma se hned ozvala. ,,Pak nejspíš jeho ztráty lituješ?" Pan se otočil ke skříňce a štěkl. ,,Nelituju. Právě naopak řekl bych. Mám ho hezky sbalenýho, ať už o něj nepřijdu." Pan vzal skříňku a znovu si ji prohlížel. ,,Cože tvůj syn je Rampelník?" Zaskočeně se ptala Regina. ,,Přesně tak." Sykl Pan. Sněhurka začala koktat. ,,Jak je to možné jsi..." Pan ji skočil do řeči a řekl. ,,Mladší než on? Ani ne, jako ty a tvá dcera." Pan přistoupil k dámám a ukázal na ně mečem. ,,Jsi lhář. Tvá moc slábne, neublížíš nám, natož Rampelníkovi." Řekla Regina dotíravě. ,,Jistě, já to možná nesvedu, ale Kat? Ta mě ochrání, než naberu síly. A pak no... pak teprve přijde sranda!" Řekl Pan a namířil meč proti Regině. ,,A se svým synem si už hlavu lámat nebudu. Další věc kterou budeme mít společnou." Dodal Pan, Emma proti němu vyběhla, ale smyčka se ještě víc stáhla. ,,Nějak to musí jít." Sykla Emma, Pan k ní přistoupil, ukázal na ní čepelí a řekl. ,,Ne vy mě nedostanete. Víte ten strom napadá lítost každýho, kdo k němu přijde. A vy jí máte až až." Emma se zhluboka nadechla a sykla. ,,Lituju jedině toho, že jsem předtím nemířila líp." Pan sklonil meč a sykl. ,,To není vše zachránkyně že? Ne. Nosím v sobě srdce tvýho syna a cítím, jak moc si ho pokaždý zase a zase zklamala."  Najednou se ozvala Sněhurka. ,,Nech ji na pokoji!" Okřikla Pana, ten se na ni otočil a pokračoval. ,,Asi bych měl. Nakonec, vždyť ani neměla šanci bejt matkou. A měla dobrej příklad, kašlala jsi na ni 28 let!" Pan se díval Sněhurce přímo do očí a Regina se zeptala. ,,Už jsi skončil?" Pan se obrátil k Regině a řekl. ,,Poslední řeč královny? Poslední slova někoho, kdo by se měl kát ze všech nejvíc."

Podívala jsem se na Reginu a všimla si, že se smyčka uvolňuje. ,,A do prdele." Pomyslela jsem si a jako neviditelná přešla přímo před Pana, ani on o mě nevěděl. ,,Jo má to jeden háček. Spustila jsem kletbu, která v podstatě zničila celou populaci, mučila jsem a vraždila, dělala příšerné věci. Měla bych překypovat lítostí, ale nic." Řekla Regina a odtrhla se. Šla přímo k Panovi a sykla. ,,Díky tomu totiž mám syna!" Prudkým pohybem mi vytrhla srdce z hrudi. Byla jsem zase viditelná a padla jsem Panovi do náruče. ,,Petere běž, vezmi skříňku a běž!" Křikla jsem s námahou, Regina mi zmáčkla srdce a já se svíjela v bolesti. ,,Máš pravdu, fakt tě chrání!" Štěkla Regina a ještě silněji mi stiskla srdce. Nahlas jsem vykřikla bolestí a Regina Pana vyzvala. ,,Vrať mi to srdce, jinak ji rozdrtím to její." Pan mě držel a řekl. ,,Ji tím nezabiješ!" Regina se usmála a řekla. ,,Mám to zkusit? Tohle srdce nechceš riskovat!" Pan vzdychl a řekl. ,,Tak dobře, vrať ho!" Regina se usmála a vyrvala Panovi Henryho srdce. Oba jsme se svalili na zem, Regina odhodila moje srdce vedle mě, Pan se ještě natahoval po skříňce, ale neměl dost sil. Regina vzala skříňku a pyšně řekla. ,,Tak pojďme zachránit Henryho." Jen jsem rozmazaně viděla, jak všechny tři odcházejí. Potom se mi oči zavřeli. Otevřela jsem je znovu až, když mi Pan vrátil moje srdce. Nadechla jsem se a zaskočeně se zeptala Pana. ,,Proč jsi neutekl?" Pan mě k sobě přivinul a polohlasem odpověděl. ,,Prostě jsem nemohl."

Ukázka toho, jak je úspěch pomíjiví a během pár minut můžete ztratit všechno o co jste tak dlouho usilovali. A mám otázku, Kat má taky výjimečné srdce a mě zajímá jestli uhádnete v čem?