Slabina Petera Pana

Poslední slova

Pan stál před všemi a každého z nich probodával pohledem. ,,To jsou věci. Takový publikum, můžu si teď s váma hrát jako s loutkama. Asi začnu těma dvěma." Řekl a přistoupil k Bell a Nealovi. ,,Hm, vypadáte tak úžasně. Těžko říct, kdo půjde první. Vlastně ne. Ty, jo ty!" Sykl Pan a ukázal na Neala. Najednou Panovi přistála na rameni ruka a odtáhla ho pryč. ,,Koukej se on nich držet dál!" Sykl Gold, Pan se usmál a posměšně řekl. ,,Ale co je to? Larva chce kousat? Chtěl bys ochvánit sloje blízký?" Gold se zhluboka nadechl a řekl. ,,Nedovolím, abys jim zkřivil jediný vlas!" Pan se zahleděl na Golda a řekl. ,,No tak to chci vidět." Gold se pousmál a řekl. ,,Uvidíš, zbyl mi totiž jeden úkol. Který chci dokončit za každou cenu a bez výhrad." Pan se díval Goldovy do očí a jeho tvář zvážněla. ,,To co musím udělat má svou cenu, kterou jsem konečně ochotný zaplatit. Díky té kletbě jsem našel syna." Pokračoval Gold a otočil se na Neala. ,,Řekl jsem ti, že jsem udělal chybu a že máš šanci být šťastný." Říkal Gold a přitom se upřeně díval na svého syna. Pana ty řeči spíš nudili, jen se usmál a protočil oči. ,,A že být šťastný je vážně možné. Jen ne se mnou s tím jsem smířen. Mám tě rád synku." Dodal Gold, Pan věděl že se blížím a skočil Goldovi do řeči. ,,Bezva, bezva proslov." Podotkl a začal se smát, Gold si ho nevšímal a teď začal mluvit k Bell. ,,Miluju tě Bell, udělalas mě silnějším!" Pan se podíval na kožený náramek na Goldově zápěstí a řekl. ,,Silnější seš, ale bez kouzel." Gold se otočil k Panovi a sykl. ,,Ta nepotřebuji. Víš sám jsi o svůj stín přišel, přesto ti jedno uniká!" Pan se zamračil a sykl. ,,A co přesně?" Gold se usmál a řekl. ,,Já taky. Poslal jsem ho pryč, aby něco schoval!"

V tu chvíli jsem vyběhla z poza rohu ulice a běžela rovnou za Panem. Gold zvedl svoji ruku k nebi a já viděla jak se k ní blíží stín s dýkou temného. Hned jsem věděla o co Goldovi jde. Stín dal Goldovi dýku a ten chytil Pana a přimáčkl ho k sobě. ,,Petere ne!" Zakřičela jsem, Pan se vzpíral, ale i přes to cuknul rukou a i já zkameněla, jako Regina a ostatní. ,,Co to děláš?" Syčel Pan, Gold se usmál a do ucha mu řekl. ,,Však víš, ty umřeš jenom tehdy, když umřu já!" Pan se vší silou snažil utéct, ale nemohl. ,,A já jsem na smrt připraven!" Řekl Gold a napřáhl se. Mocnou ranou vrazil dýku do Panových zad. Z Panova hrdla se ozval bolestný výkřik a jenom zatnul pěsti. S námahou vydechoval a z posledních sil řekl. ,,Navždy tě budu milovat Katrin!" Oči se mi rozzářili a to kouzlo, co mě mělo držet na místě, povolilo. Vyběhla jsem k Panovi, ale Gold sykl. ,,Už je pozdě drahá!" Otočil dýkou a z Panových zad se vylila jasná záře. Zakryla jsem si oči a když jsem se znovu podívala na místo, kde Pan stál. Byl pryč i s Goldem, na zemi ležela jenom ta kletba. I ostatní už se mohli hýbat, ale jenom si zakryli ústa, byli v šoku. Klekla jsem na kolena a řekla. ,,Potřebuju tě!" V tu chvíli se na zemi objevilo mlhotavé zelené světlo. Zarazila jsem se a spadla dozadu na zadek. Pramínek světla mi vletěl přímo do hrudníku. Oči se mi rozzářili a na hrudi se mi objevila ta runa, co jsem ukazovala Henrymu. Kruh, rozdělený na dvě poloviny písmenem S jedna strana bílá a druhá černá. Každá z nich měla v sobě ještě tečku z opačné barvy. Runa se rozzářila, její světlo mě obklopilo a já se vznesla do vzduchu. Všichni se na mě s údivem dívali a Hook se zeptal. ,,Co to k čertu je?" Henry se na něj obrátil a řekl. ,,Kat mi o tom říkala, je to nejmocnější runa. Rovnováha temnoty a světla." Emma k sobě Henryho přitiskla a Regina dodala. ,,To není možné, musela by teď mít Panovu moc, ale ten je mrtvý!" Když jsem přestala zářit, klesla jsem zpět na zem. ,,Máš pravdu, pokud nenajdeš kličku." Řekla jsem vznesla se do vzduchu a letěla směrem k radnici. 

Na její zahradě zahradě rostla jabloň, jabloň Zlé královny. Přistála jsem u ní a na kmen položila dlaň. Rozzářili se mi oči a z kmene jsem vytáhla kouzelnou moc. Nad dlaní mi zmizela. ,,Tak a teď jdeme domů!" Sykla jsem a znovu se vznesla do vzduchu a mířila přímo k přístavu. Přistála jsem na molu, kde už byli i moji chlapci. ,,Kat co se děje?" Ptal se Devin, rozhlédla jsem se a řekla. ,,Devi, vezmi Felixe a vracíme se!" Devin odhodil z Felixe plachtu, hodil si ho přes rameno a přišel vedle mě. Rozzářili se mi oči zvedla jsem ruku k nebi a obkreslila kruh. Na nebi se rozzářil portál, usmála jsem se a pomalu stahovala portál dolů k zemi. Portál obklopil všechny chlapce a když klesnul k zemi, stáli jsme v Neverlandu v Panově táboře. ,,Kdo se chce vrátit domů ke své rodině, támhle je portál. Projdete jím na místo odkud vás Pan odvedl. Má to jednu nevýhodu. Přijdete o veškeré vzpomínky. Ještě předtím než půjdete, chci vám říct, že vás mám ráda a jste moje rodina. Kdyby jste něco potřebovali, stačí pošeptat moje jméno do noci." Řekla jsem a mezi dvěma stromy se otevřela brána. ,,Devi, odnes Felixe do Panovy chaty a polož ho tam na postel. Pak můžeš taky jít." Dodala jsem a odešla z tábora pryč. Šla jsem na skály, odkud byl výhled na lebkovou skálu. Sedla jsem si na okraj skály a prázdným pohledem se dívala na lebku. Ani nevím proč, ale do očí se mi vlily slzy. Nesnažila jsem se je zadržet, prostě jsem jen seděla na té skále a brečela. Během jediného dne jsem přišla o Felixe a pak i Petera. Ten se ke mě sice choval hrozně, ale i tak jsem ho potřebovala. To díky němu jsem se naučila kontrolovat a přemýšlet dopředu. Aspoň Devin mi tady zůstal, ten teď je moje jediná opora. Seděla jsem na skále až do setmění, když slunce zapadlo za horizont uslyšela jsem známý zvuk. Panovu flétnu, na kterou mohl hrát jen on. Zpozorněla jsem a nastražila uši. Hudba se nesla od lebky, vstala jsem. Už už jsem chtěla odletět ke skále, ale uslyšela jsem Devinovi kroky. 

Kat prožívá děsivé chvíle. Musí být silná, ale to se snadněji řekne než udělá. Kat k sobě přitáhla Panovu moc díky poutu a stala se tak strážkyní rovnováhy. Tato moc má však velmi krutou daň.