Slabina Petera Pana

Bludiště myšlenek

Pan seděl u Kat a Felix se opíral o pohovku. ,,Kat jsme blízko, už nám chybí jenom jeden důkaz." Řekl Pan a zívl si. ,,Měl by ses jít vyspat aspoň trochu, začínají se ti dělat kruhy pod očima." Řekl Felix a usmál se, Pan si zakryl pusu a odpověděl. ,,Asi máš pravdu, jsem zničenej." Pan vstal a vyšel ke schodům. ,,Stačí pár hodin, trochu se uklidníš." Řekl Felix pod schody, Pan se na posledním schodu otočil a Felix dodal. ,,Neboj než se vyspíš pohlídám ji. Nikam mi neuteče." Felix se kulišácky usmál a Pan cuknul rukou. Felix spadnul na zadek a Pan sykl. ,,Idiote." Felix se smál přitom, co se sbíral ze země. Když už byl na nohou, tak si šel nalít pití a sedl si vedle Kat. Seděl na zemi, zády k pohovce a koukal se do krbu. ,,Kat, jak pozoruju Pana, jak se tě snaží probudit. Tak si uvědomuji, že kdybych byl na jeho místě asi bych to nezvládl. Polibek je jasný, ale to slovo nebo myšlenka vůbec nevím." Řekl Felix smutně a napil se. ,,Pamatuju si, jak jsem tě viděl poprvé. Na Hookově lodi, byla jsi přivázaná ke stěžni a měla jsi zavázané oči." Pamatuju si tvůj zpěv, tu melodii co bodala u srdce. Přes tvůj zpěv nebyl slyšet nářek těch dětí. Hned jak jsi začala zpívat vylákala jsi mě na břeh. Jednu chvíli jsem si myslel, že Panovu flétnu už neslyším. Z toho mě probudila až Panova ruka, co mi dopadla na rameno. Ohlédl jsem se a Pan mi řekl. Zjisti proč mi ji ještě nevydal! Sedl jsem do loďky a plul za tvým hlasem. Pamatuješ na naše první setkání, měla jsi chladnou tvář. Pohladil jsem tě a ty jsi se usmála. Podruhé když jsme se viděli, to mě pronásleduje dodnes. Pohled na tvoje zkrvavené záda, tvůj bolestný křik, co mi drtil srdce. Když jsem se vrátil na ostrov viděl jsem na skále Pana s dalekohledem. Najednou však stál přede mnou, podal mi dalekohled a sykl. Tohle už se nesmí opakovat. Přísahal bych, že by Hooka v tu chvíli byl schopný zabít. O deset dní později seslal na posádku spací kouzlo a já tě mohl bezpečně dostat z lodi." Pokračoval Felix v monologu, který ho tak vyčerpal, že do pár minut usnul.

Pan všechno poslouchal a z očí mu stékali slzy. Potom se přetočil na bok a únava ho zmohla. Probudil se až ráno, posadil se na postel a protřel jsi oči. ,,Jak dlouho jsem sakra spal?" Zeptal se rozespale a vylezl z postele. Přistoupil k oknu a podíval se na cestu, co vedla k chatě. Do hlavy se mu vrátila vzpomínka na to, co říkal Felix. ,,Na té skále jsem seděl každý večer, od doby co přijel Hook. Pozoroval jsem tě a opravdu jsem chtěl Hooka v tu chvíli zabít. Připravit ho o všechno, co ještě měl." Řekl Pan polohlasem a odvrátil se od okna. ,,Udělal bych pro tebe všechno na světě." Vydechl a vyšel z pokoje. Přišel k pohovce a dlouze se podíval na Kat. ,,Felixi, ty jsi na ni mluvil?" Zeptal se Pan znepokojeně. Felix si rozespale protřel oči a řekl. ,,Jen chvilku večer, ale hned jsem usnul." Pan pohladil Kat po tváři a řekl. ,,Jen se ji chci zase podívat do očí, do kterých jsem se zamiloval." Felix se pousmál a řekl. ,,Nemám strach, že bys je neviděl. Kat je tady a bude tady pořád, vždy když budeš potřebovat. Vždycky ti bude krýt záda, tak jako já." Pan se na Felixe podíval a řekl. ,,Máš pravdu Felixi, vždycky tu pro mě bude a já pro ni." Pan odvrátil pohled na Kat. Hřbetem ruky jí přejel po chladné tváři a pousmál se. Felix se zvednul a řekl. ,,Nechám vás tady a půjdu se projít. Hádes už mi nic udělat nemůže." Pan se na něj podíval a řekl. ,,I tak buď opatrný." Felix kývnul a zmizel ve dveřích. Pan vzal Kat do náruče, posadil se na pohovku a Kat si položil na sebe. Hladil ji ve vlasech, opřel se a zavřel oči. ,,Kat, tak těžko se mi mluví o něčem takovém. I když mám přes několik set let, je to pro mě relativně nová věc. Ne že bych lásku nezažil, ale nikdy nebyla tak intenzivní, tak neodolatelná. Proto, co cítím k tobě bych udělal cokoli. S tebou vidím budoucnost i tam, kde se čas vůbec nepohybuje." Začal mluvit Pan se zavřenýma očima. 

,,Naše první setkání, vlastně proběhlo úplně jinak, než si pamatuješ. Viděl jsem tě mnohem dřív a teď nemyslím stín. Viděl jsem tě na Hookově lodi, hned jak se vrátila do Neverlandu. Stál jsem na skále, odkud jde vidět na nekonečný oceán. Měl jsem v ruce dalekohled a v něm jsem viděl, něco úžasného. Tebe. Na loď jsem se vydal, hned jak zapadlo slunce. Použil jsem jednu z posledních lahviček skřítčího prachu, co jsem měl. Doletěl jsem k lodi a sednul jsem si na ráhno, odkud jsem na tebe krásně viděl. A pak jsi začala zpívat a mě bodlo u srdce, jakoby mi ho někdo vyrval z hrudi. Nemyslel jsem si, že se to možné, ale poprvé jsem slyšel bolest, bolest přeměněnou v krásu. Děti na ostrově ztichli, jakoby jsi jim všechnu bolest vzala. Tehdy jsem se cítil jakoby všechny trable zmizeli. Byla jsi řešením na všechny moje problémy, už tehdy jsem si to uvědomil." Pana přerušil Felix, který vběhl do chaty. ,,Pane já mám asi halucinace, slyším tvoji flétnu!" Řekl Felix zbrkle a zmateně koukal na Pana. Pan se podíval na Felixe a zamračil se. Kat v jeho náruči ucítila, jakoby se mu zastavilo srdce a zase přišlo o city. Pan položil Kat zpět na pohovku a v momentě, kdy se od ní odtrhnul uslyšel svoji flétnu. ,,Felixi, to je skvělý! To je Rampelník! Přistoupil na moji nabídku! Musím jít, pohlídej Kat!" Vyhrknul Pan nadšeně a zmizel. Felix si povzdechl a přišel ke Kat. ,,Tak Kat je to tady. Pan získá srdce a já se vrátím." Řekl Felix smutně a v očích se mu zaleskly slzy. Podíval se na Kat a i jí po tváři stékala slza, Felix ji hřbetem ruky utřel, vzal Kat do náruče a posadil se na místo kde seděl Pan. Držel Kat v náruči a oba bloudili v bludišti vlastních myšlenek.

A vy můžete hádat, jaká je myšlenka, která Kat probere ze spánku. Mám nápad, ale třeba někdo dáte lepší o pomůžete mi. A mohli by jste mi napsat, co vám třeba chybí nebo jaký je váš názor na tenhle zázrak.