Slabina Petera Pana

Rufiova nedokončená věc

Vrátili jsme se do krámu, kde už Pan i Felix čekali. ,,Tak co?" Zeptal se Felix, Rufio mu hned nadšeně odpověděl. ,,Bylo to skvělý, viděl jsem ráj. To jasný světlo, cítit ten klid tam." Felix se usmál a upřeně se na sebe s Rufiem dívali. ,,Neměli jste problémy?" Zeptal se mě Pan, zamračila jsem se a řekla. ,,Ne, dokonce mi Mimue pomohla." Pan se zamyslel a řekl. ,,To se mi nelíbí." Najednou se ozvali dveře a Pan se postavil. ,,Hádes." Vydechl a vešel za ním do prodejny. ,,Tak Petere, kdepak ji schováváš?" Zeptal se Hádes, Pan mu rázně odsekl. ,,Nedovolím ti, abys jí ublížil." Hádes se usmál a řekl. ,,Já ji neublížím, je tady řada Temných, kteří chtějí uhasit jediný plamínek světla." Pan se zarazil a po chvilce sykl. ,,Ani Temní mě nezastaví!" Hádes se zasmál a zmizel. ,,Pane!" Zakřičel Felix. Pan se rozběhl zpět za závěs. Ale Kat byla pryč. ,,Zmizela společně s Hádem." Řekl Rufio, Pan na nic nečekal a vyběhl z krámu. Kat stála uprostřed kruhu obklopena Temnými v čele s její matkou. ,,Promiň drahoušku, ale musíme to udělat." Řekla moje matka. Zaskočeně jsem se na ni dívala a po očku sledovala i všechny ostatní. Všem se najednou na dlaních objevili pulzující koule energie. Se strachem jsem se dívala po všech, snažila jsem se kouzlit. Ale nešlo to. Temní vypustili koule a já se skrčila. ,,Katrin!" Slyšela jsem Pana. Čekala jsem, že se složím k zemi. Ale nic jsem necítila. Když jsem otevřela oči. Stál přede mnou Pan s rozpaženýma rukama a držel ochranou bariéru. ,,Petere?" Vydechla jsem, Pan se na mě podíval a řekl. ,,Kat já..." Nedořekl to, protože mu Hádes skočil do řeči. ,,Pane! Budeš toho litovat! No tak je to malej kluk!" Štěkl Hádes na Temné. Pan se začal sklánět pod náporem síly Temných. ,,Kat, promiň." Řekl Pan s námahou. ,,Podívala jsem se mu do očí a řekla. ,,Nenechám tě v tom!" Přejela jsem rukama k jeho dlaním a k mému překvapení jsem začala kouzlit a posilovat bariéru. Rozzářili se mi oči a bariéra se prudce roztrhla a odhodila všechny Temné i s Hádem.

Od mých dlaní vycházela červená záře, od Panových zase zelená. Jakmile se bariéra roztrhla, záře s našich dlaní se spojili a já cítila neskutečnou úlevu. Konečně od Panovy smrti jsem se cítila volná a že nejsem sama. Trvalo to jen chvíli a potom nás ta energie utrhla. Ustoupila jsem o krok dozadu, ale oči mi zářit nepřestali. ,,Kat, co to máš s očima?" Zeptal se mě Pan, který se držel za hrudník. Oči mi zhasnuli a já se hroutila k zemi, Pan se přemístil za mě a těsně nad zemí mě chytil. ,,Daň za to, že ti zachráním život. Pořád pochybuješ, že jsem ti neodpustila?" Pan mě pevně objal a řekl. ,,Pomůžu ti, dostat Rufia i Felixe pryč." Zvedli jsme se a pomalu se vrátili do krámu. Za závěsem ležel Rufio na zemi a Felix byl pryč. ,,Co se sakra stalo?" Zeptal se Pan a mávl nad Rufiem rukou. Rufio se posadil a chytil se za hlavu. ,,Rufio, co se stalo?" Zeptala jsem se a klekla si k němu. ,,Přišel sem Hádes a odvedl Felixe. A já tomu nezabránil!" Řekl Rufio a bouchl pěstí do podlahy. ,,Co budeme dělat?" Zeptal se Pan, oči mi probleskli a vedle mě přiletěl stín. Spojila jsem dlaně a když jsem je od sebe oddělila měla jsem v dlani náhrdelník, co měli moji chlapci v Neverlandu. Podala jsem ho stínu a řekla. ,,Najdi Felixe a dej mu to na krk." Stín si vzal náhrdelník a odletěl oknem ven. ,,Hádes i Temní jdou po mě, já za Felixem nemůžu." Řekla jsem a naštvaně stiskla pěsti. ,,Jdu projít město, zůstaň s Rufiem." Řekl Pan a zmizel, sedla jsem si na postel a přitiskla si dlaně na tvář. ,,Kat, neboj se Felixe najdeme." Řekl Rufio, který pořád seděl na podlaze. ,,Já ho najdu a dostanu ho odsud! Mám něco, co mu patří." Řekla jsem a nad dlaní se mi objevila černá mlha a nad ní obraz. ,,Je to Felixova utlumená vzpomínka. Na tebe. Na den, kdy jsi zemřel." Dodala jsem a obraz se rozpohyboval. Byla vidět Rufiova smrt z Felixova pohledu. Felix byl přitisklí ke stromu, Hook ho držel pod krkem a napřahoval se hákem. Rufio Felixe odstrčil, spadl na zem a Hookův hák se zabodl Rufiovi do zad. Felix ležel na zemi a díval se Rufiovi do očí. ,,Felixi..." Vydechl Rufio a pak se jeho oči zavřeli. Hook odhodil Rufiovo tělo, Pan popadl Felixe a zakřičel. ,,Felixi, bráško musíme zmizet!" Felix se zvedl a i s Panem utekl do lesa.

Rufio se na to díval a oči se mu plnili slzami. ,,Rufio, to je ono. Něco jsi Felixovi chtěl říct. Když mu to řekneš, dostaneš se odsud." Rufio se na mě podíval a řekl. ,,Ale já nevím, co jsem mu chtěl říct." Najednou mě obklopili plameny a nade mnou se objevila silueta Henryho. ,,Henry, co se děje?" Zeptala jsem se. ,,Katrin, Merlin nám řekl, že nám můžeš pomoct jenom ty nebo Mimue." Řekl rychle Henry, zamračila jsem se a sykla. ,,Matka. O co jde?" Henry s nadějí v hlase řekl. ,, Z Emmy se stala Temná! A Merlin je mrtvý." Zarazila jsem se a moje srdce zaplavil vztek. ,,Úkolem všech Temných je zhasnout světlo a získat veškerou moc. Ke zhasnutí světla je za potřebí kompletní Excalibur. Emma ho musí mít někde u sebe. Víc ti Henry poradit nemůžu." Henry se usmál a zmizel, plameny kolem mě uhasli a Rufio pokračoval, protože když jsem v plameni zapalovače, čas se zastaví. ,,Jak si mám vzpomenout?" Zeptal se Rufio. Usmála jsem se a řekla. ,,Někdy musíš naslouchat srdci. Hádes maže vzpomínky, aby se odsud nikdo nedostal. Ale nemůže je smazat, jen potlačit. Vzpomínky jsou v srdci a to je pro Háda nedotknutelné." Uslyšela jsem cvaknutí dveří a pak rychlé kroky. Závěs se odsunul a vešel Pan i se stínem. ,,Vím jak odsud Rufia dostat. Ale předtím jedna malá úprava." Řekla jsem Mávla rukou a Panův stín se opět položil na zem za Pana. ,,Vrátila jsi mi stín?" Zeptal se Pan a prohlížel si ho. ,,Ano, jestli tě odsud mám dostat, tak tvůj stín zůstane za tebou." Pan kývl a řekl. ,,Teď se hraje podle tvých pravidel." Pousmála jsem se a řekla. ,,A to teprve začínám." Pan se usmál a Rufio vykulil oči. ,,Co to znamená?" Zeptal se Rufio zmateně. ,,Jestli se chceš dostat z pekla, musíš tancovat s ďáblem!" Řekla jsem a oči mi rudě problikli. 

Kat přišla co Rufio nedokončil a vaším úkolem je uhádnout, co to může být?