Slabina Petera Pana

Nebudu mít klid?

Letěla jsem rychle pozorovala zem a studený vítr mi ošlehoval tváře. Byla jsem unavená a úplně jsem se viděla jak ležím v posteli. Setmělo se a já se tmou dorazila do Neverlandu a do tábora. Snesla jsem se k ohništi, ale oheň už dávno vyhasnul. Ohniště bylo studené a moji chlapci nikde. ,,Jsem unavená, chce se mi spát." Zavzdychala jsem a šla směrem k indiánskému táboru. Šla jsem jako tělo bez duše. Prošla jsem bariérou a ocitla se na kraji indiánského tábora. ,,Tygří Lilie!" Zavolala jsem a během chvilky Lili přiběhla. ,,Co se děje Kat? Kde jsi byla tak dlouho?" Otřela jsem si čelo a zeptala jsem se. ,,Jak dlouho jsem byla pryč?" Lilie se na mě dívala a řekla. ,,Několik dní." Vykulila jsem oči a dodala jsem. ,,A co chlapci?" Lilie uhnula pohledem a řekla. ,,Ti se z ostrova pokušení ještě nevrátili." Zamračila jsem se a vyštěkla. ,,Jak jako nevrátili?" Lilie pokrčila rameny, rozhodila jsem rukama a odešla zpět k táboru. ,,To si snad dělají srandu. Chci toho tolik? Jenom si chci odpočinout." Stěžovala jsem si cestou do tábora. Přišla jsem do tábora a rozdělala oheň. ,,Podíváme se, jestli jsou v pořádku nebo jim zase musím zachraňovat zadek." Řekla jsem sedla jsem si k ohni a oči se mi rozzářili. Viděla jsem všechny své chlapce na ostrově pokušení. Byli proměněni v osly, mohli mluvit, protože je chránila moje moc. Ten překupník je nemohl prodat. ,,No paráda, vezmeme to rychle tam. Vezmu chlapce a rychle zpátky." Řekla jsem a nad hlavou si otevřela portál. Když mě portál přenesl stála jsem uprostřed ohrady. ,,Katrin!" Vykřikli všichni oslíci pisklavým hlasem. ,,Fakt osly, všichni." Sykla jsem a rozšířila portál, jeden osel za druhým procházeli portálem, který vedl přímo do tábora. ,,Zlodějka! Krade mi zboží!" Začal křičet překupník. ,,Zavři zobák!" Řekla jsem a vyslala proti němu kouzlo, co ho odmrštilo pryč. Prošla jsem portálem a ten se za mnou zavřel. Stála jsem se stádem oslů u ohniště a řekla přísně. ,,Až do rána nechci nic slyšet, jeden den jako osly vás ještě nezabije." Řekla jsem a vylétla do své chaty. ,,Jak je mám uhlídat, když tady nejsi." Řekla jsem, když jsem se dívala na jasný měsíc. Těsně předtím než jsem usnula jsem uslyšela Panův hlas. ,,Nejsi sama, jsem pořád s tebou." Potom se mi sny rozplynuli.  

Ráno jsem se snesla k uhasínajícímu ohništi. Kolem stálo stádečko malých oslíků. Oči se mi rozzářili, mávla jsem rukou do vzduchu a nad osli se vytvořil tmavě modrý mrak. Začali z něj padat zlatavé třpytky a jak padali na osli, postupně se měnili zpět na chlapce. Mrak se rozplynul a přede mnou stáli moji chlapci, takový jak se narodili. Všichni se prohlédli a zbrkle se skrčili. ,,Já se z vás opravdu zblázním." Řekla jsem, protočila oči a luskla prsty. Kluci měli na sobě zase svoje oblečení a mohli se narovnat. ,,Tak a teď mi řeknete, co se stalo!" Řekla jsem naštvaně. Kluci se posadili a Devin začal. ,,Jak jsme se dostali na ostrov nechali jsme se unést. Tolik všeho, všechno co jsme kdy chtěli. Měli tam moc dobrý pití a asi v tom byl ten lektvar." Naštvaně jsem je všechny pozorovala a všimla si, že na zemi leží jeden z mých řetízků. Přišla jsem k němu a zvedla ho. ,,Ukažte mi svoje řetízky!" Řekla jsem rozhořčeně. Všichni kluci mi ukázali svoje řetízky, nikomu nechyběl. ,,Čí je tenhle?" Štěkla jsem a znovu kluky přejela pohledem. ,,Ten bude Lukase. Říkal že nic takového nepotřebuje." Řekl Devin provinile. ,,Takže než se s Lukasem vrátím, zůstanete tady a modlete se, aby byl v pořádku!" Vzlétla jsem a zmizela mezi korunami stromů. Letěla jsem přímo k ostrovu pokušení. Přistála jsem uprostřed ostrova na jakém si rozcestí. Ostrov byl liduprázdný. ,,Lukasi!" Zavolala jsem, ale nic se neozvalo. ,,No tak to vezmeme jinak." Řekla jsem a mávla nad řetízkem rukou. Řetízek se vznesl a letěl přímo ke strašidelnému domu. Aspoň to tak vypadalo, protože řetízek zatočil do uličky a proletěl za ten dům. Mířil si to rovnou k pobřeží. Letěla jsem celou dobu za ním a ostražitě pozorovala okolí. ,,Lukasi!" Zavolala jsem na útesu. Řetízek znovu zatočil a doletěl před toho překupníka, tam spadnul na zem. ,,Čekal jsem, že se pro svého chlapečka vrátíš." Sykl překupník a držel osla na provazu. Mávla jsem rukou a řetízek se mi vrátil do ruky. ,,Tak mi ho dej a půjdu si po svém." Řekla jsem klidně.

Překupním přitáhl osla a křikl. ,,Teď hoši!" Otočila jsem se, ale to už nade mnou letěla síť. Síť mě zavalila a já se složila k zemi. ,,Osli jsou dobří na prodej, ale čarodějka je dobrá atrakce!" Řekl překupník se smíchem. Lukas ho kousnul do nohy a překupník do něj kopl. Oči se mi rozzářily a vznesla jsem se do vzduchu. ,,Nikdy se mých chlapců nedotýkej!" Řekla jsem a na dlaních se mi objevili jasně modré plameny. ,,Tak chlapy držte ji! Je to jenom holka!" Zakřičel překupník a táhnul Lukase pryč. ,,Zatančíme si!" Sykla jsem a zlověstně se usmála. Síť najednou padla z nebe přímo na ty dva chlapy, co mě měli držet. Překupník se otočil a zakřičel. ,,Troubové neuhlídáte malou holku v sítí!" Když se otočil zpět stála jsem před ním. ,,Překvapení! Ty je nemáš rád?" Řekla jsem a kouzlem odhodila překupníka do sítě. ,,Ty jsi..." Koktal překupník, ale než to stihl doříct doplnila jsem ho. ,,Tvoje noční můra!" Vyletěla jsem do vzduchu a z dlaní mi vyletěla jasná zelená záře. ,,Použijeme, tvoji medicínu!" Řekla jsem a místo překupníka a jeho chlapů, byli pod sítí tři myši. Snesla jsem se k zemi a vyčítavým pohledem se dívala na Lukase. ,,Vytáhla jsem z kapsy řetízek a tázavě zvedla obočí. Oslík sklopil uši a pomalu ke mě přišel. Mávla jsem rukou a stáli jsme v Neverlandu uprostřed tábora. ,,Nasadila jsem oslíkovi řetízek a oslíka obklopilo mlhavé světlo. ,,Tak a teď mi řekni, proč si neměl tu runu?" Zeptala jsem se vážně. ,,Myslel jsem si, že to nepotřebuju, že to zvládnu sám." Řekl osel pisklavým hlasem. ,,Ty runy nenosíte, protože si myslím, že si samy nezvládnete. Ale abych měla jistotu, že vás vždycky najdu a dovedu domů." Mávla jsem rukou a z mraku se na Lukase snesl zlatý prášek. Devin držel v rukou hromádku oblečení, aby se mohl Lukas obléknout. ,,Takže už víte, co se může stát. Nezakážu vám chodit na ostrov, ale chci, aby jste se navzájem hlídali a o půlnoci byli všichni v táboře. Jasné?" Zeptala jsem se, kluci kývli ale nevypadali nadšeně, spíš vyčerpaně. Odešli do svých chatek a tvrdě usnuli. I já se vrátila do chaty a konečně se dostala ke studiu, těch knih ze Storybrook. 

Uhlídat partu mladých kluků je obtížné a je potřeba pevných nervů. Pan měl pevnou ruku a tu Kat přesně potřebuje. Příště už se může stát, že jim Kat nepomůže.