Slabina Petera Pana

Dvakrát?

Země se znovu otřásla a já letěla tak rychle, že mi slzely oči. Temné slunce začalo zapadat. Přistála jsem u dveří krámu a výlohou se podívala dovnitř. Rampelník držel srdce a Pan stál naproti němu. ,,Bože, fakt musím být blázen!" Vydechla jsem, oči se mi rozzářili a já vykopla dveře. Ramp se na mě zaskočeně podíval. Napnula jsem proti němu ruku a sykla. ,,Lehni chlapče!" Rampelník odletěl k pultu, zvedla jsem ruku a v ní svírala srdce, co ještě před vteřinou držel Ramp. ,,Kat co blázníš?" Zeptal se Pan, podívala jsem se na něj a sykla. ,,Zachraňuju ti život! Podruhé!" Sevřela jsem srdce a z pěsti mi vytekla voda. Roztáhla jsem prsty a v ruce jsem držela měšec. ,,Voda z řeky ztracených duší! Víš jak to mohlo dopadnout, kdyby ho dal tobě nebo Felixovi!" Štěkla jsem na Pana. ,,Jak jsi to věděla?" Vykašlal Ramp. ,,Otočila jsem se na něj a řekla. ,,Mám dost přátel Rampe." Ramp se postavil a znovu se zeptal. ,,A co chceš dělat?" Ušklíbla jsem se a Rampa omotala bílá lana. ,,Jenom menší opatření." Přistoupila jsem k němu a položila mu dva prsty na spánek. ,,Co to děláš?" Ptal se Pan, neotočila jsem se a řekla. ,,Mažu mu vzpomínky na tebe. Bude si tě pamatovat, jen ne jako svého otce." Z Rampovi hlavy jsem vytáhla pramínek světla. V ruce se mi objevila slaměná panenka a já v ní Rampovi vzpomínky, Pramínek světla, zamknula. Odstoupila jsem od Rampa a lana se uvolnili. ,,Co chceš Katrin?" Štěkl Ramp naštvaně. ,,Jen abys dodržel úpis, který jsi mi před lety podepsal." Ramp se zarazil a sykl. ,,Upravila jsi ho!" Usmála jsem se a řekla. ,,Ne, jen jsi si nepřečetl poslední větu." Sáhla jsem Panovi pod kabát a vytáhla Pandořinu skříňku. ,,Ty ho nepotrestáš?" Sykl Pan naštvaně, usmála jsem se a řekla. ,,Ne, trestat nebudu ani já, ani ty." Hodila jsem Rampovi skříňku a řekla. ,,Pospěš si, ať stihneš portál." Vzala jsem Pana za ruku a přemístila se s ním za Felixem. 

Byl na cestě k chatě. ,,Felixi!" Řekla jsem a on se otočil. ,,Katrin, stihla jsi to." Vykřikl a objal mě. Bariéra kolem něj zmizela. ,,Co se to děje?" Ptal se, Pan odtrhnul pohled od země a řekl. ,,Slíbil jsem, že když teď srdce nezískám. Nechám tě jít. Kdyby Kat nepřišla, byl bych mrtvý." Pousmála jsem se a řekla. ,,Felix mi řekl o tom, co Ramp chystá. Zachránil tě spíš on." Felix se zarazil, jakoby si něco uvědomil. ,,Co se děje Felixi?" Zeptala jsem se, Felix se usmál a řekl. ,,Už vím, co jsem nedořešil. Usmála jsem se a Pan řekl. ,,Tak co to je?" Felix chytil mě i Pana za ruku a řekl. ,,Jste to vy dva. Potřebuješ někoho, místo mě a já si až teď uvědomil, že ho máš. Má tebe Kat, vždycky mu hlídáš záda, ať udělá sebe větší blbost. Teď vím, že se o něj někdo postará." Pan se usmál a Felix se na mě s úlevou díval. Pan nás přemístil k mostu, kde jsme se rozloučili s Rufiem. ,,Kat děkuju, děkuju že jsem mohl být tvým přítelem." Řekl Felix, znovu jsem ho objala a řekla. ,,Jsi skvělý přítel. Mohla bych tě poprosit o poslední věc?" Felix se na mě tázavě podíval a já vytáhla slaměnou panenku. ,,Pohlídáš ji?" Felix kývl vzal si panenku a schoval ji do kapsy. Pak se podíval na Pana a ten řekl. ,,Děkuju bráško, za všechno a odpusť mi, jestli to vůbec jde." Pan přistoupil k Felixovi a podal mi ruku. Felix ruku stisknul a Pana přitáhl k sobě, objali se jako nejlepší přátelé. ,,Sbohem kamaráde." Řekl Felix a odtáhl se od Pana. Za Felixovými zády se rozzářilo světlo a ozval se Rufiův hlas. ,,Felixi!" Naposledy jsem Felixe objala a polohlasem řekla. ,,Tak běž a buďte šťastní." Felixovi oči zaplavili slzy, odstoupila jsem zpět vedle Pana. Felix nám naposledy zamával a rozběhl se do světla. Pan mi sevřel ruku a díval se za Felixem. Podívala jsem se na něj a on se zeptal. ,,Zvládneme to spolu?" Usmála jsem se a řekla. ,,Co já vím, patří nám všechen čas." Najednou mě Pan přitáhnul k sobě, chytil mě za boky a spojil naše rty. Vášnivě jsme se líbali, cítila jsem jak mi v břiše létají motýlci.

 Když jsme se od sebe odtáhly, Pan mě chytil kolem pasu a společně jsem se pomalou chůzí vraceli na povrch. Opřela jsem si o Panovo rameno hlavu a polohlasem se zeptala. ,,V pořádku Petere?" Pan vydechl a řekl. ,,I když jsem to tak nechtěl, tak je mi skvěle. Měla jsi pravdu, ulevilo se mi. Jen doufám, že bude Felixovi dobře." Usmála jsem se a řekla. ,,Už teď je mu líp, než mu bylo tady." Pan mi dal pusu do vlasů a dál jsme pokračovali k povrchu. ,,Co ten portál?" Zeptal se najednou Pan. ,,Poslední, kdo jím prošel byl Ramp." Odpověděla jsem, Pan se zastavil a vydechl. ,,Takže Hádes je pryč!" Vykulila jsem oči a řekla. ,,Je ve Storybrook." Pan si prohrábnul vlasy a řekl. ,,Jak se odsud dostaneme?" Tázavě jsem zvedla obočí a dotčeně řekla. ,,Haló, spolu vytvoříme portál." Pan se zastavil a stydlivě se na mě podíval. ,,To je věc viď?" Dodala jsem, Pan se usmál a řekl. ,,Promiň jsem nějak mimo." Usmála jsem se a řekla. ,,To se uklidní." Najednou do mě někdo vrazil. ,,Co to sakra bylo?" Zeptala jsem se, pár lidí utíkalo od knihovny. ,,Fakt se to uklidní?" Zeptal se Pan a já si to neodpustila. ,,Nemáš rád akci?" Pan se usmál, oba jsme se vznesli do vzduchu a letěli ke knihovně. Přistáli jsme u vstupních dveří a ty se zachvěli. ,,O co tady jde?" Zeptal se Pan, přistoupila jsem k oknu a podívala se dovnitř. ,,Partička hrdinů, jsou uvěznění vevnitř." Řekla jsem, přišla jsem ke dveřím a položila na ně ruku. Bariera mě odkopla, ve vzduchu jsem se zastavila a pomalu přistála na zemi. ,,Co to je?" Ptal se Pan, přistoupila jsem k oknu a řekla. ,,Hádes je tam uvěznil, spolu ty dveře dokážeme otevřít. Ale nevidím Emmu a kapitána." Položila jsem ruku na okno, oči se mi rozzářili. ,,Henry, dostaneme vás ven." Řekla jsem, ale ozval se David. ,,Ne dokud tady nebude moje dcera a Hook." Kývla jsem a oddělala ruku od okna. 

Kat nakonec dosáhla svého, Felix je spokojený s Rufiem. Pan odpustil sám sobě a i on je šťastný. Ale akce je pronásleduje a musejí zase pomoct hrdinům.