Slabina Petera Pana

Kontrola

Zapomněla jsem na chvilku dýchat a potom jsem jen vydechla. ,,Můj otec?" Drak se usmál a řekl. ,,Rampelník ti o něm moc neřekl, ani o něm, ani o tvé matce. Z dobrého důvodu - pro něj. Jsi mocnější než on a osud ti předurčil velkou moc. Rampovi věštby ho varovali před vytvořením runy a před tebou. Proto ti o tom neřekl a bude ti bránit, aby jsi zjistila pravdu." Zamračila jsem se a řekla. ,,Musím to vědět. Vědět všechno!" Najednou se mi zamotala hlava a já se zakymácela. ,,Katrin, ta temnota co si teď v sobě neseš bojuje s tvým světlem. Nesmíš jí pomáhat, jinak se to ještě zhorší." Řekl Drak a podepřel mě. Chytila jsem se za hlavu a zeptala se. ,,Tak co mám teda dělat?" Drak mě odvedl do vedlejší místnosti a řekl. ,,Katrin musíš podporovat světlo, vrátíš se do Neverlandu a uklidníš se." Podívala jsem se na něj a zeptala se. ,,A to bude stačit?" Drak uhnul pohledem a řekl. ,,Ne nebude. Musíš zklidnit runu, tlačí tě čas. Čím dříve se dostaneš k otci tím líp." Drak hodil na zem kouzelnou fazoli a otevřel portál a já řekla. ,,Jak se k němu mám, ale dostat?" Drak se usmál a řekl. ,,Katrin ty si poradíš." Portál mě začal stahovat a já vykřikla. ,,Ne počkej!" Než jsem zmizela v portálu slyšela jsem Draka jak říká. ,,Musíš nechat minulost být!" Potom jsem byla zase u hodin v lebce. Seděla jsem na zemi a jenom se zmateně rozhlížela. ,,To mi teda moc nepomohl." Řekla jsem zklamaně a opřela se o skálu. Najednou k mým uším zase dolehl zvuk Panovi flétny, která byla u mě v chatě. ,,To snad ne!" Řekla jsem a okem lebky vyletěla k táboru. Přistála jsem přímo na jednom z mostů a běžela za zvukem flétny. ,,Zahraj!" Zašeptal mi tichý hlas v hlavě. Vzala jsem flétnu do ruky a začala hrát, ale místo tónů se z ní ozval Panův hlas. ,,Kat příjmy to, co se stalo a nech to odejít. Nauč se přijmout minulost a nechat ji minulostí. Začni u mého syna. Navždy budu s tebou!" Upustila jsem flétnu na zem a zhluboka oddechovala. Díky poutu jsem věděla co Pan cítí. ,,Slíbili jsme si, že už nikdy nebudeme sami. A podívej, kde jsme teď." Řekla jsem smutně a sundala si hadí prsten, položila ho na flétnu. ,,Najdi Petera!" Řekla jsem oči se mi rozzářili a flétna s prstenem se proměnili v zelený prach. Vyletěl z okna a letěl k horizontu. Chvíli jsem se za ním dívala, ale potom mi zmizel. 

Vrátila jsem se k lebce, tam jsem nikoho neohrožovala. Neuměla jsem to kontrolovat, moji démoni mě přemohli kdysi, ale Pan mi pomohl. Teď tu nebyl. Dny ubíhali a já se snažila nějak uklidnit, ale nemohla jsem nešlo to. Často jsem dostávala záchvaty, kdy jsem kontrolu ztrácela úplně. Při jednom z těchto záchvatů na mě zakřičel Devin. ,,Katrin!" Oči mi zářili neviděla jsem kdo to je. Natáhla jsem k němu ruku a vypálila ohnivou kouli. Devina zasáhla a on jen zakřičel. Ten křik mě probudil, oči mi přestali zářit a já se snesla k zemi. ,,Devine! Co jsem to udělala!" Přiběhla jsem k Devinovi a zvedla mu hlavu. ,,To je dobrý Kat, jenom jsem..." Nestačil to doříct, oči se mu zavřeli a dech zpomalil. Moje oči se rozzářili a na dlaních se vytvořila jasně bílá záře. Položila jsem ruce na Devinovu hruď a řekla. ,,Nemůžu ztratit i tebe." Měla jsem zavřené oči a Devin řekl. ,,Neztratíš, budu tady." Otevřela jsem oči a pevně Devina objala. ,,Podívej se." Sykl Devin a chytil mě za ruku. Ruce mi černali, ale najednou se černota stáhla zpět k zápěstí. ,,Ale jak to?" Zeptala jsem se. ,,Přišel jsem na to. Tvoje světlo září, když nás chráníš. A teď pojď se mnou a přestaň se schovávat." Devin mě chytil za ruku, ale místo toho aby jsme pluli loďkou jsem vzlétla a oba jsme do tábora doletěli. Další dny probíhali v klidu, bavila jsem se s chlapci a večer trávila na pláži. Tancovala jsem s mořskými vlnami a přitom kolem sebe posílala různá kouzla. Nakonec se mi oči rozzářili a já poslala obrovskou pulzující kouli daleko do oceánu. ,,Jsi nádherná, už chápu co na tobě Pan i Felix viděli." Vydechl Devin s údivem. ,,Devi! Myslela jsem, že jsi v táboře." Vyjekla jsem překvapeně, klesla jsem k zemi a společně s Devinem jsme se vrátili do tábora.

Byla jsem vyčerpaná a tak jsem si šla brzo lehnout, bylo fajn po nocích v lebce, spát ve své posteli. Zachumlala jsem se pod deku a spokojeně oddechovala. Vzbudila jsem se až, když bylo slunce vysoko na obloze. ,,Já jsem zaspala!" Vykřikla jsem a slétla dolů do tábora. ,,Zase ho nikdo nehlídá." Vydechla jsem a rozmáchla rukama. ,,Katrin?" Ozval se za mnou jemný dívčí hlas. ,,Co si přeješ Lilie?" Zeptala jsem se, aniž bych se na ni podívala. ,,Jak to, že o mě víš?" Zeptala se Tygří Lilie nesměle, otočila jsem se na ni a řekla. ,,S Panovou mocí mám i jeho myšlenky a vzpomínky." Lilie ke mě přišla blíž a spustila. ,,Potřebuji tvoji pomoc. Chlapci už několikrát vtrhli do tábora a celý ho vyrabovali. Moji lidé sotva stihli utéct." Zarazila jsem se a řekla. ,,Mrzí mě, že nás Pan nepředstavil dřív. Ale s chlapci ti pomůžu." Vzala jsem do ruky hrst kamenů a sevřela ji mezi dlaněmi. Objevilo se jasné světlo a když jsem dlaně rozevřela kameny modře světélkovali. ,,Co s nimi mám dělat?" Zeptala se Lilie nechápavě. ,,Poskládej je kolem tábora a ten pro mé chlapce zmizí, nedostanou se tam. Bariérou bude moc projít jen tvůj lid." Řekla jsem a podala ji do rukou kamení. Lilie se usmála a ztratila se v lese. ,,Tak chlapci nějak se mi to vymyká kontrole!" Řekla jsem, oči se mi rozzářili a z hrudi mi vyšlehl mohutný paprsek. Během několika minut se všichni chlapci vrátili do tábora. ,,Takže chlapci, mám pro vás další zábavu. Ostrov pokušení, loďka která vás tam odveze kotví u lebky, stačí nasednou a říct kam chcete. Ale každý musíte mít toto." Řekla jsem a v ruce držela kožené řemínky na krk se symbolem runy. ,,Díky nim budu vědět kde jste a v případě nouze vás najít." Chlapci si řemínky rozebrali a všichni se rozběhli k loďce. ,,Tak to by bylo, jsem unavená jako kotě, jdu si lehnout." Řekla jsem si a vzlétla zpět do své chaty v korunách. 

Kat se snaží ze všech sil kontrolovat moc runy, ale bere jí to hodně sil. Chlapci jí to moc neulehčují, ale snad dostanou rozum. Pan si je uměl srovnat, Kat čeká ještě dlouhá cesta.