Slabina Petera Pana

Nová naděje

Když jsem se konečně probrala a rozkoukala se. Ležela jsem v cele na slámě a kousek ode mě seděla krysa a okusovala kus plesnivého chleba. Otřásla mnou zima a já si protřela oči. Zvedla jsem se ze slámy a zbytky slámy ze sebe oprášila. Mávla jsem rukou a na zdi se objevil hořící nápis. -Jsi ubohý král!- Potom jsem mávla rukou a zmizela a modrém dýmu. Stála jsem zase před hradem a pomalu jsem mířila do lesa. ,,Pana můžu získat zpět, ale jak?" Ptala jsem se sama sebe, pořád a pořád dokola. ,,Je v podsvětí, a pokud se nemýlím tak, tam vládne Hádes. Bože fakt to nemůže být složitější." Řekla jsem a z ničeho nic mi spadla na špičku nosu kapka vody. Hned mi to v hlavě zacvaklo dohromady. ,,No jasně, živá voda!" Řekla jsem a odrazila se od země. Letěla jsem přímo do Neverlandu. Tam jsem měla všechno, co jsem potřebovala. Když jsem letěla nad mořem oči mi změnili barvu a v hlavě se mi ozval Panův hlas. ,,Kat, buď opatrná." Protočila jsem oči a mezi rty jsem procedila. ,,Spolehni se, jenom tě musím oživit dřív než mě ta runa zabije. To bude hračka." Přistála jsem na mostě a potichu vešla do chaty, abych neprobudila chlapce. Ze skříňky jsem vytáhla knihu a rychle nalistovala kapitolu o živé vodě. Položila jsem na stránku ruku a kolem ní se rozlilo bílé světlo a na řádcích se rozsvítil neviditelný inkoust. ,,Pokud nelze vytvořit živá voda běžným způsobem, je zapotřebí obětovat dva životy. Tímto způsobem vytvořená voda má sytě rudou barvu." Zavřela jsem knihu a vrátila ji do police. ,,Potřebuju dva životy, to není zrovna dobrý. Když tu vodu vytvořím teď, ta runa mě spálí okamžitě. Takže to uděláme těsně před tím než půjdeme do podsvětí. A přesně vím, které dva životy za to zaplatí!" Zlověstně jsem se pousmála a sedla si na postel, v hlavě se mi zase ozval Panův hlas. ,,Kat musíš se dobře přepravit, máme jenom jeden pokus." Zamračila jsem se a řekla. ,,Najednou máme? Když ti jde o život jsme to my? Nikdy ti nešlo o nic jiného než o sebe!" Hlas mi v hlavě povzdechl a potom utichl. 

Snesla jsem se dolů do tábora a šla přímo k Devinové chatě. Devin spokojeně oddechoval na posteli. Naklonila jsem se nad něj a opatrně s ním zatřásla. Devin zavrčel a pomalu otevřel oči. ,,Devine tiše, pojď se mnou." Řekla jsem a vytáhla ho za ruku ven z postele. Táhla jsem ho do temného zákoutí tábora a tam jsem se s ním zastavila. ,,Devine už vím jak, přivést Pana zpět. Musím ho přivést jinak zemřu." Vyhrkla jsem, ještě na ospalého Devina. Devin si protřel oči a z mého hlasu poznal, že váhám. ,,Kat neboj, jestli se Pan vrátí. Nám to vadit nebude, když je s tebou je mnohem snesitelnější. Buď na chvíli sobec a zachraň se." Když mi to Devin řekl spadl mi ze srdce obrovský kámen, měla jsem strach, co na to řekne. Usmála jsem se a objala ho. Po chvíli se Devin odtáhl a s úsměvem řekl. ,,Kat tak běž, najdi ho a přiveď domů." Ještě jednou jsem Devina rychle objala a pak se rozletěla pryč. Znova procestovat všechny světy a všechny říše. V Začarovaném lese jsem už nic najít nemohla. Moje knihy v jeskyni byly o léčení, zámek Zlé královny byl k ničemu a Rampelníkův palác ležel v ruinách. Zamířila jsem tak do říše, která byla nejblíž ke Camelotu. DunBroch, žila tam stará babka, která ovládala kouzla. Přistála jsem hluboko v lese a důkladně se rozhlížela kolem. Po chvilce jsem se vydala váhavými kroky ještě hlouběji do lesa. Viděla jsem na úzké cestě stopy koňských podkov. ,,No sama, tady fakt nejsem." Řekla jsem a podívala se na dřevěný terč připevněný vysoko na kmeni mohutné Jedle. ,,Robin? Ten je snad ve Strorybrook?" Zeptala jsem se tázavě sama sebe. Po chvilce jsem uslyšela zapraskání a prudce se otočila tím směrem. Zahleděla jsem se do křoví a najednou z něj vyletěl šíp. Zachytila jsem ho těsně, před svojí hrudí. Zadržela jsem dech a odhodila šíp na zem. ,,Tak se ukaž!" Zakřičela jsem do křoví. Z křoví vyšla mladá slečna s ohnivě rudými vlasy. ,,Kdo jsi a co pohledáváš v mé zemi?" Zeptala se dívka ostře, zvedla jsem obočí a klidně jí odpověděla. ,,Hledám tady čarodějku. A jsem Katrin Pan." Dívka si mě prohlédla a řekla. ,,Jsem Merida. Jak to že jsi chytila můj šíp?" Pousmála jsem se a natáhla nad šíp ruku. Šíp obalil rudý prach a vznesl ho do mé dlaně. ,,To je tajemství. Máš dobrou mušku." Pokynula jsem rukou a šíp se vrátil Meridě do toulce.

Merida se usmála a řekla. ,,O čarodějce, co hledáš vím, vezmu tě k ní." Zarazila jsem se a zeptala se. ,,Jen tak?" Merida pískla a odkudsi z lesa vyběhl mohutný kůň. ,,Tak naskoč!" Sykla Merida, sotva jsem dosedla kůň se rozcválal po pěšině. Zastavil se až na kraji mýtiny, seskočila jsem a Merida řekla. ,,Tady je, ale dej si pozor." Usmála jsem se a řekla. ,,Podej mi šíp." Merida vytáhla šíp a podala mi ho. Mávla jsem nad ním rukou a jeho špička začala rudě zářit. ,,Ten šíp ti vždycky ukáže správnou cestu." Řekla jsem a vrátila ho Meridě, chvíli si ho prohlížela a pak řekla. ,,Díky a hodně štěstí." Kývla jsem a Merida na koni odcválala do lesa. Šla jsem k chatě a čím víc jsem se blížila, tím víc jsem slyšela vrčení. Když jsem stála u dveří uviděla jsem ve tmě dvě zelené oči. Najednou z chaty na mě vyskočil velký vlk. Uhnula jsem a mávla rukou, na zem dopadlo malé nemotorné štěně. ,,Co jsi udělala s mým mazlíkem?!" Ozvala se z chaty chraplavým hlasem malá babka. ,,Neboj, vrátím ti ho zpět, ale až mi odpovíš na moje otázky." Babka se na mě podívala a zeptala se. ,,Co teda chceš vědět?" Založila jsem si ruce a řekla. ,,Musím do podsvětí a potřebuju cokoli, co by mi pomohlo se odtam vrátit." Babka mi pokynula rukou, vzala do náruče štěně a vešla do chaty. Vešla jsem za ní a zůstala stát u dveří. ,,V podsvětí jsou duše těch, co něco nedokončili. Vládne tam Hádes, je to ten nejlstivější bůh. Vím že navštívil zemi Oz, ale nic dalšího o něm nevím." Přistoupila jsem k ní a sykla. ,,Ale víš, potřebuju mluvit s mrtvými!" Babka pokrčila rameny, oči se mi rozzářili a natáhla jsem k babce ruku s propnutými prsty. Babka se začala svíjet v křeči. ,,Víš toho mnohem víc!" Sykla jsem a babka bolestně vykřikla. ,,Pivo Šoneit! Dám ti ho!" Oči mi přestali zářit a babka se zhluboka nadechla. 

Kat je rozhodnutá získat Pana zpět. Musí se dobře připravit, protože cesta do pekla nebude jednoduchá. Ale už víme, že s Katrin není radno si zahrávat.