Slabina Petera Pana

Otče?

Rozzářili se mi oči a vznesla jsem se do vzduchu. ,,Jsi král Artuš, ten který vytáhl Excalibur z kamene. Ale s ním jsi vytáhl i jedno velké tajemství." Artuš zůstal jako opařený a já se zeptala. ,,Je to tak vaše výsosti?" Artuš sáhl na jílec meče a sykl. ,,A jak o tom tajemství víš?" Pousmála jsem se a řekla. ,,Vím o všem. O tom, že tvému meči chybí špička, i vím kde ta zbývající část je." Artuš ke mě udělal rychlí krok a řekl. ,,Kde je řekni mi to!" Zvedla jsem obočí a zeptala se. ,,A proč bych to dělala?" Artuš se zamračil a zakřičel. ,,Jsem králem Camelotu!" Protočila jsem oči a poslala proti němu tlakovou vlnu. Pousmála jsem se  a naštvaně sykla. ,,A já jsem někdo, kdo tě mávnutím ruky zabije!" Zvedla jsem ruce k nebi, vyletěla z nich rudá záře a vytvořila, kolem mě a stromu, ochranou kopuli. ,,Tak konečně si můžeme v klidu popovídat." Řekla jsem a pomalu přišla ke kmeni. Váhavě jsem na kmen položila dlaň a oči se mi rozzářili ještě jasněji. Oslnilo mě jasné bílé světlo. Když jsem se konečně rozkoukala, stála jsem v jasně bílém prostoru. ,,Kde to sakra jsem?" Zeptala jsem se znepokojeně a pořád se rozhlížela. ,,Katrin? Jsi to opravdu ty?" Ozval se ten milý hlas z mých snů. ,,Kdo jsi? Teda já vím kdo jsi..." Začala jsem nervózně koktat. ,,Ano jsem to já. Tvůj otec. Merlin." Řekl mužský hlas a pár metrů ode mne se objevila postava v kápy. ,,Mám, mám tolik otázek. Trvalo mi dost dlouho, než jsem se k tobě dostala." Postava se ke mě pomalými kroky blížila, když byla u mě, sundala si kápy a světlo osvítilo tvář z mých snů. ,,Já vím, znám všechny tvé otázky. Ta cesta sem nemohla být jednoduchá, kdyby byla dostal by se sem Temný a to jsem nemohl dovolit." Muž stál přede mnou a upřeně se na mě díval svýma hnědýma očima. Na prázdno jsem polkla a na okamžik uviděla, jak se mu v očích lesknou slzy. Muž mě pevně objal a řekl. ,,Mám tě rád." Taky jsem ho objala a po chvíli se od něj odtáhla. 

,,Říkej mi prosím Merline." Řekl Merlin, usmála jsem se a řekla. ,,A co třeba otče?" Merlin vykulil oči a řekl. ,,Až ti řeknu, co chceš vědět, asi mi tak říkat nebudeš." Usmála jsem se a řekla. ,,Tak mi o tom řekni." Merlin se zhluboka nadechnul a najednou jsem stála v malé vesničce. ,,Tvoji matku jsem pozval tady, přišla si ke mě pro pomoc. Zůstala a po několika letech jsme čekali tebe. Matka chtěla žít věčně, jako já. Já jsem s tím chtěl skončit, kvůli ní. Břímě nesmrtelnosti mě drtilo. Jediná možnost byla přetavit Zlatý Grál v meč. Než se tak stalo Mimue se z něj napila a zabila toho muže, co jí zabil rodinu a zničil její vesnici. Tak se stala prvním Temným. Rozlomil jsem meč a  připoutal jsem ji ke špičce, vytvořil tu dýku. Mimue utekla, ten večer jsem měl vizi o tobě. Nemohl jsem tě u Mimue nechat, vyrostla by jsi v temnotě nebo vůbec. Donutil jsem ji urychlit si těhotenství a po tvém narození jsem požádal bohy, aby se tě ujali. Obdařili mě touto mocí a tebe si vzali pod ochranná křídla. To Zeus ti dal dar Živé a Mrtvé vody, jedině u nich jsi byla v bezpečí. Mimue jsem chtěl zabít, ale nemohl jsem, to ona mě zaklela do tohohle vězení." Během toho, co mi to otec vyprávěl jsem všechno sledovala, jako bych byla v tom místě v té chvíli. Utíkalo mi to před očima jako film. ,,Jako strom jsem komunikoval jen s Artušem, ale vizi o tobě jsem nikomu neřekl. Je to velmi nebezpečné." Zamračila jsem se a netrpělivě sykla. ,,Tak co to je?" Otec se znovu nadechl a pokračoval. ,,V té vizi jsi předurčena k obrovské moci, viděl jsem zelené oči a mocné pouto. Ve vizi se objevila i dýka Temného se jménem Rampelník." Obraz kolem mě zmizel a já se zeptala. ,,Tak proto jsi mě poslal za Rampelníkem?" Merlin jen sklesle přikývl, ale hned se zarazil. ,,Ale on je na živu a runu stále neseš ty?" Podívala jsem se na dlaně a řekla. ,,Protože Rampelník to nikdy nebyl. Tu moc jsem získala, když zemřel Peter Pan." Merlin se pousmál a řekl. ,,Tak to všechno vysvětluje, protože od toho, co jsi u Rampelníka se budoucnost Petra Pana určit nedá, stejně jako ta tvoje." Sedla jsem si a vzdychla. ,,Ale on je mrtvý." 

Merlin mě chytil za rameno a řekl. ,,Kat i když jsem tě nevychoval, vím že vždycky najdeš cestu." Usmála jsem se a řekla. ,,Otče, jsem ráda, že jsem tady. Možná jsem hloupá, ale vím, že na minulosti už nezáleží. Udělala ze mě tohle, chtěla bych se pomstít za tolik věcí." Merlin mi sevřel rameno a řekl. ,,Ne, nenávist a pomsta přivedla tvoji matku do temnoty. Jsi velmi odvážná, přijmout svoji minulost bývá těžké." Usmála jsem se a řekla. ,,Tohle mě naučil Peter Pan, dívat se jen dopředu a věřit. A Devin, Lilie a Felix mi řekli o tom jak je důležité následovat srdce." Otec se usmál a hrdě řekl. ,,Jsem na tebe pyšný, přes to všechno jsi zvládla, jdeš po správné cestě." Vyskočila jsem a pevně otce objala a řekla. ,,Jsem ráda, že jsem tě konečně našla." Otec mě pohladil ve vlasech a řekl. ,,Kat trhá mi to srdce, ale budeš muset jít. Ta runa tě spaluje čím dál tím víc." Zarazila jsem se, odtáhla se od něj a zeptala se. ,,Ale jak to mám udělat?" Merlin se ušklíbl a  řekl. ,,Kat, Pan má stále ještě naději. Má tebe, teď je v podsvětí, odkud ještě vede cesta zpět." Usmála jsem se, otřela si oči a řekla. ,,Neboj se, já se pro tebe vrátím. Získám tě zpět." Otec mě ale zarazil a řekl. ,,Já mám času dost, ty musíš teď zachránit sama sebe." Zarazila jsem se a Merlin dodal. ,,Mám tě rád." Zase mě oslnilo světlo a když jsem otevřela oči stála jsem u kmenu stromu, úplně vyčerpaná. Opřela jsem se o kmen a sesunula se k zemi. ,,Taky tě mám ráda otče." Řekla jsem z posledních sil a zavřela oči. Znovu jsem omdlela a znovu se probrala až v cele. ,,Takže Katrin Pan, teď jsi můj vězeň. Budeš pod zámkem do té doby, dokud nedám dohromady celý meč!" Syčel rozhořčeně Artuš od mříží. Jen jsem zamručela a znovu mi spadli oční víčka. 

Katrin konečně našla otce a odhalila pravdu o své minulosti. Katrin slíbila otci, že se pro něj vrátí. Podaří se jí splnit i tento slib?