Slabina Petera Pana

Podobný cíl

V modrém dýmu jsem se objevila na břehu vytáhla jsem láhev s pannou. Položila jsem ji na břeh a kouzlem pannu zvětšila na běžnou velikost. ,,Promiň, ale vám se věřit nedá." Řekla jsem a vešla do moře. Panna jen protočila oči, chytila jsem se jí a obě jsme zmizeli pod hladinou. Během chvíle jsme se vynořili v zátoce mořských panen. Vyšla jsem na pláž a panna za mnou zavolala. ,,Já jsem svoji část dohody dodržela! Teď jsi na ředě ty!" Otočila jsem se a prudkým pohybem bouchla pěstí do země. Od mé ruky se rozprostřela červená záře a já dodala. ,,Nyní jsme vyrovnány!" Panna kývla a zmizela pod vodou. Vytáhla jsem z kapsy Pandořinu skříňku a za mými zády se ozval Pan. ,,Tak co si pro mě synáček přichystal?" Otočila jsem se a řekla. ,,Osud, který je horší než smrt." Ukázala jsem Panovi skříňku a Pan ke mě natáhl ruku. Ale já jsem skříňku schovala do kapsy. ,,Víš že ji můžu získat, jenom myšlenkou." Řekl Pan pohrdavě, zvedla jsem obočí a řekla. ,,Já vím, ale taky vím, že máme podobný cíle. Tvýmu synovi něco dlužím." Pan se zlověstně usmál a zeptal se. ,,Takže do toho jdeme spolu?" Usmála jsem se a řekla. ,,Ty jdeš po Henrym, já po Rampovi!" Pan ke mě přistoupil a řekl. ,,Jak zní plán?" Usmála jsem se a řekla. ,,Počkám na vás u hodin, počítám s tím že Henry je připravený. V táboře být nemůžu není to dost bezpečný." Pan se usmál a váhavě se zeptal. ,,Vytvořím kolem skály ochranné kouzlo, dostaneš se dovnitř?" Protočila jsem oči a řekla. ,,Nezapomněl jsi na to pouto, dostanu se tam. Jediný co chci je tvůj syn v té skříňce!" Pan kývl a zmizel, osušila jsem se a vycházkovým tempem se vydala k Lebkové skále. 

Zastavila jsem se na břehu ostrova, kde byla přivázaná loďka. Sedla jsem si na břeh a z kapsy vytáhla skříňku. Pečlivě jsem si ji prohlížela a přemýšlela nad tím, co může být horší než smrt. ,,Asi jsem neprožila dost, protože nevím co by mohlo být horšího než smrt." Řekla jsem si a skříňku vrátila zpět do kapsy. Zadívala jsem se na hvězdné nebe a do myšlenek se mi vrátila, ta malá tůňka. Tůňka s ledovou vodou, na vrcholu vodopádu a odrazem nebe na průzračné hladině. Ani nevím proč, ale v očích se mi začali třpytit slzy. ,,Co se děje?" Ozval se za mnou milí Devinův hlas. ,,Ahoj Devi. Všechno je v pořádku, jenom jsem si vzpomněla na dobu, než jsem skončila tady." Devin si sednul vedle mě a zeptal se. ,,Nechceš mi o tom říct? Možná ti to pomůže." Podívala jsem se na Devina a zeptala se. ,,Tobě to pomohlo?" Devin se odlehčeně usmál, podíval se na mořskou hladinu a řekl. ,,Pomohlo, tehdy mě vždycky vyslechl Rufio." Podívala jsem se na Devina a zhluboka se nadechla. ,,Bylo mi šestnáct let. Šest let jsem strávila učením u Temného, zabil mi otce, sice ne mého. Ale staral se o mě 10 let. Postavila jsem se mu a podařilo se mi uniknout. Schovala jsem se v jeskyni pod vodopádem. Na vrcholu vodopádu byla malá tůňka, odrážela každou hvězdu na nebi. Byla jsem tam několik let, pomáhala jsem lidem, zachraňovala jsem životy, ale několik lidí si přišlo i pro smrtelné choroby. Bylo to divné. Při zatmění měsíce přišel Hook a unesl mě sem." Řekla jsem smutně a znovu se zhluboka nadechla. ,,Já jsem byl taky v Začarovaném lese, je to hodně dávno. Neměl jsem zrovna šťastné dětství, otec opilec a matka služebná. Zůstával jsem s otcem často doma sám. Bil mě i matku za všechno. Matku jednu noc ubil k smrti když zjistil, že jsem se vyléčil." Zamračila jsem se a řekla. ,,To jsi ty ten nemocný chlapec." Devin se na mě podíval a zeptal se. ,,Jak to myslíš?" Rozzářili se mi oči a nad dlaní se objevil obraz. Byl na něm ten chlapec s hnisavými boláky. ,,To ty jsi mi zachránila život." Vydechl Devin a zaraženě se díval na obraz nad mojí dlaní. 

Oba jsme to museli chvilku vstřebávat, podívala jsem se na Devina a poprosila ho, jestli by mi nedořekl co se stalo. ,,Otec matku zabil a kdybych neutekl, nejspíš by zabil i mě. Utekl jsem a potom mě našel Pan a odvedl mě sem." Chytila jsem Devina za ruku a řekla. ,,Moc mě to mrzí." Devin se pousmál a řekl. ,,Teď už je to lepší, ale děkuju." Zbytek noci jsme s Devinem prospali, ale přišlo ráno, mě se rozzářili oči a v hlavě se mi ozval Panův hlas. ,,Kat, kde je Devin? Potřebuju všechny chlapce v táboře!" Zatřásla jsem hlavou a probudila Devina. ,,Devi musíš jít. Pan vás chce v táboře." Řekla jsem rozespale, Devin vyskočil na nohy a rychlím krokem odcházel. ,,Počkej!" Zavolala jsem za ním a přiběhla k němu. Položila jsem mu dlaň na hruď, oči se mi rozzářili a kolem dlaně se objevilo jasné bílé světlo. ,,Co jsi mi to udělala?" Zeptal se Devin zmateně. ,,Teď už se o srdce bát nemusíš, ale i tak buď opatrný." Řekla jsem a odstoupila od něj, Devin se usmál a zmizel za skálou. Zamračila jsem se přistoupila k mělčině a mávla rukou. ,,Tak to dokončíme!" Řekla jsem chladně a udělala jsem rázný krok. Šla jsem po hladině přímo k Lebkové skále. Vyšla jsem k hodinám a znovu se mi před očima přehrála ta vzpomínka na Pana a na tu jeho povedenou lež. ,,No udělala jsem chybu, nechala jsem se zaslepit láskou." Povzdychla jsem si a přistoupila k hodinám. Sedla jsem si k nim a protože jsem byla vyčerpaná usnula jsem. Ve snu jsem se znovu vrátila na tu pochmurnou palubu Jolly Rogereru. Byla to ta noc kdy jsem poprvé slyšela Felixe. Vzpomněla jsem si na ten hřejivý pocit, když mi Felix pohladil tvář. Tenhle hřejivý pocit, ale hned vystřídala palčivá bolest zad. Ve snu jsem začala křičet a křičela jsem i v realitě. Můj křik se nesl ostrovem až k chlapcům. ,,Co to je?" Zeptal se zaskočeně Henry. ,,Kat?" Vydechl Devin, Felix i Pan a Devin se rozběhl pryč. ,,Zůstaň tady! Zjistím co se děje." Štěkl Pan a zmizel. Objevil se u mě. ,,Katrin!" Zakřičel na mě Pan a zatřásl se mnou. Probrala jsem se a zhluboka dýchala. ,,To nic!" Řekla jsem zaskočeně. Pan mě posadil a zeptal se. ,,Jsi v pořádku? Co se stalo?" Utřela jsem si nos a zklamaně řekla. ,,Ti démoni! Jsou zpět a ještě horší!" Pan se zarazil, ale hned odsekl. ,,Sama jsi démon, seber se!" Potom zase zmizel, jen jsem se smutně podívala na zem a znova se opřela o hodiny. 

Vztah Pana a Kat chladne a jediný koho to mrzí je Kat. Přes to všechno s Panem spolupracuje, aby dosáhla své pomsty. Proč je najednou Pan tak chladný?