Slabina Petera Pana

Zpátky doma

Uslyšela jsem dusavé kroky, pak se mnou někdo zatřásl a já otevřela oči. ,,Kat! Kat! Prober se no tak!" Křičel zoufale Pan a držel mě v náruči. ,,Co jsi jí udělal?" Štěkl Felix na Háda, Hádes se usmál a odpověděl. ,,Zajistila Panovi cestu na svět a tobě bezpečí, tak jsme podepsali smlouvu." Pan se zarazil a podíval se na Háda. ,,No jo, udělala pro vás ten jeden krůček k temnotě. A ta ji teď zabije, jak smutné." Sykla jsem bolestí, Hádes se naklonil aby se na mě mohl podívat. ,,Portál se otevře za hodinu, ale tolik času nemáš. Ale pořád je můžeš oba zachránit." Upřeně jsem se dívala na Háda a ten pokračoval. ,,Pro Pana živou vodu máš a Felix potřebuje jenom srdce." Když to Hádes dořekl zmizel. Snažila jsem se posadit, ale Pan mě vzal do náruče a držel mě ve vzduchu. ,,Kluci, musíte jít." Řekla jsem a už jsem natahovala ruku, abych si mohla vyrvat srdce. ,,Ne!" Vykřikl Felix a chytil mě za ruku. ,,Kat, to nejde. Musíte se vrátit vy dva, nemohl bych se dívat, jak jste odděleni." Usmála jsem se a řekla. ,,Neboj Felixi, já se pro tebe vrátím." Vytáhla jsem z kapsy lahvičku s rudou vodou a Pan se díval na Felixe. ,,My se pro tebe vrátíme!" Řekl Pan rozhodně, Felix mu podal ruku a řekl. ,,Já vím bráško." Pan a Felix si potřásli rukou a Felix se zeptal. ,,Jak se teda odsud dostanete?" Cukla jsem sebou a Pan mě opatrně postavil na nohy. ,,Stejně, jako jsem se já dostala sem. Petere vypij to!" Řekla jsem a podala Panovi lahvičku, Pan ji jedním lokem vypil. Zase měl ty krásně, jasně zelené oči. Mě se trochu ulevilo a natáhla jsem ruku k rudému nebi. Otevřela jsem portál a podívala jsem se na Felixe. ,,Uvidíme se Felixi." Řekla jsem, Felix kývl a já stáhla portál k zemi. 

Spadli jsme na zem v lebce, v Neverlandu. Písek se začal sypat, Pan ležel na zemi a pomalu se měnil v jeho dospělou verzi, jestli se promění úplně, zemře. Klekla jsem si vedle něj a sykla. ,,Neboj Petere." Vyrvala jsem si srdce a rozpůlila ho. Jednu polovinu jsem vrazila Panovi do hrudi a Pan se zhluboka nadechl. Hodiny zmizeli a zůstala po nich, jen hromada písku. Svět se mi zatočil a omdlela jsem. Druhá polovina mého srdce se mi vykutálela z dlaně. Pan se posadil a držel se za hrudník. Podíval se na mě a vykřikl. ,,Kat! Co jsi to udělala?" Podíval se kousek od mé dlaně a uviděl polovinu mého srdce, rychle ho sebral a vrátil mi ho do hrudníku. S očekáváním, mě sledoval, ale nic se nedělo. ,,Kat, prosím. Vrať se mi." Řekl Pan se slzami v očích a spojil naše rty. Otevřela jsem oči a Petera k sobě přivinula. Líbali jsme se, najednou jsme se vznesli do vzduchu a obklopilo nás rudé světlo. Černota z mích rukou zmizela a nad našimi hlavami se objevila runa. Pulzovala námi energie a moje tělo opouštěla část moci. Vracela se zpět Panovi. Když jsme dosedli na zem runa zmizela. Odtáhli jsme se od sebe a já si pečlivě prohlížela svoje ruce. Byli čisté i vypálený symbol na mé hrudi zmizel. Moje srdce zaplavila úleva, Pan ke mě přistoupil a chytil mě za ruce. ,,Kat, jsi lepší než cokoli, co mě kdy potkalo." Pan mávl nad moji rukou a na prstu se mi zase objevil hadí prsten. Protočila jsem oči a zeptala se. ,,Zase mě zabije, když ho sundám?" Zeptala jsem se, Pan se usmál a řekl. ,,Ne, je to jen prsten, který jsi mi poslala s mojí flétnou. Věděl jsem, že pro mě přijdeš. A teď je ten prsten důkaz, že nás už nic nerozdělí. Jen pokud budeš chtít." Usmála jsem se a řekla. ,,Věnovala jsem ti polovinu svého srdce, myslím že je to jasný." Pan mě k sobě přitáhl a dal mi další pusu. 

Odtáhla jsem se od něj a řekla. ,,Taky ti musím něco ukázat." Pan tázavě zvedl obočí a já dodala. ,,Mysli ne něco hezkýho." Pan zavřel oči, usmál se a nejednou se vznesl ze země. Chytila jsem ho za ruku a vylétla s ním okem lebky pryč. Pan otevřel oči a vyjekl. ,,Jejda! Už jsem zapomněl, jaký to je." Letěli jsme ke stromu myšlenek a přistáli v nejvyšších korunách. ,,Skřítčí prach? Je zpět?" Řekl Pan překvapeně a sáhl do květu. ,,Jo je, ale ty ho nepotřebuješ. Umíš létat bez něj, je pro chlapce." Řekla jsem a Pan se na mě zaraženě podíval. ,,Chlapci? Oni tady zůstali?" Usmála jsem se a řekla. ,,Ne všichni, ale pár jich tu zůstalo. Od doby co jsi tu nebyl se toho změnilo dost. Poleť! Řekla jsem a skočila z větve. Pan se za mnou díval, ale vybrala jsem to a letěla směrem k táboru. Pan se rozletěl za mnou, letěli jsme nad ostrovem a já vysvětlovala Panovi, co se změnilo. Že tady mají kluci hry, bitvu s piráty, hledání pokladu. Že je to jen falešný Hook, že tady je cesta na ostrov pokušení. Vyprávěla jsem mu o ochraně indiánského tábora a o mém sblížení s Devinem a Tygří Lilií. Přelétali jsme nad táborem a já pískla, zastavili jsme se a dívali se do tábora, jak chlapci, zvedají pohled k nebi. ,,To je Kat a Pan!" Vykřikli všichni a otevřeli svoje lahvičky se skřítčím prachem. Vznesli se do vzduchu a přidali se k nám, létali jsme nad ostrovem snad až do setmění. Když zapadlo slunce, konečně jsme přistáli v táboře. Pan se díval kolem a užasle si prohlížel každou z chat. ,,Petere, ty bydlíš tam nahoře." Řekla jsem a ukázala ke koruně stromů, kde se rozkládal můj palác. Pan zaklonil hlavu a do široka otevřel pusu. ,,Je to ještě lepší, než jsem čekal." Vydechl, usmála jsem se a řekla. ,,To teprve bude." Mávla jsem rukou a na dlani jsem měla Panovu kouzelnou flétnu. ,,Zahrajem si?" Zeptala jsem se a podala flétnu Panovi, Pan ji popadl a podíval se na mě. Kývla jsem a Pan začal hrát, táborem se rozlehlo pár tónů a já se přidala. Začala jsem zpívat a na nebi se zase po několika chmurných nocích rozzářila jasná záře. Pan byl pořád v obleku a to se do Neverlandu nehodilo, i když mu to slušelo. Luskla jsem prsty a Pan měl na sobě zelenou košili, hnědé kalhoty a velkou přezku na opasku. Byl to zase ten Peter Pan, do kterého jsem se před lety zamilovala. 

Katrin se podařilo uniknout z podsvětí a je zpět v Neverlandu s Peterem. Konečně se nemusí za ničím hnát, ale bude to tak růžové?