Slabina Petera Pana

Camelot

Sedla jsem si na postel a otevřela první knihu. Knihu a králi Artušovi z Camelotu. Merlin byl kouzelník a věštec, před mnoha lety měl vizi o králi, co vytáhne meč z kamene. Stane se králem a sjednotí království. V další knize se psalo, že Merlin získal svoji moc poté co se napil ze zlatého grálu. Svojí mocí léčil nemocné a nikdy za to nic nechtěl. Zlatý grál byl později přetaven v meč. Excalibur. V další knize se psalo něco podobného, ale to nejzajímavější na mě čekalo v mé knize. Hned jak jsem na ni položila ruku. Kniha se sama otevřela a stránky se rozsvítili. Nad nimi se objevila ta tvář, co mě sledovala ve snech. ,,Ahoj dceruško, věděl jsem že na to přijdeš. Jsem na tebe pyšný. Dlouho tě pozoruji a jen obdivuji, jak svoji moc a sílu dokážeš kontrolovat. I když jsem s tebou celá ta staletí nebyl, přesto cítím jak ty jsi byla se mnou. Nemůžu ti říct to, co chceš nejspíš slyšet. Riskoval bych odhalení příliš důležitých tajemství. Katrin je nutné, abys pochopila všechny moje předešlé věštby a vidění. Dokud je nepochopíš, nemůžu ti říct proroctví o tobě." Tvář zmizela a kniha se zaklapla. ,,Koukám, že ty tajnosti asi máme v rodině. Každopádně je dobře, že mám i ty věštby." Řekla jsem a otevřela malou knihu. Hned první věštba byla o Artušovi. Byla tu i vize o temné kletbě, co vytvořila Regina. I o Emmě, jako o zachránkyni a o Henrym. V knize bylo všechno, Zelena, Ledová královna i Peter Pan. Ale o něm toho bylo v knize jen velmi málo, jakoby jeho věštba nebyla dopsaná. Nebo byla dopsaná, ale její konec se změnil a byl nejasný. Věštby byli napsané, ale nebyli úplné chyběli detaily, ale tak věštby fungují. Funguje tak i nahlížení do budoucnosti, je vidět několik střípků, které potom složí obraz, ale nikdy neuvidíte obraz celý. Dokud se to nestane skutečností. Zhasnutí světla, spojení temnoty, návrat z pekla. Mnoho slov, ale nikdy žádné vysvětlení. Seděla jsem nad malou knížkou a četla ji stále dokola. Spojovala jsem si jednotlivé věštby s událostmi, aby vše dávalo smysl. Hlava se mi vařila a já si pomalu začínala zoufat. Snažila jsem se to tak moc pochopit, že jsem zapomněla na všechno okolo. ,,Proč to jen nemůžu pochopit!" Vykřikla jsem a hodila knížkou, ve vzteku o zeď. 

,,Kat?" Ozval se z tábora Devinův hlas. Vyšla jsem na most a podívala se dolů, pod stromem stál Devin a Lukas. Slétla jsem dolů a zeptala se. ,,Copak se děje?" Devin s Lukasem na sebe provinile koukli, ale mlčeli. ,,Tenhle pohled znám tak, co se stalo?" Řekla jsem otráveně. ,,Zničili jsme klece, co tady měl Pan." Řekl Lukas zbrkle. Oči mi problikli a pousmála jsem se. ,,Panovi klece? Nejde spíš o ten člun?" Zeptala jsem se a nadzvedla obočí. ,,Jak to víš?" Vyprsknul Devin. Podívala jsem se na něj a řekla. ,,Umím číst myšlenky. Člun je tam, kde jste ho nechali." Lukas se usmál a zeptal se. ,,A nemohla bys?" Zamračila jsem se a řekla. ,,Ne nemohla, to je váš trest. Pro ten člun nemůžete doletět skřítčí prach tak daleko neúčinkuje. Je způsob, jak ho získat zpět na to, ale musíte přijít sami." Vznesla jsem se do vzduchu, oči se mi rozzářili a před každým z chlapců a objevil zmrzlinový pohár. Kluci se do nich hned pustili a na člun úplně zapomněli. Šla jsem se projít po ostrově a podívat se na zátoku. ,,Musím to pochopit, proč to nejde. Musí to mít logiku." Ztěžovala jsem si a kopala naštvaně do jedné šišky. ,,Logika byla vždycky Panova parketa." Ozvala se za mnou Tygří Lilie. Prudce jsem se otočila a vyjekla. ,,Promiň nechtěla jsem tě vyděsit, jenom jsem se chtěla zeptat jestli nepotřebuješ pomoct?" Zhluboka jsem se nadechla a řekla. ,,Už nevím, teď ocením každou pomoc." Lilie ke mě přišla blíž a zeptala se. ,,A co už jsi zjistila?" Rozešla jsem se, Lilie mě následovala a já jí řekla vše, co se mi podařilo zjistit. ,,Takže otce nemůžu hledat, dokud nepochopím jeho věštby. Ale já chápu jak fungují. Vím že ta věštba o mě je důležitá a taky asi dost tajná. Není v knize. Otec mi ji musí říct sám, ale dokud to nerozluštím, nemůžu za ním. Už vím kde je, ale i tak se za ním nemůžu vydat." Dokončila jsem svůj dlouhý monolog. ,,No víme, že máš ohromnou moc co tě zabijí. Že se ti to stalo po Panově smrti, jeho moc se přisála k tobě kvůli poutu." Lilie se zamyslela a pak řekla. ,,Něco mě napadlo, co když to není náhoda. Co když to je osud, že ty a Pan máte pouto. Vzájemně se doplňujete, jako ta runa." Vykulila jsem oči a překvapením přestala dýchat. ,,Proto se Drak tak divil, že jsi nositelem jen ty. Ta runa je jen symbol. Ty a Pan jste ta runa." Pokračovala Lilie, opřela jsem se o strom a řekla. ,,Dobře, ale jak mi to pomůže v pochopení těch vizí?" Lilie mě chytila za rameno a řekla. ,,To je právě to, Panovi chybí srdce, to které máš ty. Nesmíš na to jít hlavou, musíš udělat to co cítíš srdcem." Usmála jsem se a řekla. ,,Děkuju Lili." Objala jsem Lilii a běžela zpět do tábora. 

Vběhla jsem mezi chlapce a řekla. ,,Chlapci, teď tu zase nebudu, ale věřím vám, že tentokrát už se nic nestane." Chlapci kývli a já vylétla ke stromu myšlenek. Do lahvičky jsem nabrala trochu skřítčího prachu, odrazila jsem se od větve a rychle letěla ke dvou hvězdám. Se svítáním jsem letěla nad Začarovaným lesem, to byla křižovatka všech zemí. Do Camelotu to byla chvilka, přistála jsem před bránou mohutného hradu a chtěla projít dovnitř. Stráže mě zastavili a nechtěli pustit dál. ,,Kde je Merlin?" Zeptala jsem se. Jeden ze stráží mi řekl. ,,Náš král tak říká stromu na jednom nádvoří." Usmála jsem se a sykla. ,,Díky!" Odrazila jsem se a letěla k nádvoří. Přistála jsem u mohutného stromu, byla z něj cítit temná magie. Stála jsem před stromem a chtěla na něj položit dlaň, ale zastavil mě mužský hlas. ,,Kdo jsi?" Otočila jsem hlavou a ke mě mířil rytíř ve zbroji a s ním několik panošů. ,,Katrin Pan, jméno mé." Řekla jsem a udělala drobné pukrle. ,,Co pohledáváš na Camelotu?" Pokračoval rytíř, protočila jsem oči a řekla. ,,Asi mi to nebudete věřit, ale hledám svého otce - Merlina." Rytíř se zarazil a řekl. ,,Merlin žádnou dceru nemá." Mávla jsem rukou a muži za rytířem v lesklé zbroji ztuhly. 

Kat konečně pochopila věštbu svého otce a konečně se s ním může setkat. Pokusí se jí v tom zabránit jeden rytíř, ale s Katrin není radno měřit síly.