Slabina Petera Pana

Nový překvapení

S Panem jsme po boji s Černou vílou, vymýtili největší zlo. Ve všech pohádkových světech zavládl mír a rovnováha. Jediný svět, který bylo potřeba chránit byl svět lidí, svět bez kouzel. Ovlivňovat osudy lidí, jen drobným taháním za nitky bylo zábavné. Vždy jsme se vrátili do Neverlandu, Pan se přidal k chlapcům při hledání pokladu či bitvě s Hookem. Já jsem chodila na pláž a tancovala s vodou. Vykouzlila jsem kolem sebe motýlky, co světélkovali. V kombinaci se září na obloze, co hrála, to byla doslova božská kombinace. Přistála jsem na pláži a najednou mě něco bodnulo do zad. Otočila jsem se a na kraji lesa stála Wendy s lukem. ,,Katrin, konečně po tak dlouhé době jsem tě dostala! Zavinila jsi smrt mých bratrů a vyměnila jsi jejich nevinné životy za Panův bezcenný!" Syčela Wendy když se pomalými kroky blížila ke mě. Padla jsem na kolena a z očí mi tekli černé slzy. ,,Konečně jsem se pomstila. Tvoje smrt je nejlepší pomsta a i kdyby mě Pan zabil. Bude mi to jedno!" Řekla Wendy a chytila mě za bradu. Podívala se mi do očí a sykla. ,,Pozdravuj v pekle!" Potom mě shodila na zem. Otočila se a hrdým krokem mířila zpět k lesu. ,,Udělala jsi chybu drahá." Sykl Pan který se objevil, opřený o strom na kraji lesa. ,,Chceš mě zabít? Tak dělej!" Křikla Wendy, Pan se usmál a pohled mu uhnul na mě. ,,Koukni." Sykl, Wendy se pomalu otočila a dech se ji zastavil. Otevřela jsem oči, které mi rudě zářili a vznesla jsem se do vzduchu. Kolem mě se rozplynuly rudé proudy energie popadly Wendy a spoutali ji. Wendy klečela na pláži, Pan stál za ní a já se pomalu blížila. ,,Zlato, někdo ti to zapomněl říct. My jsme nesmrtelní! Dovol mi tě provést tvým životem, co jsi mohla žít kdyby jsi Pana nezradila." Položila jsem ji ruku na čelo a na hrudník a před očima jsem ji přehrála celý život, který mohla žít." Když jsem se od ní odtáhla z očí jí tekly slzy. ,,To není pravda, je to kouzlo! Vymyslela jsi si ho!" Křičela na mě zoufale Wendy. ,,Ne nevymyslela. Máme moc nad časem a všemi realitami, jedna z nich je i tvůj život s bratry. Sama jsi se o něj připravila." Řekl Pan a přišel vedle mě. Mávl rukou a kolem jejího kotníku se objevil zlatý kroužek. ,,Sbohem Wendy." Řekl Pan a lusknul prsty. Na pláži místo Wendy seděla bílá holubice. Propustila jsem ji ze sevření a holubice vyletěla k nebi.

,,Kam myslíš, že poletí?" Zeptala jsem se, Pan se usmál a řekl. ,,Co nejdál, ale ten kroužek je spojen s prokletím. Za každého západu slunce se jí vrátí lidská podoba a při východu se promění zpět na holubici. Zároveň ji zabrání se vrátit do světa bez kouzel." Pan se spokojeně usmíval a díval se k obzoru. Luskla jsem prsty a na pláži se rozhořel oheň. ,,Chceš si zopakovat jeden z těch hezčích večerů tady?" Zeptal se Pan a zpoza zad vytáhl bílou růži. ,,Jsi skvělej, víš o tom?" Řekla jsem a tváře se mi zbarvili do růžova. Sedli jsme si k ohni, Pan mě přitáhl k sobě a dal mi pusu. Položila jsem mu hlavu na rameno a spokojeně oddechla. Jen jsem se nechala vést a pomalu mi klesali víčka. Ráno jsem otevřela oči a první, co jsem viděla byla Peterova tvář s lehkým úsměvem. Znovu jsem zavřela oči a ucítila, jak mě Peter přivinul k sobě. Usmála jsem se a na chvilinku ještě usnula. Probudil mě Peter a řekl. ,,Kat vzbuď se, někde se něco děje." Posadila jsem se a protřela si oči. ,,Co se děje?" Zeptala jsem se rozespale. Před námi na pláži v písku ležel černý lesklí kámen. Nadechla jsem se a nad kamenem se objevil obraz, Rampelníkova zámku a Ramp sám. ,,Já myslel, že jsi jeho zámek zničila a on je v Storybrook." Dívala jsem se zmateně do obrazu a řekla. ,,Vždyť ano. Ale už se nedivím ničemu." Pan se dotknul obrazu a obraz se rozvlnil. ,,Je to říše přání, vytvořilo ji Emmino přání. Všichni tam mají svoje druhé já. Proto je tam Ramp." Postavila jsem se na nohy a řekla. ,,No tak se jdeme podívat, co tam tvůj povedený synek tvoří." Pan se položil zpět do písku a řekl. ,,Nebude to nic hezkýho, ale trochu vzrušení s rovnocenným soupeřem nám neuškodí." Protočila jsem oči a pomalým krokem vyrazila k lesu. ,,Kat počkej, nechceš se ještě umýt pod vodopádem mám písek úplně všude."

Zaraženě jsem se otočila a zeptala se. ,,Od kdy se Peter Pan chce koupat? Vždycky tě musím do vody házet a teď chceš sám?" Pan protočil oči a řekl. ,,To víš, chci na syna udělat dojem." Usmála jsem se a řekla. ,,Ta říše vznikla, až po tom, co jsem Rampovi upravila paměť. Ani tenhle Ramp neví, že jsi jeho otec." Pan se usmál a řekl. ,,No to nevadí, kdyby to věděl udělal by chybu, ale i tak se toho dá využít." Řekl to tak škodolibě, že se mi to až protivilo. Natáhla jsem proti němu ruku a kouzlem ho zchodila na zem. ,,Zapomeň že mu něco řekneš, víš jaký je se vrtat v jeho hlavě? Tenhle Ramp tak bude mít větší bordel!" Sykla jsem a rázným krokem vyšla pryč. Pan se s námahou posadil a chytil se za hrudník. Usmál se a najednou stál přede mnou. Popadl mě a zaklonil. ,,Dobře, ale slib mi. Že to zvládneme rychle. Vrátíme se sem a užijeme si další společný západ slunce." Usmála jsem se a kývla, Pan spojil naše rty a oba nás vynesl do vzduchu. ,,Petere, tím že to budeš oddalovat, to nevyřešíš. Stejně tam musíme." Řekla jsem, Pan protočil oči a přemístil nás do naší chaty. Kouzlem jsem nás očistila od písku a převlékla nás do čistého oblečení. ,,Tak fajn, letíme. Ať už jsme zpátky." Zaskučel Pan a vyskočil oknem. Vyskočila jsem za ním a oba jsme letěli k obzoru. Byli jsme nad mořem, vytvořili jsme před námi portál a tím nás přenesli do říše přání a mířili přímo k Rampovu zámku. Na věži bylo otevřené okno a tím jsme vklouzli dovnitř. Šli jsme chodbou. Byla tichá, studená a zdála se nekonečná. Na stěnách vyseli obrazy, roztrhané nebo propálené. ,,Co je to za šílence?" Zašeptal Pan a chytil mě za ruku. Tichým krokem jsme se pokračovali dál. Ale já se nemohla zbavit pocitu, že nás někdo sleduje.

Blížíme se do finále do konce nám zbývá už jen pár kapitol. A aby jste pochopili kontext přesouváme se do posledních dvou dílu sedmé série OUAT.