Esme
Lenka vyskočila od stolu. ,,Leni co se děje?" Zeptala jsem se. Můj vyděšený hlas zřejmě přivolal Carlisle, který ke mně během vteřiny přiběhl a pevně mě k sobě přitiskl. Pak se podíval na Lenku. ,,Co se stalo Leni?" Zeptal se a pevně mě k sobě tiskl. ,,Včera přivezli mé rodiče, měla jsem je převzít." ,,Tak jo klid. Jak znám náš systém, jeli z letiště rovnou do márnice. A ta nejbližší je kousek odsud." Řekl Carlisle a všichni jsme se vydali do garáží.
Lenka
Dojeli jsme do márnice a díky Carlisleovi jsme se dostali dovnitř i v sobotu. Přišli jsme k boxům ve kterých leželi těla mých rodičů. Když jsem spatřila jejich bledé tváře něco se ve mně pohnulo. Slzy se mi vydraly na povrch. Esme si mě k sobě přitiskla a snažila se mě uklidnit.
Carlisle
Odešel jsem zařídit převoz Lenčiných rodičů do kostela poblíž našeho domu hned v úterý. Pak jsem se vrátil zpátky k Lence a Esme. Esme se zrovna snažila Lenku trochu uklidnit. Já jsem se rozhodl zavřít boxy. Ale než jsem je zavřel, všiml jsem si, že mají oba na krku otisk zubů. No před Lenkou jsem to nechtěl řešit. Rychle jsem zabouchl oba boxy. Esme jsem si přivinul k sobě z jedné strany a Lenku z té druhé. Když jsme dojeli domů, tak Lenka odešla nahoru a já jsem odvedl Esme na pohovku v obývacím pokoji. ,,Esme všimla jsi si těch kousnutí na jejich krcích?" ,,Ano Carlisle všimla. Myslíš, že za to mohou." ,,Volturiovi." Dokončil jsem za ni větu. Oba nás to napadlo z jednoho prostého důvodu. Al sledovala všechna rozhodnutí Ara, a ten byl právě nedávno v Turecku, aby vyhladil z povrchu zemského jeden upíří klan. A není žádným tajemstvím, že si po práci uloví pár lidiček.
Lenka
Včerejšek byl dost náročný. Al s Esme se ujaly zařizování pohřbu a já jsem se rozhodla jít trochu trénovat. Vyšla jsem na zahradu. Stoupla jsem si doprostřed zahrady. Ruce jsem měla podél těla a všechnu sílu jsem soustředila do jednoho místa ve své hrudi. Pak jsem své ruce přesunula před sebe. Stále jsem soustředila všechnu svou sílu do toho a pak jsem mrštila rukama a z mé hrudi jsem tímto pohybem dostala obrovskou ohnivou kouli. Letěla přímo k nebi. Pak jsem zvedla ruce a vyslala jsem za tou koulí čtyři ohnivé paprsky, které ji zničili. Uslyšela jsem za sebou potlesk a tak jsem se ohlédla, stál tam Emmett. ,,Esme tě volá na snídani." ,,Už letím." Křikla jsem směrem k domu.
