Esme
Z Volturiů zbyl jenom prach. Jenže Carlisle mi stále ležel v náruči, jako bez života. Vzlyky otřásaly mým tělem. Po chvíli jsem ucítila něčí paže na svých ramenou a jako z dálky jsem uslyšela Alicin hlas. ,,Esme." ,,Nech mě být Alice." Vyjela jsem po ní. Popadla jsem Carlisleovo tělo do náruče a utíkala jsem do lesa. Chvíli jsem slyšela kroky za sebou, ale pak ustaly. Utíkala jsem a bylo mi jedno kam. Hlavně pryč, daleko. Tam kde budu jen já a Carlisleovo tělo. Chtěla jsem být sama.
Alice
,,Nech mě být Alice." Štěkla na mě a rychle vyskočila na nohy. Vzala Carlisleovo tělo a běžela do lesa. Emmett a Jasper se vydali za ní, ale Edward je zachviličku doběhl a přinutil je se vrátit. Oba jsme věděli, že Esme teď potřebuje být sama. Lenka i Patrik byli po těch náročných útocích unavení. Ještě než oba zalezli do postele, tak Patrik doplnil vodu do jezera. Pak jsme já a Jasper ještě nějak opatrně vysvětlili Katce a Lukášovi, co se tady stalo. A také jsme je varovali, že o tom co se tady stalo nesmí nikomu říct. Naštěstí vše celkem rychle pochopili a pak odjeli domů.
Esme
Doběhla jsem na malou mýtinku. Svítilo na ní sluníčko a celá byla poseta nádhernými květy. Carlisleovo tělo jsem položila doprostřed louky a dívala jsem se na něho. Vypadal jako by spal. Na slunci se třpytil jako drahokam. Vzlyky mnou začaly znovu otřásat. Hladila jsem ho po vlasech a dávala mu jemné polibky na čelo. Tak jsem se s ním loučila. ,,Tohle je krásné místo." Pomyslela jsem si. ,,Tady se ti bude líbit Carlisle." Šeptala jsem mu do ouška. ,,Esme." Uslyšela jsem Carlisleův hlas. ,,Carlisle." ,,Esme." Zašeptal. Jeho hlas byl sotva slyšitelný. Rychle jsem se rozhlédla. Všimla jsem si jedné laně, která se potulovala okolo. Rychle jsem se zvedla a ulovila ji. Zlomila jsem jí vas. To aby se moc netrápila. Pak jsem se znovu posadila ke Carlisleovi. Laň jsem mu přiložila k ústům. Během vteřinky se přisál lani ke krku a pil, až v ní nezbyla ani kapka krve. Sledovala jsem ho s obavami v očích.
Carlisle
Tma. Všude byla jen tma. Nic jsem neviděl, ale najednou jako blesk, mnou projel Esmin hlas. ,,Tady se ti bude líbit Carlisle." Její hlas byl jinak zbarvený. Ale já ho znal, takhle zněl, vždycky když plakala. Chtěl jsem jí říct, že je všechno v pořádku, ale zmohl jsem se jen na prosté oslovení. ,,Esme." Zašeptal jsem. Můj hlas byl slabý. ,,Carlisle." Slyšel jsem ji opět vyslovit mé jméno. ,,Esme." Na nic víc jsem se nezmohl. Pak jsem ucítil jak se zvedl vítr. Než jsem se nadál, ucítil jsem krev u mých úst. ,,Napij se Carlisle prosím." O tohle mě nemusela prosit. Lačně jsem se přisál. Pil jsem a pil a každým douškem krve jsem se cítil silnější. Až nakonec v té lani, jak jsem usoudil podle pachu krvu nezbyla ani kapička krve. ,,Carlisle." Uslyšel jsem zase Esmin hlas. Cítil jsem jak mi laň odstranila z trupu a jak mě hladí ve vlasech. Usmál jsem se a než se stačila vzpamatovat, vymrštil jsem se ohromnou ryhlostí. V mžiku jsem ji položil do těch nádherných květin a opatrně jsem její tělo uvěznil pod svým. ,,Vypadáš jako diamant." Zašeptal jsem jí do ouška a pak jsem jí začal jemně líbat.
