Patrik
Seběhl jsem dolů do obývacího pokoje. Chtěl jsem pokračovat do kuchyně, ale Esme mě zastavila. ,,Kam tak spěcháš?" ,,Lenka se probudila, chci jí donést něco k jídlu a pití." ,,Já to připravím, buď s ní." Usmála se na mě a než jsem stačil mrknout, byla v kuchyni. Otočil jsem se tedy na podpatku a vrátil jsem se do našeho pokoje. Lenka byla naštěstí ještě vzhůru. ,,Esme ti za chvíli přinese něco k jídlu a pití." Usmál jsem se na ní. Pokusila se mi úsměv opětovat, ale byla ještě příliš slabá.
Lehl jsem si k ní a opět jsem si ji přitáhl do objetí. Pokusila se ke mně přitulit, ale neměla dost sil. Přitáhl jsem si ji tedy blíž k sobě. Esme příprava jídla trvala dost dlouho a Lenka nevydržela být tak dlouho vzhůru, takže zase usnula. Esme přišla asi za půl hodiny s horkou polévkou a sklenicí vody. ,,Už zase usnula?" Zeptala se trochu zklamaně. ,,Ano, je ještě příliš vyčerpaná. Ale vzbudíme ji. Rychleji načerpá síly, když bude mít z čeho." Usmál jsem se na ni a lehce jsem začal Lenku líbat na čelo a tváři. Pomalu se probouzela. Jako by ji spáry klidného spánku nechtěly pustit ze své moci. ,,Promiň lásko, že tě budíme, ale musíš něco sníst a taky se trochu napít." Jen lehce kývla hlavou. Neměla dost sil, aby se posadila, takže jsem ji pomohl. Držel jsem jí v sedu, zatímco Esme jí dala trochu napít a pár lžic kuřecího vývaru. Pak jsme ji zase nechali spát.
Po dvou dnech
Patrik
Během dalších dvou dnů se Lenky zdravotní stav stále zlepšoval. Po dvou dnech už byla schopná se sama posadit a taky vydržela alespoň šest hodin být vzhůru. Zrovna jsem jí do pokoje přinesl snídani. ,,Hm takový servis, ten si nechám líbit." ,,Moc si nezvykej." Oba jsme se těm slovům zasmáli. Podal jsem jí tác s míchanými vajíčky a sklenicí džusu. ,,Kdo vařil dnes?" Zeptala se mě se zájmem. ,,Dneska Esme." ,,Hm." Byla jediná odpověď a pustila se do snídaně. Chvíli jsem ji sledoval. Pak se, ale ozvalo zaklepání na dveře. ,,Dále." Vyzval jsem klepajícího. ,,Ahoj." Řekla Monča, jen co strčila hlavu do dveří pokoje. ,,Ahoj Moni." Pozdravili jsme ji s Lenkou jednohlasně. ,,Stalo se něco?" ,,Ani ne, ale mohla bych s tebou o něčem mluvit." Stále se snažila udržet si na tváři úsměv. ,,Jistě." Lehce jsem Lenku políbil a vydal jsem se s Mončou za dveře ložnice. ,,Tak co se děje?" ,,Al měla vizi. Znáš někoho jménem Michael?" Strnul jsem. ,,Ano, proč?" ,,Al ho viděla ještě s jedním mužem. Toho naše milá návštěva identifikovala jako Rumburaka." ,,Ty myslíš tu naši milou návštěvu, která se nastěhovala do nejbližšího hotelu, aby nemusela být s námi v tomto domě." ,,Nebuď tak kousavý." Trochu mě napomenula. ,,Dobře a co ti dva dělali?" ,,Měli namířeno sem." ,,A sakra." To bylo jediné, co jsem v té chvíli ze sebe dokázal vyplodit.
