Edward
V Aliciných myšlenkách byl celkem zmatek. Ale podařilo se mi zjistit, že tu obrovskou ohnivou kouli, ve které byl uvězněn náš dům měla na svědomí Lenka. Aspoň, že to nebyl nikdo z Volturiů. Dlouho jsme přemýšleli, jak se dostat dovnitř. Až asi po půl hodině jsme si vzpomněli na Patrika. Ten by nám mohl pomoci. Jazz a Carlisle běželi pro něj a já s Rose, Bellou a Emmettem, jsme se zatím schovali.
Carlisle
Vydali jsme se s Jazzem pro Patrika. Běželi jsme asi pět minut, než jsme doběhli na hlavní silnici. Chtěli jsme pokračovat, ale před námi zastavilo auto a z něho vylezl Patrik. ,,Ahoj Patriku, zrovna jsme pro tebe šli.
Patrik
Carlisle mi vysvětlil situaci. Já jsem vlastně něco takového tušil. Živly jsou mezi sebou jaksi propojeni. Ale vlastně nejsou. Ono je to složité. Prostě, aby mezi živli vzniklo pouto, musí se nejdříve setkat a podstoupit rituál spojení. Spojení mezi námi je o to silnější, že se milujeme. Cítil jsem, že se cítí vyčerpaná. Ano naše pouto bylo tak silné, že jsme mohli cítit své pocity. Vyrazili jsme tedy k jejich domku. Carlisle si mě vzal na záda. Připadal jsem si dost blbě, ale věděl jsem, že tam takhle dorazíme dříve. U domu jsme byli za pět sedm minut. Když se mě Carlisle snažil sundat, tak jsem místo na nohy dopadl na zadek. Mezitím se k nám připojili Edward, Bella, Rose a Emmett. Rychle jsem vstal a vytvořil okolo nás ohromnou vodní kouli. V ní jsme se dostali skrz ohnivou kopuli, kterou vytvořila Lenka.
Carlisle
V ohromné vodní kouli jsme se dostali skrz ohnivou kopuli a zadními dveřmi jsme se dostali do domu. Vyběhl jsem nahoru, ještě se srnou, kterou jsem pro Esme ulovil. Esme seděla na posteli a stejně tak i Alice. Lenka seděla u postele na zemi a držela hlavu v dlaních. Přiběhl jsem k Esme. ,,Esme jsi v pořádku?" ,,Jistě nic mi není." Usmál jsem se na ní a podal jí tu srnu. Rychle ji vypila.
Patrik
,,Leni, dobrý." Ptal jsem se a trochu s ní třásl. Podívala se na mě unaveně. ,,Patriku já ji už dlouho neudržím." Zašeptala. ,,Jak dlouho už ji udržuješ?" Místo Lenky mi odpověděla Alice. ,,Už skoro pět hodin." ,,Leni ty jsi blázen." Věděl jsem, že Volturiovi musíme nějak zadržet. Vytvořil jsem tedy svou mocí kopie postav. Lenky, Esme, Alice, Carlisle a Jazze. Všichni na mě koukali jako na zjevení. Pak jsem se opět sehnul k Lence. ,,Jak dlouho to ještě zvládneš udržet?" ,,Maximálně hodinu." ,,To je dostatek času. Zabalte si všichni nějaké oblečení, peníze prostě všechno co bude potřeba. Musíme pryč." Nikdo se mě na nic neptal a všichni se pustili do práce. Já jsem sbalil věci Lence a za dvacet minut jsme byli připraveni vyrazit. Dostal jsem nás ven zase v mé vodní kouli. Jazz si mě vzal na záda a Carlisle si vzal Lenku do náruče. I když jsme se vzdalovali od našeho domu, pořád okolo něho byla ta ohnivá kopule. To bylo dobře. Měli jsme i to více času zmizet.
