Nebezpečí zdaleka nepominulo

249 21 1
                                    

Patrik

Když jsem se probudil, byla pořád tma. Podíval jsem se na budík, který byl na nočním stolku. Ukazoval půl druhé ráno. Podíval jsem se na Lenku. Její hrudník se klidně pohyboval nahoru a dolů. ,,Zaplať pámbu žije." Pomyslel jsem si. Tiše jsem vylezl z postele a vydal jsem se dolů. Bella s Edwardem seděli v obývacím pokoji. ,,Dobré ráno ospalče." Pozdravil mě Edward. ,,Prosím tě, vždyť jsem mohl spát tak pár hodin." ,,No skoro celých dvacet čtyři hodin. Dneska už je pátek." Usmál se Edward a já překvapením zamrzl. ,,Aha." Vypadlo ze mě nakonec. ,,Nemáš hlad?" Zeptala se mě nakonec Bella. ,,Dobrý, já si něco vezmu." Řekl jsem a chtěl jsem jít do kuchyně. ,,Kdepak, to by nám Esme dala, že jsme tě něchali o hladu. Sedni si, něco ti udělám." ,,Ty umíš vařit?" Zeptal jsem se jí provokativně. ,,Moc vtipné." Křikla na mě už z kuchyně.

Carlisle

Po dlouhé koupeli jsme si s Esme lehli do postele. Esme ležela hlavou na mé hrudi. Oči měla zavřené a já jsem si pohrával s jejími vlasy. ,,Jak ti je?" ,,Skvěle a tobě?" Odpověděla mi. ,,Lépe mi už být nemůže." Na tváři se jí roztáhl úsměv, ale oči neotevřela. ,,Půjdu zkontrolovat ty naše dva živly." Zašeptal jsem nakonec. Esme otevřela oči. ,,Půjdu s tebou." Řekla a začala se oblékat. Následoval jsem jejího příkladu.

Vešli jsme do jejich pokoje. Lenka stále spala, ale Patrik byl pryč. ,,Esme, než Lence vyměním kapačku, mohla by jsi se prosím podívat po Patrikovi. ,,Jistě miláčku." Políbila mě na tvář, než zmizela někde v domě. Já jsem z mrazícího boxu, který jsem dal do jejich ložnice vyndal další kapačku a vyměnil jsem ji za tu prázdnou. Zkontroloval jsem ještě jestli nemá teplotu a pak jestli jí neprosakuje z nějaké rány krev. Vše se zdálo v pořádku, takže jsem ji opět přikryl a odešel z pokoje.

Esme

Seběhla jsem se podívat do obývacího pokoje. A tam jsem Patrika našla ve společnosti Edwarda a Belly. ,,Už jsi vzhůru?" Otočila jsem se na Patrika. ,,Ne to se ti něco zdá Esme, ještě spím." Začal vtipkovat. ,,Už ti nějak otrnulo." Usmála jsem se na něj a sedla jsem si na pohovku proti těm třem. ,,Jak ses vyspal." ,,Dobře, díky za optání." Než jsme mohli pokračovat, tak se k nám připojil i Carlisle. Vzal si mě na klín. ,,Tak jak je na tom." Zeptala jsem se ho. ,,Vypadá už mnohem lépe." ,,A kdy se probudí?" Zeptal se pro změnu Patrik. ,,Jestli všechno půjde dobře, tak by se mohla probudit někdy během dneška." ,,To je dobře." Pak bylo chvíli ticho. ,,Stejně by mě zajímalo, kdo mohl být tak surový a proč?" To byla otázka, která nám vrtala už několik hodin hlavou.

Cullenovi a oživlé živlyKde žijí příběhy. Začni objevovat