Patrik
Když jsem se najedl a dal jsem si rychlou sprchu, lehl jsem si vedle Lenky. Sledoval jsem jak se jí zvedá a klesá hrudník. Na tváři měla klidný výraz. Lehce jsem ji pohladil po tváři. Trochu se zavrtěla a pak na mě pohlédla kalnýma hnědýma očima. ,,Patriku." Zašeptala tiše. ,,Ššš. Jsem to já, klidně spi." Kývla hlavou a zavřela oči. Lehl jsem si k ní blíž a přitáhl jsem si ji do objetí. Byl jsem šťastný, že je tu se mnou. Že žije, a že bude brzy v pořádku.
Carlisle
Lenku jsem šel zkontrolovat až v devět ráno. Patrik ji držel v náručí a oba spali. Ale, když jsem zavřel dveře, tak se Patrik vzbudil. ,,Promiň, nechtěl jsem tě probudit." ,,To je dobrý, stejně jsem spíše jen klimbal." Usmál se. ,,Jdeš jí vyměnit kapačku?" ,,Ne, jdu se na ní jen podívat. Kapačku jí budu měnit až po obědě." ,,Dobře, jo abych nezapomněl, asi před čtyřmi hodiny se probudila. Oči sotva udržela otevřené, takže zase rychle usnula." ,,To je dobře, že se už probudila." Měl jsem z toho radost. Znamenalo to, že je její léčba úspěšná, a že se možná uzdraví mnohem rychleji, než jsem předpokládal.
Rychle jsem tedy Lenku zkontroloval a nechal jsem ji dál odpočívat v Patrikově náruči. Esme byla dole v obývacím pokoji a ostatní jeli s Alice nakoupit nějaké jídlo, oblečení a tak. ,,Tak jak jí je?" Zeptala se mě, jen co mě uviděla na schodech. ,,Patrik říkal, že už se na chvíli probudila." Usmál jsem se na ní a i jí se na tváři objevil úsměv. ,,Tak to je dobře ne?" ,,Je to moc dobře." Přešel jsem k ní a políbil jsem ji do vlasů. Podíval jsem se na knihu, kterou četla. ,,Oliver Twist?" Optal jsem se jí se znatelným pobavením v hlase. ,,Ano, připomíná mi to, jak může být lidský život krutý." Její slova mě nepřekvapila. Esme byla vždy velmi milující a obětavá. A každý obětavý a hodný člověk je fascinovaný zlou povahou života. Na to jsem jí nic neodpověděl, jen jsem ji pohladil po vlasech.
Lenka
Nevím, jak dlouho jsem spala, ale probudila jsem se v Patrikově náruči. Cítila jsem se trochu silnější, než při prvním probuzení. ,,Dobrý večer lásko. Jak se cítíš?" Chtěla jsem mu odpovědět, ale byla jsem jestě příliš slabá. Naštěstí Patrik byl velmi chápavý a tak se rovnou pochopil. ,,A nemáš žízeň, nebo hlad?" Lehce jsem přikývla. ,,Dobře, tak vydrž hned ti něco přinesu. Neusínej prosím." S těmi slovy rychle vyběhl ven z pokoje.
