Esme
,,Carlisle, myslím že bychom mohli Lenku adoptovat?" Podívala jsem se na něj tím svým psím pohledem. Na tváři se mu objevil úsměv. Přišel ke mně a položil mi své ruce na ramena. Podívala jsem se mu do očí. ,,Esme, taky jsem už o tom uvažoval." Řekl a políbil mě.
Carlisle
Lenka se probudila až třetí den. Jen co otevřela oči, stála u ní Esme. ,,Dobré jitro co si dáš k snídani?" ,,Dobré ráno Esme. Nedělej si se mnou starosti Esme. Už půjdu domů a sbalím si věci." Začala vstávat a já jsem se přesunul za Esme. Pobídl jsem ji tím, že jsem jí položil ruce na ramena. ,,Leni, já a Carlisle bychom ti chtěli něco nabídnout." Lenka se na nás podívala a posadila se zpět na postel. Esme se už začínala pomalu třást a tak jsem pokračoval já. ,,Chtěli bychom ti nabídnout, že by jsi mohla bydlet tady u nás." ,,Ne to nejde Carlisle." ,,A proč by to nešlo. Jsi už skoro dospělá, nemluvili bychom ti do ničeho. Jen bychom tě adoptovali, aby jsi mohla bydlet s námi. Aby jsi měla vlastní domov." Pokračoval jsem. Dlouho nic neříkala. ,,Tak co myslíš?" ,,Že, pokud by vás to neobtěžovalo."
Lenka
,,Že, pokud by vás to neobtěžovalo, tak bych to velmi ráda přijmula." Než jsem se nadála vysely mi na krku Alice a Rose. ,,Neobtěžovalo, to si děláš srandu." Vykřikovala Alice. ,,Budou nákupy." Pokračovala a s Rose okolo mě poskakovaly. ,,Pomoc." Řekla jsem přidušeně směrem ke Carlisleovi a Esme. Za chvilku už drželi Alice a Rose ode mně v dostatečné vzdálenosti Jazz a Emm. ,,Tak co si dáš k té snídani?" Zeptala se znovu Esme. ,,To je dobré Esme. Postarám se o sebe." ,,Ne, ne, ne, ber to jako, bojový úkol, sníst něco od upíra. Takže co si dáš?"
Carlisle
,,Dobře ustupují hrubému násilí." Řekla s úsměvem. ,,Dala bych si míchaná vajíčka." ,,Dobře do deseti minut, ať jsi dole." ,,Dobře mami." Křikla za námi Lenka. Viděl jsem, jak se Esme usmála při oslovení mami. Pak se vydala do kuchyně a já jsem šel do své pracovny.
Lenka
Rychle jsem se osprchovala a Alice mi půjčila nějaké oblečení. Vyfénovala jsem si vlasy a převlékla jsem se. Ze zdola se ozvalo. ,,Leni, snídani máš na stole." Musím uznat, že už jsem měla pořádný hlad. Na maminku a tatínka jsem se snažila nemyslet. I když to moc dobře nešlo, protože mě ještě čekalo zařízení pohřbu. Sešla jsem dolů a snědla jsem tu výbornou snídani. ,,Esme bylo to výborné." ,,Ale prosím tě." Snažila se mi oponovat Esme. ,,Ne bylo to vážně vynikající. A prosím tě Esme, jaký je dnes den?" ,,Je sobota dvanáctého." ,,Do háje." Zaklela jsem a vyskočila od stolu.
