Lenka
Nevěděla jsem jak dlouho jsem spala. Ale probudila jsem se, až když už hvězdy na nebi svítily jasně a měsíc s nimi. Trochu jsem si promnula oči a podívala jsem se k jezírku. V měsičním světle bylo opravdu krásné. Nemohla jsem se na tu nádheru vynadívat. Když tu mě najednou z pozorování té nádhery vyrušilo zachvění keře. Prudce jsem se otočila. Ale nic jsem neviděla. Tak jsem pohled obrátila. Pak jsem opět zaslechla kroky a najednou mě někdo chytil a něco mi píchl do krku.
Patrik
Asi po třech hodinách jsme se opět všichni sešli doma. ,,Tak co?" Zeptal jsem se s neskrývanou nadějí v hlase. Všichni ale bohužel záporně zavrtěli hlavou. ,,Tak a tady to vidíte." Ozvala se Anastázie. ,,A co vidíme?" Otočil jsem se na ní. ,,No, že nejste vhodní vládci. Jste mladí a nezkušení." Začala, ale já jí přerušil. ,,Nezlobte se Vaše Veličenstvo, ale Lenka určitě zmizela, aby našla způsob jak nás zachránit. A to, že se ještě nevrátila znamená, že se jí něco stalo. A ano jsme sice mladí, ale pořád si myslím, že zvládneme ochránit náš svět lépe než vy váš. Vy nemáte nic čím byjste toho blázna zastavili. A i když mi nevíme jak, pořád máme naději." V posledních několika slovech se můj hlas zvedl doslova do křiku. Když jsem skončil, tak jsem rychle vyšel z domu. Posadil jsem se na konci zahrady a složil hlavu do dlaní.
Po chvíli jsme ucítil na svých zádech chladný dotek. Když jsem vzhlédl uviděl jsem Esme. Lehce se na mě usmála a pak se posadila vedle mě. ,,Bude to dobré." Snažila se mě uklidnit. ,,Nevím Esme. Rád bych tomu věřil, ale teď se toho seběhlo hrozně moc." ,,Já vím. Ale měl by jsi si jít odpočinout. Jsou dvě ráno a ty potřebuješ spát." ,,Asi ano. Ale já nedokážu usnout, dokud se nedozvím co je s Lenkou." ,,Tak dobře, tak já ti půjdu udělat hrnek kávy." ,,Díky." Mateřsky se na mě usmála a vrátila se do domu. Vrátila se během deseti minut a nesla nejen pořádnou termosku plnou kafe, ale i velkou prošívanou deku. Obtočila ji kolem mě a podala mi termosku. ,,Je zima." Usmála se a opět se vedle mě posadila. ,,Díky Esme." Poděkoval jsem jí a nalil jsem si trochu kávy.
Alice
Patrik s Esme byli venku a my ostatní jsme byli v obývacím pokoji. Když tu najednou jsem dostala vizi. Viděla jsem Lenku, jak sedí na velkém kameni u takového jezírka. A najednou se za jejími zády vynořila temná postava. Chytila jí ruce a do krku jí zapíchla injekční stříkačku.
